Když jsem se letos v červnu vypravil do benešovského divadla na představení Komorního studia Áčko, bylo mi jasné, že se musím mít hodně na pozoru, že nesmím podcenit nic, ale musím být připraven na všechno. Hrál se Zdravý nemocný aneb život pana Molièra a já jsem si připomněl povinnou četbu.

Zdravý nemocný (1673) vysmívající se lékařskému šarlatánství i hypochondrii. Ale „Áčko“ pojalo komedii jako encyklopedické heslo. Text maximálně vypreparován. Zachovány jen stěžejní dialogy a monology, s kterými si herci bravurně poradili a diváci, právem, odměnili herce potleskem na otevřené scéně.

Hned v úvodu seznámili diváka s dobou, ve které autor žil, kolik komedií napsal, jak se tehdy hrálo divadlo. V častých zcizujících sentencích komentují herci hru, jíž hrají, postavy, které hrají sami sebe. Je to trochu dada, trochu surrealismus. Chvilkami absurdní drama. Je to taky groteska.

Inscenace je postavena na kreativních hereckých výkonech, které režie hnala vpřed neumdlévajícím bičem nápadů a gagů. O virtuózní sehranosti šestice herců, Ivana Pallová, Dagmar Nádvorníková, Kateřina Gutová, František Paluš st., Zdeněk Pravda, Josef Brabec, není třeba příliš mudrovat, snad jen, že si stabilně udržují svoje kvality. Vytvářejí neopakovatelný herecký styl, který bravurně obhájí jakoukoli ptákovinu (erotická scénka v úvodu inscenace).

A kdo je v tvůrčím týmu tou nejdůležitější postavou, která všechno vymyslela, hýřila nápady, nenápadně vedla herce k jejím, snad, nejlepším výkonům na prknech benešovského divadla? No přece herec, režisér, pedagog Miroslav Dvořák.

Bedřich Nádvorník