Zlínský mrakodrap je jedním z vrcholných děl předválečné československé funkcionalistické architektury. Nechal ho vystavět Jan Antonín Baťa v letech 1936 až 1938 podle projektu architekta Vladimíra Karfíka jako sídlo ředitelství firmy Baťa. Inspirací pro sedmnáctiposchoďový objekt pod označením č. 21 v výškou 77,5 metru byly mrakodrapy v USA. Na základě tohoto mohlo pro zlínskou stavbu vzniknout i označení mrakodrap, byť za mrakodrapy byly v té době obecně označovány budovy vyšší než 150 metrů.

Například slavný newyorský mrakodrap Empire State Building dokončený v roce 1930 dosahoval tehdy zcela závratných 381 metrů.

Proč rovnou mrakodrap?

Původně se uvažovalo, že ve Zlíně budou vybudovány tři administrativní budovy pro dva tisíce úředníků. Nakonec však byla upřednostněna varianta výškové budovy.

Mělo to své výhody – úspora stavební plochy a také využití nepřehlédnutelného objektu jakožto reklamy pro firmu Baťa. Přece jen mělo jít o největší výškovou budovu ve střední Evropě. Vyšší v té době byl již jen palác Všeobecné bankovní jednoty v Antverpách známý jako Boerentoren mající 87 metrů.

Projížďka pojízdnou kanceláří v Baťově mrakodrapu:

| Video: Youtube

Jak je vše technicky a stavebně řešeno?

Základ budovy je z železobetonové konstrukce standardního zlínského modulu 6,15 × 6,15 metru. Prosklená fasáda s dvojitými okny tvoří 52 procent celkové plochy obvodového pláště.

„Základní půdorys administrativní budovy tvoří trojtrakt, který sloužil jako otevřený a variabilní prostor pro kanceláře. Na severní straně jsou připojeny ‚věže‘, v nichž jsou umístěny výtahy, schodiště, strojovny a sociální zařízení,“ popisuje stavbu oficiální web zlínské radnice.

Jednotlivá patra pak byla víceméně otevřenými prostory, které byly odděleny jen lehkými příčkami. Na prostoru o rozměrech 80 x 20 metrů pak pracovalo až 200 lidí. Jinak to bylo jen v 8. patře určeném pro ředitele firmy Dominika Čiperu, Hugo Vavrečku a Josefa Hlavničku, kde u prostorů byly zohledněny ředitelské nároky.

Rovná střecha v 16. patře pak dala prostor pro vytvoření velkorysé zelené terasy.


Nahrává se anketa ...

Rychlost stavby dodnes ohromuje

Stavět se začalo na podzim roku 1936. Celkový vzhled budovy včetně vnitřních interiérů byl kompletní  v letech 1938 až 1939. V řadě odborných publikací je citován článek s názvem „Jak se staví mrakodrap“, který vyšel 13. září 1937 v místním časopise Zlín. Píše se v něm, že…

  • Budova je 77 metrů vysoká, včetně jednoho podlaží pod úrovní terénu. Půdorysná plocha 1850 metrů čtverečních, kubatura 120 tisíc metrů čtverečních.
  • Plocha podlah 30 tisíc metrů čtverečních, plocha omítek 40 tisíc metrů čtverečních.
  • Každé ze dvou schodišť má 450 stupňů, což je o 70 víc jako kostel Sv. Štěpána ve Vídni.
  • Pět výtahů má kapacitu 100 osob. Na výstavbu bylo použito: 50000 q cementu, 10000 metrů krychlových štěrku, 1 200 000 kilogramů oceli a 150 tisíc hektolitrů vody.
  • Výkop pro suterén činil 8400 metrů krychlových.
  • Skelet budovy postavilo 40 dělníků za 160 dnů. 10 betonářů, 15 šalovačů, 6 tesařů, 5 kovářů, 2 zedníci, 2 mechanici a 4 jeřáby. Za deset dnů jedna etáž.

V legendárním výtahu Baťa nikdy nejel

Rychlý přesun mezi patry byl řešen několika typy výtahů. Vedle rychlovýtahu byl v budově umístěn také oběžný výtah, takzvaný páternoster. Unikátem je pak pojízdná kancelář určená pro šéfa firmy Jana Antonína Baťu.

„Byla navržena tak, aby ředitel skrz široké automatické dveře mohl vstoupit do kteréhokoliv patra nebo mluvit k zaměstnancům prostřednictvím rozhlasu. Uvnitř pracovny je jednoduchý stůl, klimatizace i umyvadlo,“ připomněl web zlínské radnice.

Pravdou však je, že svou unikátní kancelář Jan Antonín Baťa ve skutečnosti nikdy nepoužil. „Výtah byl zprovozněn na podzim roku 1939, ale v té době byl pan Baťa již v zahraničí a poté již nikdy výtah nepoužil,“ uvedla pro Deník historička Miroslava Štýbrová.

Traduje se také velmi oblíbený mýtus, že výtah měl být využíván k přesouvání mezi patry a kontrolování všech zaměstnanců. „Není to pravda a smysl celého projektu pojízdné kanceláře byl úplně jiný. Výtah měl sloužit zejména pro porady s vedoucími na různých patrech,“ vysvětlila Štýbrová.

close Výhled z terasy v nejvyšším patře. info Zdroj: Deník/Jan Karásek zoom_in Výhled z terasy v nejvyšším patře

Největší turistická atrakce centra Zlína

V současnosti je Baťův mrakodrap jednou z hlavních turistických atrakcí Zlína a zřejmě i tou největší v centru města – po zoologické zahradě, která však leží několik kilometrů od náměstí.

Podívat se lze například na pojízdnou kancelář, která je otevřená každý den od 8 do 21 hodin. Lze však do ní pouze nahlédnout, nikoliv vstoupit.

„Pokud se jí budete chtít projet, je nutné se objednat alespoň dva dny dopředu v Muzeu jihovýchodní Moravy nebo na recepci 14|15 BAŤOVA INSTITUTU,“ připomíná Informační centrum Zlín na svém webu.

Druhou velkou atrakcí je terasa s výhledem na celé město. Dokonce jsou zde i dalekohledy. Otevřeno je každý den od 10 do 21 hodin.

A pak je tu ještě 8. patro budovy, které má původní vzhled a nachází se tu expozice o historii firmy Baťa a satelitních městech. Otevřeno je v pondělí a středa od 8 do 17 hodin. V úterý i ve čtvrtek od 8 do15.30 a v pátek 8 – 14 hodin.

A pozor, vstupné se sem neplatí.

Není Baťa jako Baťa
Byť jde o velmi důležité postavy české podnikatelské historie, dodnes se o hlavnách rodiny Baťů chybuje. Tedy kdo je kdo?

Nejprve Tomáš Baťa, zakladatel průmyslového impéria, který však zahynul v roce 1932 při letecké havárii. Po jeho smrti se na základě závěti stal jediným majitelem akciové společnosti Baťa nevlastní bratr Jan Antonín Baťa. Ten v roce 1939 kvůli hrozbě zatčení Němci emigroval a domů se už nikdy nevrátil. Byl nařčen z kolaborace s Němci a zanedlouho byl podnik Baťa znárodněn. V roce 1965 Jan Antonín zemřel v Brazílii.

A třetím známým Baťou je Tomáš Baťa junior – syn Tomáše Bati. Ten se po Sametové revoluci do Zlína opakovaně vrátil. V roce 2008 zemřel v Torontu.

close Facebook Deník Styl je tu pro každého. info Zdroj: Deník/Denisa Lottmannová zoom_in Facebook Deník Styl je tu pro každého