Jedním takovým je i kostel svatého Jiří v Lukové. Nyní tu v dřevěných lavicích sedí desítky bíle oděných postav se skloněnými hlavami. Postavy se tiše modlí k Bohu. Atmosféra na místě je téměř magická. Dvaatřicet „věřících“ vyvolává v návštěvnících různorodé pocity. Instalace nezvyklých soch pomáhá kostel zachránit, protože sem láká ročně tisíce návštěvníků z celého světa, kteří mohou na obnovu kostela přispět dobrovolným vstupným. Sochy tu jsou od roku 2012, kdy je sem umístil v rámci své bakalářské práce na Fakultě designu a umění ZČU v Plzni student Jakub Hadrava.

Morbidní atrakcí Liptaně je rodný dům masového vraha Blažka. Dnes může sloužit k natáčení hororů. Nový majitel by ho chtěl rekonstruovat na ubytovací zařízení.
VIDEO: Morbidní atrakce v Liptaně. Z rodného domu masového vraha Blažka je ruina

Do kostela tehdy přišli dobrovolníci, které mladý umělec obalil igelitem, překryl prostěradly a krajkami a polil sádrou. Do sádry některých soch je přidán fosfor – během letních večerů a nocí světélkují, to díky tomu, že během dne do kostela pronikají sluneční paprsky.

Všechny vybrané peníze jsou věnovány na opravu kostela, do kterého poničenou střechou zatéká. „Kostel jakožto místo, kde se člověk setkává s bohem, se svým morálním učitelem, je místo, které je podle mého názoru primárně určeno k pěstování dobra v lidech. Fakt, že tyto stavby nyní zejí prázdnotou a chátrají, se promítá i do stavu dnešních lidí, kteří rovněž duševně chátrají a následně se rozpadají. Chtěl jsem na tuto problematiku upozornit a přimět náhodného pozorovatele zamyslet se nad tím, na jak významném místě právě stojí,“ uvedl autor výstavy Jakub Hadrava.

Podle legendy bylo všech devět mrtvých pochováno právě na místě, kde nyní stojí devět křížů.
Devět křížů vzpomíná na zavražděnou nevěstu. Na tajemném místě bourá více aut

Památka, ve které můžete tyto nezvyklé sochy vidět, se nachází v obci Luková u Maněnína na severním Plzeňsku. Kostel byl vybudován ve 14. století a v roce 1796 zasáhl tehdy barokní stavbu ničivý požár. Ohni nepodlehla pouze klenba presbytáře a sakristie. Poslední obnovy se dočkal v roce 1858. Jak píší ve své knize Urbex: opuštěná místa v Čechách Barbora Faiglová a Katka Havlíková, k zajímavé události zde došlo v roce 1968. Při pohřbu se propadla střecha kostela, což pozůstalí považovali za špatné znamení. Obřad byl dokončen venku. Poté byl kostel pro veřejnost uzavřen.

Z mobiliáře kostela, který byl mnohokrát vyloupen, se kromě lavic nic nezachovalo. V interiéru bývaly původně tři oltáře. Hlavní oltář se dvěma pozlacenými sochami sv. Petra a Pavla v životní velikosti nesl obraz sv. Jiří. Boční oltáře byly zdobeny obrazy Spasitele světa a Immaculaty. V kostele se nacházela také renesanční křtitelnice tesaná z pískovce a liturgické vybavení. O zvony kostel přišel kvůli požárům a také první světové válce.