Ke střetu vlaků došlo loni 14. července a zahynul při něm strojvedoucí osobního vlaku. Na lavici obžalovaných stojí výpravčí stanice Čerčany Miroslav Urban, jeho kolega, signalista Josef Papež a strojvedoucí rychlíku Roman Cikánek. Právě ten obsluhoval rychlík z Prahy do Českých Budějovic se 600 cestujícími. V Čerčanech ale najel do stojícího a v tu chvíli už prázdného pantografu. Jeho strojvedoucí srážku nepřežil, v rychlíku se zranilo asi 15 dalších lidí. První den soudního líčení pokračuje od 13.30 výpověďmi svědků.

Srážka vlaků bez rozsudku

Výslechy svědků začal ve středu 13. února soudní proces s trojicí obžalovaných železničářů, jimž státní zástupkyně klade za vinu, že způsobili loni 14. července srážku rychlíku a osobního vlaku ve stanici Čerčany

Ani více než sedm hodin trvající výslechy obžalovaných a svědků nestačily ve středu soudkyni benešovského soudu Janě Svatošové k vynesení rozsudků nad třemi železničáři.
Ti jsou obžalováni z obecného ohrožení. Toho se podle PČR dopustili loni o prázdninách v Čerčanech. Před staniční budovou tam najel rychlík z Prahy do Českých Budějovic do stojícího prázdného pantografu. V něm zahynul strojvedoucí Čestmír Kolář (53).
Na lavici obžalovaných sedí výpravčí stanice Čerčany Miroslav Urban (56), jeho kolega, signalista Josef Papež (54) a strojvedoucí rychlíku Roman Cikánek (38).
„Od rána byl strašnej blázinec,“ vzpomínal na osudný den signalista. Popisoval při tom, co všechno musel kvůli výstavbě koridoru dělat navíc. „Ve stanici byl zmatek, dělali jsme i věci za benešovské kolegy. Bylo to strašně náročné. Byl jsem přesvědčen, že je kolej volná. Lituji, že jsem se přehlédl,“ řekl signalista a popisoval také, že Čerčany spadly pod správu stanice Benešov a ty prý pan přednosta nemá rád. „V práci proto nebyla dobrá atmosféra,“ řekl.
Prakticky totéž tvrdil i výpravčí. „Možná jsem měl jít pryč. Byl jsem z toho blázince stále unavený,“ sděloval Urban s tím, že ho často bolela hlava a bolest tišil léky. „Nadřízeným jsem to neřekl, ve svém věku bych těžko našel jinou práci,“ vysvětloval.
Z výpovědí vyplynulo, že ke srážce vlaků došlo kvůli souběhu několika okolností. Podstatnou roli v ní sehrál výpravčí. Ten se ale podle svých slov také, stejně jako signalista, přehlédl. „Byla to moje chyba,“ přiznal. „Byl jsem přesvědčen, že pantograf stojí na třetí koleji, nikoli na první.“
Proto dal signalistovi pokyn, aby pustil rychlík do stanice. Ten ale na chybu, tak, jak měl, neupozorni. Následně se spojil výpravčí vysílačkou se strojvedoucím rychlíku a sdělil mu, že má na odjezdu volno. Neposlední okolností srážky vlaků byla rychlost jízdy rychlíku. Podle drážních předpisů smí jet pouze tak rychle, aby strojvedoucí stačil zastavit vlak před překážkou. To se nestalo. Vlak jel podle zjištění vyšetřovatelů dokonce rychlostí 46 km/h. Strojvedoucí se ale hájil tím, že nastavil automatickou regulaci rychlosti čtyřicítku a tak rychle ani nejel. „Řídil jsem se informací výpravčího,“ argumentoval strojvedoucí a poukazoval na drážní předpisy, které to prý dovolují. Inspektoři GŘ ČD ale takový výklad odmítli. Naopak potvrdili, že v případě rychlosti 30 km/h by rychlík zastavil včas.
Možná jedna z rozhodujících informací, kterou bude soudkyně používat při rozhodování o trestech, ale zazněla z úst soudního znalce z oboru psychiatrie Františka Čiháka. Ten nezjistil, že by obžalovaný výpravčí trpěl v době nehody duševní poruchou, jakou jsou například halucinace, zmatenost či bludy. Kromě posttraumatické duševní poruchy, kvůli níž se Urban obviňuje, je zničený, ztrácí iniciativu a může mít i deprese, nabyl znalec podezření, že u něj dochází k poškození intelektu. „Má známky organického postižení intelektu. Ne ve smyslu demence ale ztrácel pozornost a krátkodobou paměť,“ řekl znalec.
Kvůli tomu výpravčí nebyl schopen přesně reagovat na novou situaci ve stanici, protože jednal pod vlivem letitých pracovních návyků. Kolegové ho přitom vnímali jako svědomitého až přepečlivého. To, že se mu ale taková situace mohla stát, je podle znalce u něj pravděpodobnější, než u jiných lidí. „Nezvládal kapacitou intelektu zareagovat na změny,“ konstatoval psychiatr s tím, že výpravčí byl přesvědčen, že své úkoly zvládne a i kdyby si uvědomoval, že ne, nemusel by si to přiznat. Těžko se totiž smiřuje s myšlenkou, že na práci nestačí. „V běžném životě a práci se jeho porucha neprojevuje. Ta se projeví až v zátěžových situacích,“ doplnil znalec v oboru psychiatrie.
Líčení soudkyně odročila na březen. Co u soudu také zaznělo si přečtěte zítra.

Související članek
Loňský střet vlaků na nádraží v Čerčanech projedná soud