Kolik jste v loňském roce vydal za energie ve svém domě? Už dokážete odhadnout, jak se promítne do výdajů za letošek zdražení?
Mohu se opřít o data, která mi poskytl dodavatel energií fakturačně za období let 2020 a 2021. Výdaje za vytápění se pohybují někde mezi šesti a sedmi tisíci korun ročně. Kolik ukousnou z rodinného rozpočtu letošní rok, jsem ani nepropočítával. Jde o tak malou částku, že mě to nechává klidným. Navíc jsem si ceny zafixoval, proto zdražení energií pro nás nebude zásadní, i kdyby se zdvojnásobily na dvanáct třináct tisíc ročně. Stále víc se mi potvrzuje, že jsem udělal správný krok, když jsem se před osmi lety pustil do stavby vlastního pasivního domu. Nemusím se stresovat kvůli cenám energií, mohu se soustředit na práci a na rodinu. Zároveň musím přiznat, že i v mém případě platí úsloví o kovářově kobyle, protože ještě nemám nainstalovanou fotovoltaiku. Pak už nebude náš dům pasivní, ale nulový.

U pasivních objektů se zdůrazňuje nízká spotřeba energie. Neméně důležitá je ale ochrana životního prostředí. Jak vnímáte udržitelnou výstavbu?
Chápu ji v prvé řadě jakožto odpovědnost vůči prostředí, které nás obklopuje. Soustředím se na návrh domu, tam lze nejvíc ovlivnit, do jaké míry bude provozně nenáročný či udržitelný. Je třeba se vyvarovat hluchých míst, především chodeb, kde objekt zbytečně narůstá. Zcela přirozenou součástí našich projektů už bývají zelené střechy. Poslední tři čtyři roky tvoří součást zadání od klientů i retenční nádrže, které slouží k akumulaci dešťové vody pro zalévání a splachování, máme je ve třech čtvrtinách projektů.

Používáte i ekologické materiály?
Snažíme se využívat takové, které jsou přírodního původu, tedy obnovitelné, nebo vznikly zpracováním odpadu. Například ze dřeva se dají vyrábět dřevovláknité tepelné izolace. Osvědčilo se nám založení na pěnoskle, jde o granulovaný recyklát ze skla, využívaný jako skvělý tepelný izolant. Zvyšuje celkovou akumulaci a stabilitu objektu, prakticky eliminuje tepelné mosty. Představte si prostě takovou ideální termosku. Využil jsem ho i pro základovou desku svého domu. Rádi používáme také vápenopískové cihly, pro jejichž výrobu není potřeba velké množství energie. Hojně jsou rozšířené na stavebním trhu v sousedním Německu. Ještě před pár lety je v Česku skoro nikdo neznal. Když jsem na otázku, z čeho stavím dům, odpovídal, že z vápenopískových cihel, spousta známých ani netušila, jak vypadají. V současné době už je široké veřejnosti tento materiál přece jen známější.

Několikrát jsme zmínili váš vlastní dům. Do širšího povědomí se dostal díky nezvyklému krystalickému tvaru, který připomíná kubistické stavby. Je o podobné projekty zájem i mezi veřejností?
Když mě lidé oslovují kvůli návrhu, docela často se stává, že fotku domu znají z časopisů. Úvodní schůzky pak většinou probíhají přímo u nás doma, abych jim ukázal, jak dům z hlediska technologií funguje. Bývají například zvědaví, jestli rekuperace nehlučí. Ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by ji slyšel nebo vnímal. Není nic lepšího, než vidět a slyšet na vlastní oči.

Jak jste uvažoval při stavbě vlastního bydlení?
Když jsem dům stavěl, měl jsem k dispozici omezený rozpočet, zhruba milion korun. Musel jsem volit mezi prioritami, byly části, které jsem odepsal. Mým přáním bylo mít velká okna, zdravé prostředí pro rodinu, ne si budovat pomník pro své ego. Tvar, který využívá zkosení stěn, byl pragmatickým řešením, aby objekt nebyl stíněn sousedícím domem mých rodičů. Mezi našimi realizacemi byste podobné stavby se šikminami určitě našla. Zrovna tak se nebráníme řekněme racionálnějším moderním stavbám. Vždycky záleží na konkrétním pozemku a prioritách klienta.

Stavíte převážně pasivní domy. Roste zájem také o nulové nebo plusové domy?
Postupně taky, byť pasivní stále převažují. Máme projekty, které už jdou dál za pasivní standard. Aby byl objekt v celoroční energetické bilanci na nule, pomůže fotovoltaika. U plusového domu bývá fotovoltaika ještě většího rozsahu. Pokrývá třeba celou střechu, může být na garáži.

Martin Krč
Po absolvování brněnského VUT architekt založil se svým kolegy Rostislavem Kubíčkem a Janem Vinterem v roce 2010 Vize Ateliér, s. r. o., který se od začátku specializoval na projektování pasivních a nízkoenergetických domů. K nim se v současnosti přidávají návrhy a realizace nulových či plusových staveb. Ročně realizují zhruba dvacítku projektů v rámci Česka i na Slovensku. Realizace Vize Ateliéru získaly během uplynulých let řadu ocenění.

Takový je soběstačný dům Chimney?
Ano. Jde o plusový dům mého kolegy, postavený do proluky s pouhými pěti a půl metry. Energeticky byl navržen tak, že většinu roku je schopen samostatného provozu bez nutnosti čerpat energii ze sítě díky bateriím, které schraňují nespotřebovanou energii vyrobenou právě fotovoltaickými panely. Do systému lze dokonce zapojit elektromobil nebo elektrokolo.

Vytvořili jste také typový objekt. Setkal se zájmem investorů? Boduje víc dřevo, nebo zdivo?
Zájem postupně roste a zatím převládá zděná varianta. Nejvíc mi ale stejně dělá radost, když „šiju“ projekt na míru klienta. V typovém projektu se promítají naše více než desetileté zkušenosti, představuje významnou časovou dotaci pro investory, kteří otáčejí každou korunu. Přestože se pasivním stavbám patnáct let intenzivně a do hloubky věnuji, poctivě u každého projektu děláme propočty energetických bilancí. Čísla je nutné mít pod kontrolou, což se podle mých zkušeností moc neděje.

Jaká jsou ta nejdůležitější?
Jedno z hlavních čísel je měrná spotřeba tepla na vytápění, pasivní dům ročně spotřebuje maximálně 15 kilowatthodin na metr čtvereční vytápěné plochy. Když architekt navrhne studii se spotřebou 80 kilowatthodin, půjde o významně horší výchozí pozici, z níž pak vznikají nepovedené a cenově neefektivní koncepty domů. Návrh je vždycky naprosto stěžejní. Tam vidím ještě velké rezervy. Když se natropí chyby, těžko se opravují. Na fakultě architektury bylo za časů mého studia jen málo lidí, kteří se zabývali propočty energetických bilancí. Teď je to už možná jinak. Když nám přednášel profesor Josef Chybík o pasivních domech, nemohl jsem uvěřit, že něco takového v zahraničí existuje. Vydal jsem se proto na zkušenou do Rakouska, kde jsem začal pracovat v ateliéru, který navrhoval úsporné veřejné stavby.

Pořád mluvíme jen o rodinných domech. Jak jsme na tom v porovnání se sousedním Rakouskem z hlediska pasivních veřejných staveb?
Bohužel, ze srovnání vycházíme tristně. A rozdíl se jenom zvětšuje. Už když jsem před deseti lety pracoval ve Vídni, každá veřejná budova, jakou je mateřská škola nebo věznice, byla budována či rekonstruována v pasivních standardech. Výsledek? Jedna desetina původní energetické spotřeby. Zatímco v Česku byla tahle oblast hodně podceněna. Souvisí to zřejmě s nízkou informovaností těch, kteří vytvářejí zadání. Dnes vidíme, jak jsme na rostoucí ceny energií z hlediska úsporného provozu veřejných staveb nepřipraveni. Souvisí to podle mě i s tím, jak mluví naši politici o obnovitelných zdrojích. Elity dělají všechno pro to, aby se neprosazovaly v takové míře, jak by bylo třeba. Škoda, že jsme jednu dekádu ztratili. Spousta staveb a rekonstrukcí už mohla být provedená v pasivním standardu a nestála by o mnoho víc.

Jsou veřejné budovy na navrhování v pasivním standardu složitější?
Představují jen větší měřítko oproti rodinným domům a paradoxně – architektům se řeší snáz. Možnost udělat projekt úsporně je násobně vyšší. I panelové domy jsou ideálně uzpůsobené na to, aby se proměnily v pasivní objekty. A nemusí to být extrémně drahé. Máme spoustu práce před sebou, ale jsem přesvědčený, že se stejným směrem jako sousední Rakousko či Německo vydáme i v Česku.

Kam se bude dále ubírat výstavba rodinných domů?
Samozřejmostí se stane pasivní, nulový a plusový standard. Energie, která pochází z nestabilních zemí, pro ekonomickou a ekologickou udržitelnost domu na dlouhá desetiletí nedává smysl. Naučíme se v rámci cirkulární ekonomiky lépe zacházet se stávajícím odpadem a hledat pro něj využití, které nebude zatěžovat životní prostředí.

Dům se šikminami
Představu o moderní stavbě, která dokáže elegantně, hospodárně a zároveň ekologicky vyhovět požadavkům na současné bydlení, realizoval Martin Krč v projektu domu, který postavil pro svou rodinu v jihomoravských Letovicích. S omezeními, která představoval menší pozemek a blízkost obydlí jeho rodičů, jehož část střechy v zimních měsících vrhá na na parcelu šikmý stín, se vyrovnal po svém. Aby stínění jeho budoucí dům unikl, šikminy využil i ve svém návrhu, dům je jakoby nakloněný, ani úplně přízemní, ani úplně patrový. Zkosení jde na východ a západ, aby byly maximalizovány tepelné zisky v zimním období, a velké prosklené plochy jsou umístěné na jih.

„Šikminy vyrýsovalo slunce, světlo a stín, aby dům získal maximum slunečního světla, které je zdrojem energie,“ vysvětluje architekt. Krčovi mají k dispozici užitnou plochou sto čtyřicet metrů čtverečních. Dominantním prostorem přízemí je obývací pokoj o velikosti čtyřiceti čtyř metrů čtverečních, jemuž dominuje prosklení v délce téměř sedmi metrů. Součástí přízemí je také kuchyně s jídelnou, ložnice, dětský pokoj, technická místnost a koupelna. V prvním patře je umístěna šatna, další koupelna a WC. Prostoru opět dominuje jediný otevřený obytný prostor. Druhá, zelená část střechy se využívá jako střešní terasa, na kterou vedou schody přímo ze zahrady.

Dům stojí na železobetonové základové desce s využitím pěnoskla, které má funkci izolační i drenážní. K vyzdění byly použity akumulační vápenopískové cihly. Stěny jsou tlusté 17,5 centimetru a důkladně zateplené polystyrenem. Topení obstarává slunce, jehož paprsky jdou přes sklo a fungují jako radiátor i tepelné čerpadlo. Jižní okno je v celoroční bilanci plusové, projekt pamatoval i na potřebu ho stínit. Stavba začala na jaře roku 2014, Vánoce následujícího roku už Krčovi slavili v novém domě. Martin Krč objekt nejen koncepčně vymyslel, ale také částečně svépomocně postavil. „Pomáhali mi samozřejmě kolegové z Vize Ateliéru,“ připomíná.