Jedním z vozů, který díky své konstrukci a vzhledu poutá v nové expozici kopřivnického muzea nákladních vozů Tatra největší pozornost, je poměrně málo známý typ 49.

Na to, jak vypadá exemplář v původním stavu i na dobových snímcích, se podívejte do naší komentované fotogalerie.

Auto se představilo veřejnosti v říjnu roku 1929 v expozici kopřivnické automobilky na pražském autosalonu. Po konstrukční stránce se jednalo o poměrně jednoduchý stroj. Jeho tvůrci využili tuhou přední nápravu z modelu Tatra 30. Ovšem místo čtyřválce tento vůz poháněl jednoválcový zážehový agregát.

Byl umístěný před zadním kolem a měl zdvihový objem 528 cm3. Chlazení obstarával vzduch i za pomoci ventilátoru. Motor dosahoval nejvyššího výkonu sedmi koňských sil při 2500 otáčkách za minutu. Startoval se pomocí nožní páky, stejně jako motocykly. Motor přes třístupňovou převodvoku poháněl zadní kolo. Tatra 49 byla schopná vyvinout nejvyšší rychlost 55 kilometrů v hodině a spotřebovávala šest až osm litrů benzínu na sto kilometrů. Bubnové brzdy se nacházely pouze na předních kolech.

Palivová nádrž s objemem dvanáct litrů byla namontována v prostoru mezi sedačkou řidiče a skříní pro náklad. Ta měla vnitřní délku 164 centimetrů, široká byla 110 a vysoká 95 centimetrů. Podle dobových materiálů v ní bylo možné převážet náklady s hmotností do 400 kilogramů.

Tatra 162 měla být velmi moderním vozem
Tatru 162 připravovali též pro sibiřské zimy. Na unikátní vůz ale nebyly peníze

Celková délka vozítka činila 330 centimetrů , šířka byla 130 a rozvor 226,5 centimetrů.

Konstrukce dvoumístné osobní verze byla zásadním způsobem upravená. Za krátkou přední kapotou byla kostra kabiny ze dřeva s pohahem z koženky. Jiné bylo pochopitelně umístění volantu. Nožní startovací páka samozřejmě v tomto případě nepřipadala v úvahu, takže vůz dostal elektrický startér. Do výbavy se dostal také elektrický klakson.

Osobní verze nakonec nebyla

O osobní verzi však trh zájem neměl, zůstalo tedy u pouze u několika prototypů.

Nákladních tříkolek se v první fázi vyrobila stokusová série. Velká část z nich měla zakrytý plechový nákladní prostor, nemálo jich ale existovalo také s dřevěnou korbou.

Exponáty v muzeu nákladních vozů Tatra v Kopřivnici
KVÍZ: Automobilka Tatra patří k našemu rodinnému stříbru. Víte o ní dost?

Součástí sériové výroby bylo pouze jedno jednoduché sedadlo, za druhé se příplácelo. Na přání se dodávala také jednoduchá plátěná stříška nebo skleněný štítek před řidiče.

Druhá série čítající opět zhruba sto exemplářů se začala vyrábět v roce 1934. V té době se Tatra 49 prodávala za 12 300 Kč. Úplně poslední kusy se vyrobily až v roce 1939.

Dnes je tento produkt vyhledávaný mezi sběrateli veteránských vozů. Kousek, který je v expozici kopřivnického muzea, původně vyrobili v čevnu roku 1930 pro zákazníka ze Zlína. Do muzea ji zapůjčil majitel Jiří Hlach, který ji získal v roce 2006. Tato Tatra je v kompletním a naprosto původním stavu.