Se zprávami o zásadním pokroku v mírových rozhovorech mezi Ruskem a Ukrajinou je to jako s tulipány a narciskami na zahradě. Už se sice uprostřed března klubou na svět, ale pořád ještě v noci mrzne. Stále ještě může přijít záplava sněhu nebo nějaká ruská zima, která všechny naděje na rozkvetlé jarní květy zmrazí.

Ukrajinští vojáci a civilisté v ulicích Kyjeva po útoku ruské armády.
Válka může skončit ještě v březnu, oznámil Kyjev. Rusko vysílá podobné signály

Přesto se chce věřit, že Rusko, tlačené obrovskými ztrátami své armády, ještě většími problémy ekonomiky, ztrátou podpory války nejméně u části ruského obyvatelstva a včera už také znatelným čínským distancováním od putinovské agrese, skutečně couvá. Dokonce i někdo takový jako mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová najednou mluví jako člověk. Není to však tak, že by si Rusko válku za zničení Ukrajiny rozmyslelo. To se jen Ukrajina díky hrdinství svých obránců už tři týdny brání a s pomocí Západu nedovoluje Vladimiru Putinovi a ruské armádě dosáhnout jejich původních cílů.

Ještě však zdaleka není konec. Ukrajina stále potřebuje naše zbraně, střelivo, peníze, všechno, co jí můžeme dát, aby se udržela. Aby dokázala svými úspěchy na bojišti Rusko dál tlačit k přijatelným kompromisům. Kompromisům, na jejichž konci bude svobodná, nezávislá a demokratická Ukrajina, která bude moci začít s obnovou své země. Pokud tím kompromisem bude nevstoupení Ukrajiny do NATO, které stejně v dohledné době nikdo neplánoval, měli bychom to podpořit. Protože ostatně ani my jsme neplánovali Ukrajinu do Aliance vzít. Konec války nebude stoprocentním vítězstvím Ukrajiny ani nás. Ale i dohodu 50 : 50 bychom měli přivítat a podpořit. Zvláště když v opačném případě by tahle strašná válka neskončila.