Když jsem poprvé zaslechla jméno bývalého poslance Jana Lipavského v souvislosti s kandidaturou na ministra zahraničí, řekla jsem si, že Piráti v brzké uzdravení Miloše Zemana evidentně nevěří. A napsala jsem, že kdyby byl prezident v plné síle, s podobnou nominací by nemohli přijít, neboť by neprošla.

Kateřina Perknerová
Nebýt covidu…

Zeman se zotavil, Lipavský byl navržen a příští premiér Petr Fiala mu jeho jméno předložil spolu se sedmnácti dalšími. Stalo se, co se stát muselo.

Bývalý rektor Masarykovy univerzity a senátor Mikuláš Bek určitě nejde Zemanovi pod fousy, ale je to vzdělaný člověk, má bohaté mezinárodní kontakty, řídil velkou instituci a v Senátu působil ve Výboru pro záležitosti Evropské unie, jehož byl loni zvolen předsedou. Těžko hledat námitky.

Ne tak u Lipavského, který horko těžko obhájil bakalářskou práci. A chová se nediplomaticky. Například když zcela předčasně sdělil, že by se postavil proti vyslání Adama Vojtěcha jako velvyslance do Finska a hlavně hradního favorita Petra Pirunčíka na Ukrajinu. Zajisté Zemanovi vadí i jeho protiruské, protičínské a mírně propalestinské postoje.

Martin Komárek.
Covidový listopad

Jak prezident sdělil Fialovi – Milý Petře, přes to vlak nejede. Nejel u Miroslava Pocheho, Michala Šmardy a nepojede ani teď. Síla předsedy vlády nebo dikce ústavy v této šachové partii nehraje roli. Jan Lipavský zkrátka šéfem Černínského paláce nebude.