Andrej Babiš: „Tady píšou, že jsme nejhorší v Evropě, jak je to možné, pane Vojtěchu?“

Adam Vojtěch: „Abych se přiznal pane premiére, včera jsem neupravoval čísla nakažených.“

A. B.: „Ale to je jediná práce, kterou jste dosud zvládal. Co jste dělal?“

A.V.: „Zpíval jsem v jednom klubu.“

A. B.: „Vy jste zpíval v klubu?“

A. V.: „Jednak si trochu přivydělávám k platu, jednak mě to baví.“

A. B.: „Pane Prymulo, já jsem vás ustanovil, abyste na Vojtěcha dohlížel a vy ho necháte trylkovat v nějaké nálevně.“

Roman Prymula: „Já tam byl taky.“

A. B.: „Cože, vy jste tam byl taky? Proč?“

R. P.: „No dohlížel jsem přeci tady na Vojtěcha.“

A. B.: „To zní logicky. A vedl si Vojtěch řádně?“

R. P.: „Plnil tam i další ministerské povinnosti. Pořádali tam totiž párty Piráti.“

A. B.: „Cože Vojtěchu, vy jste zpíval Pirátům?“

A. V.: „Jinak bych se tam nevetřel, poslali by mě zpátky do hrobu.“

A. B.: „A jak to tam vypadalo?“

A. V.: „Já už nejsem žádný zelenáč, ale červenám se doteď.“

R. P. : Já taky nejsem žádný zelenáč, leč starý voják, ale takhle se neřádí ani po návratu z Afghánistánu.“

A. B.: „Tak to snad ani nechci slyšet. Jak srazíme ten počet nakažených?“

A. V.: „Je to dobré, je horko a většina testovacích sad se zkazila. Čím míň bude testů, tím míň pozitivních.“

R. P.: „Uděláme semafor. Nabarvíme celou republiku, lidi si budou všímat barev a ne čísel.“

A. B: „Prymulo, vy si snad myslíte, že jsou lidi blbí, nebo co?“

R.P.: „Ano, občas mi to na mysl přijde. Zvlášť, když vidím Vojtěcha.“

A. B.: „Nechme to, nechme to, máme teď jiné starosti. Spusťte si ten semafor, pane Prymulo. Mimochodem, jak se jmenoval ten klub, kde pan Vojtěch zpívá?“

R.P. : „Techtle Mechtle.“