Podle agentury STEM se mezi roky 2012 – 2018 zvýšil podíl lidí, kteří nedůvěřují neziskovkám, z 31 % na 51 %. V poslední době se navíc množí hlasy politiků, kteří opakují, že neziskovky řídí nikým nevolení představitelé a je potřeba je více hlídat nebo dokonce omezovat jejich činnost. V jejich čele je maďarský premiér Orbán, který si na toto téma i u nás platí inzeráty v novinách. Je to oprávněné, zaslouží si to neziskovky?

Prvním problémem je samotný název. Po revoluci se zavedl nešťastný termín „neziskový sektor“, který je zavádějící a vyvolává dojem, že se takové organizace o sebe nedokážou postarat. Ve světě je běžnější termín „nevládní organizace“. Ten ale není úplně přesný, nezahrnuje všechny příspěvkové organizace státu. Hlavně je ale nemastný a neslaný. Ideální by podle mě bylo označení „obecně prospěšné služby“ nebo prostě „pomáhající organizace“.

Zdroj: Deník

Nicméně důležitější než název, je si uvědomit, co vše neziskový sektor zahrnuje. Je to totiž různorodý mix. Patří sem mimo jiné všechny sociální služby. Tedy například domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, chráněné bydlení, azylové domy, nízkoprahová zařízení pro dětia mládež, noclehárny, terapeutické komunity, sociální poradny a mnoho dalších.

Těchto služeb je v ČR skoro 6 000. Pochybuje někdo o jejich smyslu? Dokážete si představit, že bychom vyslyšeli volání některých politiků, neziskovky zavřelia převedli tyto činnosti na stát? Jak by to vypadalo, si starší ročníky dokážou představit díky zkušenostem ze socialismu. Uzavřené ústavy, neefektivní a neosobní péče, osoby schovanéa vyloučené ze života.

Neziskovky jsou také všechny občanské spolky, které zpestřují životy v našich obcích. Například i Sokol je neziskovka. A co je klíčové – „nezisk“ jsou všechny nadace a nadační fondy. Co by bylo bez nich?

Mnoho lidí zasažených nedávným tornádem by ještě dnes čekala na pomoc od státu, protože jestli někdo spustil sbírky v řádu hodin a doručil pomoc v řádu dnů, byly to právě neziskovky.Neziskovky se nedají hodit do jednoho pytle. Jejich činnost je různorodá a různě je přijímá i veřejnost. Hraje zde roli především srozumitelnost a subjektivní vnímání důležitosti tématu.

Tomáš Jindříšek
je reklamní a marketingový expert

Takže je asi logické, že činnost organizace pomáhající dětem s rakovinou je podle výzkumu STEMu sympatická 95 % lidí, u některých ekologických organizací je to 70 % (což je vlastně hodně a ukazuje to, jak je toto téma pro lidi stále důležitější) a jedna organizace pro pomoc uprchlíkům je sympatická jen 32 % lidí. Ne každá organizace vyhoví všem. To je ale myslím v demokratické společnosti normální.

Zliďšťují naše okolí 

Avšak důležité je, že absolutní většina neziskovek je naprosto transparentní. Můžete nahlédnout do jejich financování i zákulisí. Volání některých politiků po jejich větší transparentnosti je klasický příběh o zlodějovi, který volá: „Chyťte zloděje“. Oni totiž autoritářští politici nemají neziskový sektor vůbec rádi.

Nedemokratické režimy prospěšné organizace šikanují, potlačují nebo rovnou zakazují. I naši komunisté po osmačtyřicátém všechny neziskovky zakázali.Výzkum možná ukázal, že lidé nechápou neziskový sektor jako celek, nicméně pracovníci z neziskových organizací, s nimiž jsem mluvil, si naopak pochvalují vzrůstající zájem i podporu veřejnosti. Proto bych navrhoval, ať si Orbán nechá svá moudra pro Maďarsko.

My Češi bychom měli být na naše pomáhající organizace hrdí. Zobrazují našeho nezdolného ducha a houževnatost. Umožňují nám starat se o staré a potřebné lidi. Poskytují nám možnost pomocí spolků chránit přírodu a zlepšovat svět kolem nás. Našim politikům ukazují, že nejsou neomezenými vládci.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.