Život vám přichystá různá překvapení a zkoušky, někdy i nečekaně těžké. Mně přichystal zkoušku v podobě opatrovnictví o nervově nemocného příbuzného, který se kvůli odmítání pomoci okolí propadl na sociální dno.

Být opatrovníkem takového člověka je samo o sobě těžký úděl, vyžadující mnoho trpělivosti, času, sebezapření, bez velké naděje na vděk či opravdu dobrý konec. Přestože si na sebe vezmete dobrovolně starost navíc, de facto za stát, nikdo vám nepomůže ani to nijak neocení. Ale dobrá, některé věci dělá člověk i proto, aby se sám na sebe mohl podívat do zrcadla.

Kateřina Perknerová
Podivné vzkazy voličům

Abych si jen nestěžoval. Mnohé se povedlo. Už loni se mi podařilo využít milostivého léta a zbavit onoho příbuzného části obřích penále za dluhy, které nadělal kvůli své duševní poruše. Zbytek šel ale z rodinných financí. Po roce čekání nám také VZP nedávno konečně odpustila i pár dalších desítek tisíc penále, když jsme jí před tím všechny dluhy do koruny uhradili.

Díky vstřícnosti úřednic se podařilo příbuzného zaregistrovat na úřadu práce do registru nezaměstnaných. S tím, že na zákonem předepsané kontrolní konzultace docházím já. Divné, ale dobrá. Podařilo se pro příbuzného získat také dávky v hmotné nouzi a po poměrně složitých jednáních i příplatek na bydlení. Takže už zase svítí, má vodu, nežije v zimě a nemusí to hradit jen jeho rodinné okolí, ale pomáhá i stát.

Martin Komárek
Patří mobil do školy?

Nestačí to samozřejmě na všechny výdaje, ale řekněme, že se to dostalo do roviny přijatelné zátěže. Jak mé, tak dalších blízkých. Tím ale dobrá část příběhu končí. Po několika měsících byly příbuznému dávky v hmotné nouzi sníženy. Protože se prý neúčastní na rekvalifikaci ani na veřejných pracích. Přitom posudek soudního znalce, který byl základem pro opatrovnictví, jasně říká, že vzhledem k povaze svého postižení toho není schopen. Jenže na to zákon nepamatuje. A odbor hmotné nouze jen krčí rameny.

Pomoc až po funuse

Ale dobrá, to může být náš možná trochu výjimečný problém. To, co je ale problémem obecným a celostátním, je obrovské přetížení úředníků úřadů práce, nefunkční systém žádostí, nespolehlivost výplat a to, jak strašně dlouho trvá, než je pomoc vyplacena. A také nesmyslné množství informací, které úřady chtějí, než peníze vyplatí. Proč člověk žádající o sociální příspěvek na bydlení musí vyplňovat kolonku „příjem obmyšleného ze svěřenského fondu“ a desítky podobných kolonek?

Sociální příspěvek na bydlení se vyplácí s tříměsíčním zpožděním. Když na něco zapomenete, nikdo vás na to neupozorní, jen vám nepošlou peníze. A když to dodáte, úřady mají třicet dní na zpracování, a ani to se dnes nestíhá. V mém konkrétním případě přijde příspěvek za červenec zřejmě až v únoru. A dávka v hmotné nouzi přišla naposledy v říjnu. Pak bez vysvětlení do teď nic. Prý porucha výplatního systému.

Kateřina Perknerová
Studenti by volili Danuši. Vědí proč?

To jsou strašně špatné věci. Nikoli pro mě a mého příbuzného, my to nějak zvládneme. Ale jsou tu dnes statisíce lidí, kteří nikoho nemají a s pomocí státu počítají. A ten zrovna teď, ve chvíli, kdy nejchudším lidem chodí šokující zálohy na energie a kdy na ně nejvíce dopadá inflace, selhává. Je jedno úsloví: „Kdo včas dává, dvakrát dává“. A další, které mluví o křížku po funuse. Není velkou nadsázkou, když řeknu, že až tam může selhávající pomoc státu některé lidi na sociálním dně dohnat.