Pěna dní: Vyžraná pokladna

Nedělní oběd s mojí matkou (ročník 1944). V televizi běží Partie na Primě. V ní tři politici, nějaká nová paní z ANO vykládá, jak jsou na tom lidi špatně.

„To je zvláštní, jak nikdo nechce slyšet – a přitom je to tak jednoduchý,“ povídá matka, „že je VYŽRANÁ POKLADNA prostě.“

Jím dál úžasný segedínský guláš a máma pokračuje: „A přitom kdyby se ty starý lidi zamysleli, jak se žilo v době, kdy byli mladý… To nebylo – cestovat po různejch zemích, jíst maso každej den, být obklopený takovým komfortem.“

Přikyvuju a uvnitř se směju při představě, že kdyby tohle máma jako politička začala vykládat, sesypou se na ni jako na Pekarovou, která jim řekla, že když je zima, má si člověk oblíct svetr…

U nás doma je tedy všechno v pořádku, všichni to máme v hlavě srovnaný a nikdo z nás magory neudělá.

Debata v televizi i na sociálních sítích vůbec v poslední době žije. Hlavním tématem jsou červi, které nás nutí jíst EU, a jaderné zbraně. Když Lukáš Pollert nevinně napíše: „Ty F-35, které vláda chce kupovat, mohou nést i jaderné zbraně?“, tak to pochopitelně není žádná otázka. Pan doktor chtěl samozřejmě navrhnout, jestli schopnost F-35 nosit jaderné zbraně implikuje, že „Fyjala“ chce rozpoutat třetí světovou.

Pěna dní: Výlet s Praotcem

S červy je to něco podobného. Jediné, co se stalo, je, že Evropská komise připsala další čtyři druhy hmyzu na seznam látek, které se mohou používat v potravinářství. Například takový červec, což je druh mšice, se vždy používal jako červené barvivo a může za tu hezkou barvu malinové limonády nebo třeba točeného salámu. Na sociálních sítích se vzápětí rozpoutaly vášně, že nás Evropská unie nutí jíst červy, a Babiš s Okamurou vzápětí vystoupili na obranu tradičních českých jídel.

Takhle si tu tedy žijeme, někdo šíří bludy pro pobavení, někdo, aby získal politické body, a jiný, protože jim věří a bojí se jich. A to se ještě do věci nevložila umělá inteligence, která brzy vymyslí takové věci, že se z nich všem budou protáčet panenky.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.