Na tom by nebylo nic zvláštního. Existovalo podezření, státní žalobce vznesl žalobu a soud jí projednal. Co je ale tristní, nepřijatelné a demokratického právního státu nedůstojné, je délka řízení. To se táhlo osm let a včerejší rozsudek je nepravomocný, takže může trvat ještě roky, než padne konečné rozhodnutí.

Soudkyně přitom uvedla, že posudek, o který se žaloba opírala, je „metodicky a věcně nesprávný a ve své podstatě nepřesvědčivý“. Nic jiného návladní Jan Kořán v ruce neměl. Byť hovořil o škodě 777 milionů korun, podle soudu státu žádná finanční újma nevznikla.

K tomu došla justice po osmi letech? Kdo ten čas vrátí Vlastě Parkanové, kterou soudní tahanice psychicky málem zničily? Totéž by ovšem mohl říct i její nástupce Martin Barták (ODS) či zbrojař Michal Smrž, které po čtyřech letech všechny soudní instance osvobodily, pro změnu v případu armádních zakázek pro Tatru.

Libereckému hejtmanovi Martinu Půtovi (SLK) obvinění sice politickou kariéru nezhatilo, ale lidsky ho nepochybně vyčerpávalo. Prvoinstančního zprošťujícího rozsudku se dočkal po pěti a půl letech.

Zajisté bychom podobných příběhů našli mnohem víc. Spravedlnost však není hodna svého jména, pokud se nedostaví včas. Přichází-li osvobození po dlouhých letech, může pro obžalované znamenat totéž jako vyřčení viny.