Deník zveřejnil rozhovor Kateřiny Perknerové s Jaroslavem Doubravou. Pan senátor se právě vrátil z Krymu, kde strávil dovolenou. Nemyslí si, že tento poloostrov byl Ruskem Ukrajině ukraden. Prý se k mateřské zemi připojil po řádném referendu.

Je to názor? Lež? Dezinformace? Ruská propaganda? Má se to vůbec objevit ve veřejném prostoru? To, co pan Doubrava tvrdí, je v rozporu s fakty, která jsou těžko popiratelná. Krymskému referendu přece předcházel vpád „zelených mužíků“. Vojáků, s jistotou ruských, v neoznačených uniformách. Ti vypudili ukrajinskou posádku. Lidové hlasování se pak odehrálo doslova s pistolí u hlavy. Proto jeho výsledky žádný civilizovaný stát neuznává. Má však být někdo, kdo hlásá něco jiného, umlčován nebo pasován na „ruského švába“?

Senátor Jaroslav Doubrava
Senátor Jaroslav Doubrava po návratu z Krymu: Nemálo lidí to vidí stejně jako já

Nikoli. Svoboda slova nemá hranice. A v jejím respektování je převaha liberální demokracie nad despotickými režimy. Neexistují žádní „majitelé pravdy“. Můžeme být stokrát přesvědčeni o svém názoru a pohledu na věc, oponenti však mají dostat prostor. Jinak bude naše pravda působit nudně, školometsky a bude normální lidi štvát.

Jaroslav Doubrava tedy má být tázán seriózním médiem. Má však být v otázkách konfrontován s fakty. Je na něm, jak se s tím vyrovná, a konečný úsudek si udělá čtenář sám. Ten má vlastní rozum, nepotřebuje ideologické školení. Ano, tuto už poněkud uválenou větu klasika bychom si v těchto časech měli opakovat přečasto: „Nesouhlasím s vašimi názory, ale udělám všechno pro to, abyste je mohl vyslovit.“