Přichází čas, kdy můžeme začít bilancovat ztráty a nálezy covidového období. S úctou k obětem pandemie a jejich pozůstalým si dovolím tentokrát hovořit o živých.

Vláda se rozhodla při opakovaných nouzových stavech, lockdownech a očkování chránit dvě velké společenské skupiny – nejstarší populaci a průmysl. K oběma mám výhrady. Senioři pochopitelně museli být zahrnuti mezi prioritní část obyvatelstva, ale v první fázi měla být ještě zúžena na staré lidi s rizikovými indikacemi typu cukrovky, obezity či kardiovaskulárního onemocnění.

Umanuté udržování průmyslových podniků v nepřetržitém chodu nedávalo smysl i proto, že toto odvětví už není pro českou ekonomiku klíčové. Jejím tahounem jsou služby, které tvoří 60 procent HDP. A ty donedávna byly či stále jsou (hotely a restaurace) zavřené. Nepochopitelné je, že výrobě se dala přednost i před školami.

Po dlouhých měsících se teprve příští pondělí vrátí do lavic bez rotačního režimu všichni žáci základních škol. Středoškoláci až o týden později. Na ty se zapomnělo úplně, politici je hodili přes palubu. Asi si řekli, že jsou skoro dospělí, učivo zvládnou i doma a s pedagogy dobře komunikují online. To může být částečně pravda, ale zeptali se páni ministři odborníků, co to udělá s psychikou náctiletých?

„Mladí lidé jsou ohroženi úzkostmi a depresemi. Ztratili denní režim, často ani nevylezou z postele, nepřevléknou se z pyžama a v takovém zvláštním stavu se účastní vyučování. Pak plynule přejdou do on-line zábavy,“ uvedl v rozhovoru pro Aktuálně.cz brněnský psycholog Martin Hofman. Podle něj reálně čelí situaci,v jaké se ocitli jejich vrstevníci za války.

„Jedná se o stav intenzivního ohrožení a absolutního rozkladu jistot, které tu fungovaly. Minulý rok na jaře byla pro nás myšlenka, že by děti nešly rok do školy, absolutně nepředstavitelná a bizarní,“ dodává. Bohužel se stala skutečností.

Nezdá se mi, že by to politiky nějak trápilo. Propadnout by kvůli tomu měli všichni ministři zdravotnictví za ANO i premiér, který nese generální odpovědnost.