Ředitelka České ženské lobby Hana Stelzerová u příležitosti Mezinárodního dne žen, který připadá na 8. březen, napsala: „Žena je člověk, a tak jí náleží stejná práva jako mužům. S tímto tvrzením určitě souhlasí každý, praktická stránka této myšlenky v Česku ale pořád silně pokulhává. Rovnost žen a mužů před zákonem bohužel neznamená rovnost ve skutečném životě.“

Připomínám, že MDŽ se neslaví kvůli právu na rozhodování o svém těle, na příznivé životní prostředí či sdílenou péče o děti (jak se píše v aktuálním Manifestu ženské lobby), ale na paměť stávky newyorských švadlen za volební právo v roce 1908. Československé ženy ho získaly díky nové ústavě (1920), ale Švýcarky na celostátní úrovni až v roce 1971 a Portugalky dokonce o pět let později.

Martin Komárek
Obézní, nebo enormní děti?

Je to zásadní měřítko, avšak nikoli jediné. Ruskám přinesla právo volit Velká říjnová socialistická revoluce, ale asi nikdo by kvůli tomu neoznačil jejich postavení za komfortnější, než měly ženy ve Švýcarsku.

Lobbistky podle mě správně připomínají, že k důležitým kritériím patří stejné odměňování za tutéž práci, což v Česku zatím není pravidlem. Má se mluvit i o sexuálním násilí a vyšších trestech za tento zločin. Zdaleka nejde jen o přijímání zákonných norem. Veřejnost reaguje citlivě na společenskou atmosféru. Například Miloš Zeman neměl ve svém týmu žádnou ženu a v roce 2011 prohlásil, že jediná věc, v níž souhlasí s islámem, je zákaz, aby ženy řídily auto.

Martin Komárek
Virus se poučil, my ne

Expremiér Andrej Babiš se naopak političkami obklopoval rád. Zvolený prezident Petr Pavel si na Hrad přivede hned tři klíčové spolupracovnice. Mezi favority prezidentské volby patřila profesorka Danuše Nerudová. To jsou přesně momenty, které mají v obecné rovině vliv na postavení žen v Česku.

Velké firmy, jejichž centrály sídlí v západní Evropě, se k diverzitě a všestranné podpoře žen a matek hlásí naprosto samozřejmě. Kdo to nedělá, je out. Žena je pro ně člověk, o něhož je třeba pečovat se zvláštním zřetelem.