Nečte se to dobře, ale odpovídá to situaci. Česká republika v podstatě zahodila předchozí plány svého předsednictví v Evropské unii. A ve včera představených prioritách přijala realitu takovou, jaká je. Ukrajina a s ní i Evropská unie je ve válce s Ruskem. Naše snaha ruskou agresi směrem na západ zastavit bude určovat běh života příštích měsíců. A tím i obsah českého předsednictví EU.

Česká vláda správně definovala, co všechno s válkou na Ukrajině souvisí a na co se bude muset soustředit. Tím zásadním je udržet v chodu Ukrajinu a dodat jí tolik pomoci a tolik zbraní, aby dokázala válku s mnohem silnějším Ruskem vyhrát. Nebo dosáhnout aspoň takového stavu, který by nebyl vítězstvím Vladimira Putina a porážkou pro Kyjev.

Kateřina Perknerová
Hřibova vzpoura

Nebude to s pokračujícím časem snadnější, ale těžší. Pro země Unie bude stále složitější nacházet nové peníze na pomoc Ukrajině, aniž by to ovlivnilo život občanů EU. Potřeby Ukrajiny se nebudou zmenšovat, ale budou růst a přitom to nebude nutně provázeno ukrajinskými vítězstvími na frontě. Spolu s tím bude třeba na válku reagovat odpoutáním se od ruských dodávek ropy a časem i plynu. To je opět něco, co bude nejen dlouhé, ale zase hodně, hodně drahé. A proto to nebude populární.

Bude třeba čeliti tvrdým útokům proti naší demokracii, protože ta je Kremlu trnem v okua putinovské Rusko ji chce zničit a rozložit. Potíže, které ruská agrese svými důsledky vyvolává, náš demokratický systém podminovávají a jsou schopny ho vyhodit do povětří.

Kateřina Perknerová
Logický hradní duel

Otázka, co bychom my Češi v čele Evropské unie dělali, kdyby nebyla válka, není namístě. Protože ona prostě je a asi jen tak neskončí. Pokud by nějakým zázrakem skončila, i práce na odstraňování škod války nám náš program v čele EU spolehlivě vyplní.