Žijí v kasárnách, režim jako na vojně ale rozhodně nemají

Muži z noclehárny v benešovských Táborských kasáren

První odpovídající muž,
54 let, bez domova 3 měsíce
Před tím než přišel o střechu nad hlavou, žil v Bukovanech. O možnosti ubytování v Benešově se dozvěděl od známých. Běžný den tráví četbou tisku v benešovské městské knihovně, víkendy pak v nonstopu. „Dám si tam malé pivo, piji ho celý den a čtu si knížku. Obsluha mě tam trpí. Nedovedu si představit, že bych celý den chodil po Benešově. To by mě asi zabilo,“ hodnotí. Až do Nového roku přespával venku ve spacáku. „Žádné mrazy nebyly,“ říkal po té, co přišel na ubikaci ze sprchy. Možnost ubytování vítá. „Město tu alespoň nebude mít zmrzlé na ulicích. Co si ale budeme povídat, je to tu jen na vyspání. Uvaříme si tu polévku nebo čaj, něco si přečteme a jdeme spát. ,“ hodnotí. 


Druhý odpovídající muž, 44 let, na ulici žije 3 měsíce
Možnost přespání je podle něj bezvadná služba. „Kdysi se lidé flákali po města, tohle je fajn,“ míní muž z Benešova. Momentálně je bez práce, ale zaměstnání hledá a počítá s tím, že si nějakou možnost vlastního ubytování nejde. „Jsem o tom, že toho docílím, pevně přesvědčen,“ říká. 


Třetí odpovídající muž, 
57 let, bezdomovcem je pět let
Není přímo z Benešova. „Minulou zimu jsem prožil ve špitále. Zlomil jsem si nohu a než mě připravili a rozchodili, byl jsem tam od října do července,“ vzpomíná a vedle židle, na níž sedí a máchá sáček čaje, má opřenou francouzskou hůl. Jiné zimy prožíval na nádraží, jindy našel trochu tepla v zázemí charity.
Soužití lidí s domovem ale muž hodnotí střízlivě. „Chovají se k nám různě. Někde jsou milí, jinde nás odstrkují a jsme pro ně odpad společnosti.“ Moc ale nevěří ani možnosti přivýdělku prodejem časopisů, jako je to běžné ve větších městech. Právě proto musí vyjít s až neskutečně nízkou finanční částkou. „Měsíčně musím vyžít s málem. Furt je málo peněz,“ postěžoval si. „Bohatí lidé by s tím, co máme na měsíc, nevystačili ani dva dny,“ tvrdí. Do pěti tisíc prý ještě dost chybí, ale svůj konkrétní rozpočet prozradit nechce. „Teď nám to trochu přizvedli, bývaly dva tisíce, teď je to přes tři tisíce Korun,“ počítá nakonec. Za sebou už má muž také zkušenost z jiných ubytoven. Některé prý mají režim přísný jako na vojně, nechybějí vstupní kontroly zavazadel i dechové zkoušky altestem. „Byl jsem ale také na jedné ubytovně, kde jim alkohol nevadil,“ povzdechl si. „Někde tolerují 0,30 promile alkoholu, jak máte už 0,35 promile, tak to je konec.“
Dobu mezi možností noclehu v ubytovně v Táborských kasárnách tráví muž ve městě. „Hůř se mi chodí, půl dne prosedím, půl dne prochodím, pak jdu sem,“ dodal s tím, že se v Táborských kasárnách cítí velice dobře, protože tam jsou příjemní lidé z města. „Byl jsem tím až překvapen,“ dodal.

Čtvrtý odpovídající muž,
60 let, na ulici žije 11 let
Přebývá v Benešově plechový sklad u benešovského nádraží. Do kasáren chodí nyní rád. „Je tu teploučko, jiné zimy jsme se zabalili do kabátů, dek a byli jsme venku,“ uvedl.

NOCLEHÁRNA V KASÁRNÁCH
Noclehárna pro bezdomovce funguje v Benešově v bývalé vrátnici Táborských kasáren první rok. Provoz zahájila 9. ledna a její současná kapacita je deset míst. Je určena pouze pro muže. Ti platí za noc 20 korun a někteří z nocležníků si lůžko předplácejí na několik dnů dopředu. Noclehárna je pro příchod potřebných otevřena denně od 19 do 22 hodin. Po tu dobu se střídá na službách pět pracovnic Odboru sociálních věcí MěÚ. Denně ubytovnu také připravuje na další provoz uklízečka. Přes noc mají v ubytovně službu střídavě dva muži a další žena. Ubytovaní nesmějí v zařízení konzumovat alkohol nebo si vodit dámské návštěvy. Z možnosti ubytování by je vyloučilo také to, kdyby do kasáren přišli už v podnapilém stavu. Ubikaci navštěvují při plnění své služby také strážníci. Ti dosud nemuseli řešit žádné problémy vzniklé mezi bezdomovci nebo mezi nimi a dozorem. Ubytovnu by měli její uživatelé opustit ráno do půl sedmé.