VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ženě z Vlašimi vyhořel byt, ale bez pomoci druhých nezůstala

Vlašim – Když 30. března dopoledne zachvátily plameny kuchyň bytu Vladimíry Husníkové v panelovém doměv Dolnokralovické ulici, byl to pro obyvatelku ubikace a její rodinu obrovský šok.

25.8.2010
SDÍLEJ:

Vlašimský byt Vladimíry Husníkové krátce po uhašení požáru.Foto: Karel Chlumec

Naštěstí se nikomu nic nestalo. Oheň ale zlikvidoval celé vybavení kuchyně, poškodil jádro se sociálním zařízením. Kouř z hořících plastů zanechal stopy i v dalších částech bytu. Škoda se vyšplhala ke sto padesáti tisícům korun.

„Chtěla bych vám poděkovat, za pravdivé informace uvedené ve vašem listu,“ napsala žena do redakce Benešovského deníku. A ví, o čem mluví. I ve Vlašimi se našli ti, kteří svými pomluvami sráželi ženu v jejím velkém problému ještě níž.
Největší starost s obnovou bydlení měla samozřejmě právě ona. Naštěstí se ale našli i ti, kteří jí v nelehkém okamžiku jejího života podali nezištně pomocnou ruku.

„Byt už je téměř v původním stavu,“ říkala včera. „Pomohlo mi město, ale i cizí lidé, od nichž bych to nečekala. Naopak od některých lidí, které jsem myslela, že dobře znám, jsem se dočkala překvapivých a velice nepříjemných reakcí,“ zavzpomínala. „Snažila jsem se požádat na úřadě o to, zda by bylo možné ve Vlašimském zpravodaji uveřejnit poděkování všem, kteří mi pomohli, ale bohužel jsem neuspěla,“ uvedla Husníková
s tím, že tak činí alespoň nyní.

„Vím, že v dnešní době je každá nezištná pomoc od cizích lidí vzácná, proto by o ní mělo být vědět,“ dodala.

Posílám poděkování opravdu hodným lidičkám
Poděkování. Myslím, že si ho všichni opravdu hodní lidé zaslouží. Dne 30. března letošního roku mě potkala nešťastná událost – vyhořel mi byt. Touto formou bych chtěla poděkovat všem, kteří mi podali pomocnou ruku. V první řadě patří poděkování vlašimskému Hasičskému záchrannému sboru, jehož členové se postarali o včasné uhašení a tím minimalizovali vzniklé škody. Velké poděkování si zaslouží Městská správa domů a bytů v čele s panem Fantou. Další poděkování patří Kateřině Smržové a Václavu Rodovi, kteří mi poskytli, jako úplně první, materiální ale i psychickou pomoc. Dále bych chtěla poděkovat ještě dvěma sousedkám, Janě Dvořákové za pomoc ve chvíli, kdy nebylo možné uvařit si jakékoli jídlo a Evě Podlahové a její tetě Marušce.Velký dík patří též Gábině Porkátové a Lucii Gráfové, které se v prvních dnech postaraly o jídlo pro mou rodinu. Poděkování patří též Lence Fonkové za práci při odstraňování škod a pomoc s úklidem. Děkuji i paní Heleně Bártové za finanční pomoc. Chtěla bych též poděkovat panu Procházkovi a jeho kolegům, za provedení elektroinstalace. V další řadě, děkuji Honzíkovi Klápovi za odbornou pomoc a Petru Přibylovi za materiální pomoc. Můj velký dík patří i Luboši Bohatovi za veškerou poskytnutou pomoc.Byla to pro mě velmi vzácná a výjimečná pomoc od cizích i blízkých lidí, kteří nezůstali vůči mému neštěstí lhostejní.A nakonec bych chtěla touto cestou poděkovat i mým nejbližším. Mým synům Martinu a Michaelu za veškerou práci a psychickou podporu, Josefu a Jakubovi za to, že zvládali pomáhat a nepřidělávat starosti v chaosu, který v bytě nějakou dobu byl.Situace, která mě potkala, byla sice velké neštěstí, ale pokud by měl člověk na všem hledat nějakou dobrou stránku, tak díky tomu nyní vím, že mám okolo sebe spoustu dobrých lidiček, na které se mohu spolehnout, a jsou mému srdíčku blíž. Takových lidí, je v dnešní uspěchané době, opravdu málo. Víte, jsem strašně moc ráda, že už v bytě nejsou stopy po požáru. Vlastně ano, stále mě tu zůstaly ohořelé židle k jídelnímu stolu. Jen ještě stále nevím, jak si vše pořídím zpátky, myslím tím, vše potřebné do kuchyně a obýváku, jako např. hrnce, kuchyňské náčiní, mixer a strašně moc mi chybí myčka na nádobí, sedací soupravu, koberec a tak. Jsem v částečném invalidním důchodu a peněz je opravdu moc málo. Jsem po dvou operacích pravého lokte a nějak mě ta ruka nechce pořádně poslouchat. Nemohu sehnat práci a tak musím každou korunku pořádně obracet.Vím, že takových lidí je dnes víc a ještě v horších životních situacích, ale zjistit ve čtyřiačtyřiceti letech, že jste ne vlastní vinou, přišel o věci, na které máte i životní vzpomínky, tak to opravdu docela bolí. Vladimíra Husníková, Vlašim

Autor: Zdeněk Kellner

25.8.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Lvi zlomili Rakovník čtyřmi góly ve třetí třetině

Radnice v Benešově.

O benešovském muzeu zatím vedení města hovořit nechce

Oplocení benešovské nemocnice je jen první krok ke zvýšení bezpečnosti

Benešov – Šest a půl milionu korun stálo vybudování kompaktního oplocení areálu benešovské Nemocnice Rudolfa a Stefanie. 

Lvi a Rytíři chtějí prolomit brány čtvrtfinále krajské ligy

Benešovsko – Zapomeňte na základní část, přichází play off hokejové krajské ligy, do které vstoupí i oba týmy okresu – druhý po základní části HC LEV Benešov a šestý HC Rytíři Vlašim.

Děti si užívaly bláznivý masopust

Mrač - Bláznivý masopust. Právě takový název dostala akce, kterou proskotačily děti z mračské mateřské školy MiniSvět.

Azylový dům v Benešově má začít sloužit ještě letos

Benešov – Ještě letos by se město mělo zařadit mezi sídla, která v rámci možností poskytují poměrně široký servis lidem v nouzi.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies