V minulosti jste emigroval. Co vás k tomu přivedlo?
Z Čech jsem odešel především kvůli politické situaci před rokem 1989. Poslední impuls pro mě byl pendrekový zákon.

Kdy jste se vrátil zpět domů?
Vrátil jsem se asi v roce 1995, kdy tady už všechny demokratické procesy proběhly a byla tu úplně jiná situace k žití.

Znal jste někoho v bývalém režimu, kdo byl persekuován kvůli svým názorům vůči politickým činitelům?
Samozřejmě, znal jsem jich spousty. Bylo na denním pořádku, že mé známé vyhazovali z práce nebo jim znemožňovali výjezdy do zahraničí.

Co říkáte na to, že by měl člověk být stíhán za hanobení prezidenta?
Říkám jedno slovo – nesmysl. Bytostně s tím nesouhlasím, protože je to zásah do demokracie. Takže nic takového tady nechci. Neexistuje, aby se tento zákon u nás odsouhlasil, to by bylo čiré diktátorství. Kdyby se přeci jenom tento zákon odsouhlasil, tak by se to muselo vzít i zpětně a musel by se aplikovat i na předchozí prezidenty, jako byl Husák nebo i Václav Havel, kterého teď spousta lidí očerňuje. Takže já se ptám proč?

Před rokem 1989 tento zákon také existoval?
Ano, existoval. V té době se nesměl hanobit nikdo. Znám i hromadu lidí, kteří byli za tento přečin odsouzeni.

Zákon proklamuje vynucenou úctu k prezidentovi. Co si o tom myslíte?
Nakažte někomu, aby měl úctu k prezidentovi nebo ke komukoli jinému… To nejde. Zvednou se vlny nepokoje, když tento zákon vzejde v platnost. Někteří s tím samozřejmě budou souhlasit, ale většina se bude bouřit. Vynucená úcta, je to nejhorší, co může být. Je to symbol diktátorství.

Co by měl prezident dělat, aby získal úctu lidí?
Prezident, pokud chce mít úctu občanů, musí se podle toho také chovat. Jak v domácí, tak v zahraniční politice musí vystupovat tak, aby si ho lidé sami vážili. Pro mě je málo, když si dá prezident na veřejnosti panáka a zají ho tlačenkou. V Evropě nemá nic podobného obdoby.