První akcí, kterou občanské sdružení Zajíček na koni zahájilo letošní sezónu byl v sobotu 24. března Březnový den v sedle. Zdravé i handicapované děti a jejich rodiče se tak mohly těšit nejen na oblíbenou procházku na koních, ale i na pestrý doprovodný program.

„Součástí dnešní zahajovací akce bylo i loučení se zimou, společné vynášení Morany a vítání jara,“ vysvětlila Helena Krejčíková, místopředsedkyně občanského sdružení Zajíček na koni a zároveň vedoucí sobotního Březnového dne v sedle s tím, že každý měsíc budou následovat další podobné aktivity.

Na statek Stáje Artuš v Bučovicích nedaleko Votic se sjíždí nejen děti s nejrůznějšími handicapy, ale i zcela zdravé a snad všech věkových kategorií.

„Stáj Artuš vozila naše děti už v Šestajovicích u Prahy a to od roku 2004, kdy naše občanské sdružení vzniklo. Jenomže v roce 2008 přesídlila stáj sem, do Bučovic, tak jsme šli za ní,“ vysvětlila příčinu, proč se právě tato obec na Voticku stala klientům Zajíčka na koni jejich druhým domovem.

„Přesně jsme tady od června 2008,“ doplnil svou kolegyni dobrovolník Martin, který chystal o kousek dál koně na vyjížďku.

Ti musí být na své jezdce speciálně připravení. Jak upozornila Helena Krejčíková, může se stát, že dítě sedící v sedle začne náhle křičet, kopat nohami, padat, a kůň musí zůstat klidný. Zároveň ale dodala, že se to stává jen velice výjimečně.

Kromě jednodenních či víkendových akcí pořádá zajíček i letní a zimní tábory, které jsou integrační.

Zatímco letní se konají na statku v Bučovicích, na zimní vyráží zájemci na faru na Božím Daru.

„Těch se účastní jak děti s tělesným, tak duševním postižením, klienti se sociálním handicapem, ale i zcela zdraví jedinci,“ poznamenala Krejčíková.

 

Po vzájemném seznámení se děti vydaly na zhruba dvou a půl hodinovou vyjížďku do po zimě se probouzející přírody.

 

František má rád čísla a popeláře

 

Lešany – Jedním z klientů občanského sdružení Zajíček na koni je zdravotně handicapovaný František Doležal z Lešan. I on si nechtěl nechat ujít první jarní vyjížďku na koních, a proto v sobotu dopoledne vyrazil v doprovodu své, o dva roky starší sestry Kristýny do Bučovic. Společně s ní odpověděl Benešovskému deníku na pár otázek.

 

Po kolikáté už si na takovouto akci do Bučovic přijel?

Kristýna: To vám přesně neřeknu. Já už jsem u zajíčka, coby dobrovolník zhruba šest let a vlastně od té doby se bráška jeho akcí účastní (Kristýna se stala dobrovolnicí právě kvůli Františkovi. Pozn. redakce).

 

Jak se Ti tady líbí?

František: (usmívá se).

Kristýna: Já si myslím, že je tady určitě spokojený. Když je někde víc lidí, je ze začátku zaražený. Ale potom si zvykne a baví se.

 

Co Tě baví?

František: (po celou dobu rozhovoru psal střídavě sobě, sestře a redaktorce Deníku na dlaň různá čísla, kterými se stále na něco ptal či jimi něco sděloval).

Kristýna: Čísla a kalendáře. To je jeho. Pamatuje si, kdy se kdo narodil, kdy má kdo svátek, nebo třeba, kdy jezdí popeláři. Ty moc rád sleduje. No a samozřejmě koně. To se vždycky těší, až sem pojedeme.

 

Máš rád koně. Jezdíš na nich i jinde?

Kristýna: Jezdíme jenom sem. Tím, že Lešany nejsou daleko, tak není problém sem kdykoliv přijet.

 

Kolik Ti je let?

František: 21 (napsal na dlaň a hned začal psát další čísla. To aby zjistil, kolik je redaktorce let).