Všechno začalo naprosto nevinně na podzim v roce 1943. Tehdy si malý Josef Jeřábek, žák třetí třídy Obecné a měšťanské školy chlapecké v benešovské Jiráskově ulici, psal úkol. Do jejich domu v Pražské ulici č.p. 242 přišel neznámý muž.

„Požádal mne, jestli by si namohl na dvůr odskočit na toaletu a já mu to samozřejmě dovolil,“ vzpomíná dnes sedmasedmdesátiletý Josef Jeřábek.

Cizí muž po chvilce odešel. Asi za deset minut ale do domu vtrhl voják v uniformě SS.

„Byl to esesácký důstojník Kurt Weismann,“ tvrdí pamětník. „Něco na mě německy křičel, ale vůbec jsem nerozuměl. Naštěstí v patře domu byl i můj třiasedmdesátiletý dědeček, majitel objektu a někdejší voják C a K mocnářství. Ten na vojáka promluvil plynnou němčinou. Esesák se k mému údivu postavil do pozoru, zasalutoval a odešel,“ vypráví Jeřábek, který má své vzpomínky pečlivě sepsané 
v rodinné kronice.

Dědeček pak malému chlapci vysvětlil, že cizí muž, který byl u nich na dvoře, se přes nízkou zeď posunky domlouval s vězněm trestnice gestapa v místech dvoru, jemuž se říkalo Vorlíkárna. Později tamní objekty využívali jako základu hasiči HZS Benešov.

Jeřábkův dům sousedil 
s Vorlíkárnou a ta byla součástí Pražských kasáren. To, společně s popsanou událostí, mělo zásadní vliv na další osud rodiny. Už za dva dny dorazil do domu úředník s dopisem.

 „Přinesl nám dekret o vystěhování. Náš dům jsme měli opustit do osmačtyřiceti hodin,“ nahlíží Josef Jeřábek do dokumentů, které má pečlivě uschované.

Jeho otec naštěstí sehnal podnájem hned přes ulici, u krejčího Klápy. Dům už nestojí, nahradila ho řada paneláků. Žádný luxus to ale nebyl. Rodný dům měl dvě bytové jednotky 2 + 1, podnájem zhruba polovinu. Právě proto si prarodiče museli najít bydlení jinde. Zbytek života prožili v Benicích u Uhříněvsi.

Německý odhadce, který oceňoval Jeřábkův dům, ovšem teprve na podzim 1944,  určil jeho hodnotu. Necelých 72 tisíc protektorátních korun. Do ceny přitom vůbec nezahrnul prádelnu a dřevníky na dvoře.  Právě kvůli opožděnému odhadu a platbě za vyvlastněný majetek, dostávali Jeřábkovi od wehrmachtu, který dům mezitím přestavěl na sprchy pro své mužstvo, příspěvek na nájem. Dohromady to činilo asi 1700 korun. 

Jenže ani po odhadu a zaplacení se Jeřábkovi k penězům nedostali.

„Leželi na takzvaném vázaném vkladu v bance a my jsme jimi nemohli disponovat,“ řekl Josef Jeřábek.