Akci, kde si na své přišla celá rodina, od malých dětí, pro které byly připraveny různé soutěže a hry, po dospívající kluky, jež měli možnost obdivovat širokou škálu vojenské historické techniky, přes ženy a dívky, až po pamětníky, kteří hrůzy války zažili na vlastní kůži, připravila obecně prospěšná společnost Centrum české historie.

„Tohle je v Křivsoudově už druhá akce, prostřednictvím které chceme seznámit lidi s českou historií," uvedla jedna z členek obecně prospěšné společnosti Centrum české historie Jindra Svitáková. Ta zároveň poznamenala, že první, loňská akce byla věnovaná stému výročí první světové války.

Den české historie v Křivsoudově začal v sobotu v 10 hodin, kdy si návštěvníci v areálu křivsoudovské sokolovny mohli díky členům vojenských historických klubů prohlédnout techniku zaměřenou na rok 1945, zakoupit nejrůznější artefakty s tématikou druhé světové války či si prohlédnout sugestivní výstavu Voláme všechny Čechy, kterou připravil známý badatel a historik Jaroslav Čvančara. K té připravil autor i obrazovou publikaci, jež mapuje květnové povstání českého lidu.

„Tato kniha se zde bude dnes křtít, stejně jako kniha Libora Pařízka. Ta se zabývá událostí z posledních dnů II. světové války, a sice misí americké armády 7. a 8. května do východočeských Velichovek, kdy jeli generálu německých armád Ferdinandu Schörnerovi sdělit, že nesmí dál ustupovat se zbraněmi, jelikož bylo podepsáno příměří," popsala ve zkratce obě publikace Jindra Svitáková.

Oficiální program u příležitosti sedmdesátého výroční ukončení druhé světové války pak začal ve 13 hodin odhalením pamětní desky sokolce a odbojářce Boženě Vicherkové, která se v Křivsoudově 18. ledna 1902 narodila a prožila tam mládí. Tato žena byla jedna z těch, kteří pomáhali parašutistům ze skupiny Silver A. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byla její činnost v odboji odhalena. Došlo k jejímu zatčení a posléze i k odsouzení k trestu smrti. Popravena byla 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen zastřelením v odstřelovacím koutě.

„Vrcholem celého dne bude ve 14 hodin taková malá rekonstrukce Čechtické tragédie, kde v podvečer 8. května 1945 zavraždila ustupující německá jednotka pět občanů, z toho tři z jedné rodiny," uvedla členka obecně prospěšné společnosti s tím, že vše bude proloženo hudbou v podání skupiny Taxmeni, která má ve svém repertoáru písně věnované našim letcům v RAF, a zahrát a zazpívat přijel například i Martin Maxa, známý svou Písní padlým, kterou složil na počest našich novodobých válečných veteránů.

„Měli jsme snahu pozvat válečné veterány jako Imricha Gablecha z Havlíčkova Brodu, který bojoval nejprve na západní a poté na východní frontě, ale bohužel zdravotní stav mu to už nedovoluje, nebo generálmajora Jaroslava Klemeše. Ale i on je už v takovém věku, kdy je pro něj akce tohoto charakteru obtížné navštěvovat," vysvětlila Jindra Svitáková a dodala, že tohle výročí je pravděpodobně posledním, kdy se můžeme s některým z válečných veteránů setkat. Poté budeme znát historii druhé světové války už pouze z úst historiků.

Adrianu začala vojenská historie zajímat až jako dospělou

S vojenskou technikou a polní nemocnicí z druhé světové války přijel do Křivsoudova i benešovský klub vojenské historie Carnivora, který se zároveň účastnil i rekonstrukce Čechtické tragédie. Jednou z členek klubu, Adrianou Kosťunovou si krátce před zahájením ukázky Benešovský deník povídal.

Carnivora. Co to v překladu znamená?
To je latinsky, a je to označení pro všechny kočkovité šelmy.

Jak dlouho ve vojenském klubu už působíte?
Tři, čtyři roky.

A jak jste se do klubu vlastně dostala?
My jsme ho s manželem založili. Já jsem zdravotní sestra, takže jsem si z nejrůznějších prodejen či army shopů pořídila vybavení vojenské nemocnice a manžel (Miroslav) se věnuje vojenské technice. Kromě toho pořádáme bojové ukázky a zúčastňujeme se různých rekonstrukcí bojů, jak z první, tak druhé světové války.

Kolik členů Carnivora čítá?
To jste mne zaskočila. Tuším, že osm.

Je členkou vašeho klubu vojenské historie i dcera Miriam?
V podstatě ano. Jezdí s námi a i dneska je oblečena ve stylu čtyřicátých let.

Co vás vedlo k založení klubu?
Oba nás vojenská historie zajímá. Ale musím říct, že já jsem jí propadla až v dospělosti.

Co bylo prvotním impulzem pro založení Carnivory?
To byl nápad nás obou. Manžela i mne. Kdo s tím přišel první nevím, a ani nevím, co bylo spouštěčem. Prostě to tak přišlo. A polní lazaret byl jen důsledek toho, že jsem zdravotní sestra (sálová sestra na ortopedii. Poznámka redakce), takže k tomu mám hodně blízko.

Kde získáváte informace?
Vesměs z literatury a komunikuji s kolegyněmi a kolegy z ostatních klubů vojenské historie, kdy se navzájem doplňujeme.

Máte polní nemocnici, ale oblečena jste v koženém saku. Proč?
Už jsem připravena na dobovou ukázku. Kamarádka Ivana bude udavačka, která udá Němcům, že jsou v obci partyzáni, a já budu ta, která bude prosit Němce, aby je nezabíjeli. Jinak bych byla v uniformě Československého armádního sboru jako zdravotník nebo bych měla stejnokroj německých zdravotních sester.