„Náš první letošní výjezd, coby předovkářů byl v květnu do Rakouska, kde jsem si 6. května na Grand Prix Rakouska vystřílel s nástřelem 97 3. místo. To je největší závod v Rakousku, nad kterým je už jenom Mistrovství světa," začal své vyprávění Karel Langer.

Jen dva dny poté na tom samém místě skončil ve střelbě z doutnákové pistole s nástřelem 88 na 6. místě. Poté následovalo Mistrovství ČR ve sportovní střelbě z předovek v Uherském Ostrohu, to se konalo ve dnech 9. až 10. července, a tam se s nástřelem opět 88 a opět z doutnákové pistole umístil na druhém místě. Vyvrcholením celé sezóny pak bylo od 14. do 20. srpna Mistrovství světa v maďarské vesničce Sarlóspuszta, kde společně s Petrem Králíčkem (nástřel 93) a Stanislavem Hromadou (nástřel 87) získal Karel (nástřel 88) v kategorii družstev zlatou medaili.

„Tady je důležitý celkový součet nástřelů (268), který nám vynesl titul Mistr světa ve střelbě z doutnákové pistole," dodal Karel Langer.

Na MS v Maďarsku jste skončili na prvním místě. Kdo byl ještě „na bedně"?

Druzí skončili přátelé střelci ze Slovenka a třetí Rakušané.

Kolik států se na MS sešlo?
Vezmu to trochu oklikou. Ze severní Ameriky tam bylo USA a Kanada, z jižní Argentina. Potom tam byla Austrálie, z Asie měla přijet Indie, ale ta nakonec kvůli rodinným problémům jednoho z účastníků nedorazila. A z Evropy nedorazila Ukrajina, ani jeden Pobaltský stát, Jugoslávie, Monako, Lucembursko, Řecko, Albánie, Turecko. Severské státy přijely naprosto všechny, pak Belgie, Anglie,…

Jak jste se ke střelbě z předovek dostal?
Tomu pochopitelně předcházely střelby z jiných zbraní. Tenkrát se velice často střílelo ze sportovní pistole, která se ostatně střílí do dnešního doby. A konkrétně my, tady v Krhanicích máme vůbec nejstarší závod v republice ve střelbě ze sportovní pistole, Posázavský pohár, který zanedlouho oslaví šedesáté výročí svého zrodu.

Pořádáte i jiné závody?
Vždy na jaře a poté na podzim. Jeden se jmenuje Krhanické předovky a druhý Posázavské předovky.

Kolik lidí se sem tak na závody sjede?
Jak kdy. Od třiceti až do padesáti. Ale dalo by se říct, že celá republika s výjimkou Moravy. Jet sem takovou dálku se jim nevyplatí. A i ubytování je problém. Nejbližší hotel je v Benešově…

Kdy jste začal střílet?
Asi v roce 1976, kdy vedl krhanickou střelnici pan Birndt. No a zhruba před šesti lety jsem přešel na historické zbraně. Začal jsem perkusní pistolí, tu mám stále a i perkusní revolver, ale již zmiňované výsledky dosahuji doutnákovou pistolí.

Proč jste se dal na perkusní a doutnákové zbraně?
Střelba z jiných zbraní, jako je třeba sportovní pistole má bezdýmý prach. A nám všem předovkářům černý prach učaroval. Nám nesmrdí, ale naopak voní. No a potom, s postupem věku klesá výkonnost, ubývá sil, koordinace není už taková, jaká by měla být, a také čím dál tím víc oceňujeme umění lidí, kteří tyto zbraně uměli vyrobit.

Jste původním povoláním voják. Byl to důvod, kvůli kterému jste si vybral coby koníčka střílení?
To s tím nesouvisí. Něco jiného je střílet ze samopalu, a něco jiného z historické zbraně.

Jaký byl tedy důvod?
Asi kamarádi na útvaru, kteří už v té době stříleli a řekli mi, jestli bych to také nechtěl zkusit.

Jaká jsou pravidla střelby 
z historické zbraně?
Například musí odpovídat historické předloze. To se kontroluje velice přísně, takže nějaké úpravy musí být v souladu s „originálem". Nebo tady neexistuje ortopedická pažba. S tou by vás rozhodčí v žádném případě nepustili střílet. U historických zbraní je jiné držení u revolveru, pistole, u doutnákové pistole, kdežto u vzduchovky nebo sportovní pistole jsou pažby totožné.

V Maďarsku jste střílel jako člen krhanického střeleckého spolku nebo jako reprezentant ČR?
Jako reprezentant ČR. A to mě trochu mrzí. My jsme jednou z odnoží Českého střeleckého svazu, protože musíme být někde oficiálně zaregistrovaní, a přestože jsme Mistři světa, nenašel se nikdo, kdo by nás pozval třeba na kafe a chlebíček, a poděkoval nám za reprezentaci našeho státu. My si všechno financujeme sami. Dopravu na závody, startovné, ubytování, střelivo, dresy. Prostě všechno.

Jaký je rozdíl mezi perkusní a doutnákovou zbraní?
Do historických zbraní patří ještě křesadlové zbraně, ale tím vás nebudu zatěžovat. Všechny mají jedno společné, a to, že se nabíjí zepředu. Střelný prach, krupice, normální, z které doma vaříte, a koule obalená flastrem. Ale u perkusní zbraně je podnětem k výstřelu zápalka, kdežto doutnáková zapaluje prach žhavým knotem nejprve na pánvičce a až poté v hlavni.

Musí se historické zbraně mazat stejně jako moderní?
U pistole mažu flastry v určitém poměru rozpuštěním lojem a včelím voskem a ty mi při výstřelu mažou hlaveň. A u revolveru, když nabiji, tak obvykle sádlem každou kouli zamažu, aby nedošlo k průšlehu do vedlejší komory. Koule je sice koule, ale když ji vezmete pod mikroskop, zjistíte, že má spoustu hran, které by mohly udělat neplechu. Takže u moštu se zalévá hrdlo voskem, aby se tam nedostal vzduch, u perkusního revolveru se komory zamazávají sádlem.

Jaké zbraně vlastníte vy?
Perkusní pistoli a revolver, a doutnákovou pistoli.

A co třeba sportovní pistole?
Tu už nemám. Akorát v zimě se s perkusních a doutnákových zbraní nestřílí, jelikož se nepřipravujeme na válku ani nepotřebujeme ulovit jelena, a hlavně černý prach reaguje jinak při vysokých nebo naopak nízkých teplotách, takže si čas od času jdu ze sportovní pistole zastřílet, abych neztratil cit při spouštění.

KAREL LANGER - vizitka

* žije v Týnci nad Sázavou
* je už bezmála padesát let šťastně ženatý
* má dvě dospělé děti a čtyři vnoučata
* mezi jeho koníčky patří střelba z historických zbraní, manželka a vnuci
* je původně voják z povolání. V Lešanech působil nejprve jako zdravotník obvaziště, poté chemik a nakonec u vojenské policie
* po odsloužení vojenského závazku, což je 21 let a 7 měsíců pracoval od roku 1983 až 1989 jako zdravotní bratr v LDN Prosečnice, a poté od roku 1993 až 2011 v Thomayerově nemocnici na onkologickém oddělení jako sestra u lůžka