Na nedělní příjezd starosty Viktora Lišky na náves před kostel sv. Havla se v obci s 260 stálými obyvateli bude vzpomínat dlouho. Určitě tak dlouho, dokud se obec bude jmenovat Ratměřice.

Aby ne. První muž obce přivezl z Luhačovic skvělý úspěch. Ne osobní, individuální, ale kolektivní. Krátce po vystoupení z auta snad stovce sousedů vyprávěl, co všechno na východě zažil.

„Když už bylo jasné, že jsme získali titul Vesnice roku 2010, spousta kolegů starostů i porotců mi říkala: Poděkuj těm lidem, co máš doma. Takže, díky!“ řekl sousedům a odpovědí mu byly ovace jako na sportovním utkání.

Ratměřičtí se například dozvěděli, že jeden z porotců Liškovi vysvětloval, proč dal svůj hlas právě Ratměřicím.

„Cítil jsem u vás jakýsi vyšší princip,“ řekl arbitr. I Liška tuší, že na porotu asi nejvíce zapůsobil duch jeho vesnice. „Hezkých obcí je spousta. Všechny mají hasiče, fotbalisty a všechny dělají masopusty. Jenže my jsme navíc přidali srdíčko,“ odtajňuje zaručenou cestu k úspěchu.

Samozřejmě, návrat svého vyslance si nechal ujít málokdo. Ti všichni se také dozvěděli, že trénink na vystoupení před naplněným sálem v Luhačovicích vlastně ani žádný nebyl. Každý ze zástupců zúčastněných obcí dostal jako doprovod člena folklórní skupiny. Ty měly v lázních svůj festival a ceremonii doprovázely. Ratměřice na dekoraci získaly tříletou Zuzanku ze souboru Ondrášek.

„Byla úžasná, ale trochu nervózní. Pořád se ptala, kdy už si půjdeme pro cenu,“ vzpomínal na chvíle před vyhlášením Liška.

Když už starostové stáli na pódiu, Zuzanka s sebou stále mrskala a nevydržela stát na místě.

„Zase se ptala, kdy už půjdeme. Musel jsem jí uklidňovat, že už za chvilku. Myslel jsem si, že půjdeme nejvýš do hospody, ne pro první cenu. To se opakovalo i ve chvíli, kdy porota vyhlásila třetí místo, pak druhé,“ usmíval se při vyprávění lídr Ratměřic a připomněl, že Zuzanka přinesla Ratměřicím štěstí. Proto jí obec musí poslat nějakého plyšáka. „Slíbil jsem jí to,“ potvrdil osmatřicetiletý Liška. Přiznal, že jak dekorování, tak samotný příjezd do Ratměřic byly pro něj hodně dojemné.

„Bylo to úžasné, až slza ukápla. Je to úspěch celé obce a to, že sem nyní lidé přišli, je pro mě největší odměna,“ řekl.

Jen pro zajímavost pak doplnil informaci o jakémsi špičkování ze strany představitelů méně úspěšných obcí. Ti v žertu připisovali ratměřický úspěch spojení se současnými vládci kraje. Obec se kvůli tomu prý už bude jmenovat jinak. Jak? Rathměřice.

Ale i oslavy úspěchu jednou skončí. Co bude už zítra?

„Začneme připravovat slavností vyhlášení Vesnice roku 2010. Do Ratměřic přijedou všechny vítězné obce z krajů. Pro ně musíme připravit nějaký ceremoniál,“ plánuje Liška.

Sláva se nejspíš odehraje na návsi, bude ale záležet na počasí. Náklady na ni uhradí obec z rozpočtu. Prémii milion korun musí radnice využít jinak, ne ji projíst a prohýřit.

„Je to dotační částka. Musíme mít projekt, na který prostředky použijeme. Milion korun je vlastně jen osmdesát procent onoho projektu,“ vysvětlil šéf radnice s tím, že peníze hodně pomohou rozpočtu. Ten může počítat s ročními daňovými příjmy jen ve výši 2,2 milionu korun.

První milion, který Ratměřice získaly za vítězství v kraji, podpoří výstavbu nového fotbalového hřiště. Onen druhý „meloun“ navalí v příštím roce nejspíš do místních komunikací nebo na opravu obecního domu. „Kam investujeme, rozhodnou zastupitelé,“ uvedl Liška.

Může celostátní úspěch změnit něco na životě Ratměřic? Určitě ano. Ale nabízí se i jiná otázka. Vydrží starosta tak úspěšného sídla na svém postu? Starostova žena Denisa je přesvědčena, že ano, protože starostování jejímu muži sedne jak ulité. „On se pro to narodil,“ uvedla.

Na stejnou otázku, jen o den později, odpovídal i sám starosta.

„Takové ambice rozhodně nemám. Kandiduji do obecního zastupitelstva, kde chci pracovat, protože to mám rád. Myslím, že právě na vesnici má smysl něco dělat pro lidi. Proto jsem do Ratměřic přišel. V parlamentu, v tom abstraktním světě velké politiky, bych to ani neuměl. A proto rozhodně nehodlám odcházet,“ dodal.

LEGENDA O ONEŠOVI
Ratměřice mají i jednu typickou, i když reálně nikdy neexistující postavu – sedláka Oneše. Podle starosty Lišky jeho život působí na obyvatele dokonce terapeuticky. „Máme Oneše, svého hrdinu, který za nás slaví, ale schytává i naše problémy. On založil obec i místní sbor dobrovolných hasičů. Zkrátka byl u všeho. Je ale také hrdinou masopustních her nebo naučné stezky připomínající trable třicetileté války,“ představil starosta Viktor Liška Oneše, jakéhosi ratměřického Járu Cimrmana. Sedláka Oneše vytvořil Daniel Vepřek, iniciátor sochařských sympózií i naučné stezky. Právě jeho Oneš se po vyplenění Ratměřic vrátil do vylidněné vsi a přinesl do ní život. Ratměřičtí si tuto vážnou postavu vypůjčili i do masopustních frašek a Oneš pak začal žít svým životem. Bez něj se už v Ratměřicích nic neobejde. „Navíc je neuvěřitelné, že živý Oneš v podání Jiřího Pěkného, vypadá přesně tak, jak jsme si ho představovali,“ dodal starosta.

Další článek najdete ZDE