VYBERTE SI REGION

Příprava knihy trvala Janě Špačkové 12 let

Votice – Jsou tomu už bezmála dva měsíce, co Jana Špačková z Votic křtila v refektáři zrekonstruovaného kláštera svatého Františka z Assisi ve Voticích svou novou knihu věnovanou politikovi, novináři a spisovateli Janu Herbenovi.

14.1.2016
SDÍLEJ:
Fotogalerie
4 fotografie
Jana Špačková při křtu své poslední knihy se starostou Votic Jiřím slavíkem.

Jana Špačková při křtu své poslední knihy se starostou Votic Jiřím slavíkem.Foto: Václav Peterka

Literátu České Sibiře, jenž je označován jako propagátor Tomáše Garrigue Masaryka a od jehož úmrtí uplyne v letošním roce už osmdesát let. Nejen o něm, ale i o samotné knize si s mladou spisovatelkou povídala redaktorka Benešovského deníku.

Jano, můžete nám v úvodu Jana Herbena přestavit?
Jan Herben, novinář, redaktor časopisu Čas, spisovatel a politik vstoupil na scénu veřejného života v polovině osmdesátých let a pohyboval se na ní v podstatě takřka až do své smrti v roce 1936. Narodil se za Bachova absolutismu, zažil zklamání české politiky z dualismu, nástup aktivní politiky, rozvoj české společnosti v 80. letech 19. století, zavedení všeobecného volebního práva, ale i první světovou válku, rozpad Rakouska-Uherska a první republiku, světovou hospodářskou krizi a nástup fašismu v Německu. To jsou obrovské změny ve společnosti, jež se odráží v jednom lidském životě. Herben měl dar tyto změny zaznamenat a také díky němu a jeho práci víme, jak tyto změny česká společnost prožívala.

Tohle je vaše první knížka?
Tahle je v pořadí třetí. V roce 2014 jsem vydala Kroniky politické obce Ješetice a začátkem loňského roku Deník Bronislavy Herbenové s podtitulem Život ženy na přelomu 19. a 20. století.

Jestli tomu dobře rozumím, tak co rok, to jedna kniha.
To ne. Konkrétně publikace o Janu Herbenovi vznikala dvanáct let. Ty dvě předchozí jsem napsala mezi tím, dalo by se říci na zkoušku. Především tu o Bronislavě Herbenové, jelikož Jan Herben byl pro mne opravdu „tvrdý oříšek". Byl člověkem s mnoha aktivitami a širokým záběrem, takže jsem se potřebovala na jeho biografii připravit. To víte, když vydáváte prvotinu, zvlášť tohoto ražení, to se o vás vydavatelé příliš neperou. Pokládala jsem za vhodné, vyzkoušet si v praxi na „jednodušším" tématu, jak má životopis vůbec vypadat, naučit se spolupracovat s tiskárnou, grafikem a jak knihu zpropagovat, aby si k ní čtenáři našli cestu. Mnohým se to může zdát divné, ale i psaní knížek je řemeslo, které se musí člověk nejprve naučit.

Tři knihy jste už vydala. Co čtvrtá?
V současné době připravuji knihu, v které bych se chtěla věnovat městu Votice. Teď jsou populární publikace s fotografiemi z přelomu 19. a 20. století. Takže bych chtěla čtenářům přiblížit vývoj města na historických fotografiích zhruba od osmdesátých let 19. století až třeba po rok 1989. U takovéto knihy je náročnější grafika. Já jsem ve fázi sběru materiálu. Touto cestou bych tedy chtěla poprosit všechny, kteří mají nějaké historické fotky Votic, zda by mi je nepůjčili. Jakékoliv fotografie. Ať už pohledové, nebo ulice. Někdy může být velice přínosná třeba rodinná fotka, ale před důležitým domem či tehdejším obchodem. A to já právě potřebuji, abych byla schopna udělat rekonstrukci, jak vypadaly Votice třeba ve třicátých, čtyřicátých, nebo padesátých letech 20. století.

Proč jste si zvolila jako téma své třetí knihy právě Jana Herbena?
Přiznám se, že nejsem povahou příliš světoběžník, ale zůstávám spíš v regionu. Tudíž se snažím „kopat" za území, kde jsem vyrostla, žiji a snad i umřu. A vlastně v Hostišově, což je dva kilometry od Votic, je vila Jana Herbena. Žil v Praze, ale do Hostišova jezdil na letní byt. V té době byla ohromná móda vlastnit nemovitost na venkově. Mě ten dům vždycky fascinoval tím, že se do zástavby vesnice ze začátku 20. století prostě vůbec nehodil. Zajímám se o druhou polovinu 19. století a přelom 19. a 20. století, hlavně o dění kolem Tomáše Garrigue Masaryka.

Právě vztahu Tomáše Garrigue Masaryka a Jana Herbena věnujete ve své knize hodně pozornosti. Prozradíte důvod?
Přiznám se, že rozplést tento vztah je hodně složité, ostatně jak už to v případě mezilidských vztahů bývá. Oficiální prameny líčí Herbena jako „neúnavného masarykovského misionáře", prvního Masarykova životopisce a Masaryka jako „tatíčka", opředeného kultem neomylnosti. Až deník Herbenovy manželky Bronislavy a osobní korespondence, například mezi Bronislavou a Josefem Svatoplukem Macharem, ukazuje, že se Herben často cítil Masarykem odvržen, využíván a nedoceněn. A myslím, že mnohdy po právu.
Jan Herben byl neúnavným propagátorem Tomáše Garrigue Masaryka a právě on má lví podíl na vzniku „kultu" tatíčka národa, prezidenta Osvoboditele T. G. Masaryka. Jako politik stál po boku T. G. Masaryka, hájil myšlenky realistů, za první světové války byl členem odbojové skupiny Mafie a po ní členem Národního výboru a Revolučního národního shromáždění. Mimochodem právě z jeho pera pocházejí první slova československé ústavy: „My, národ československý…"

Říkala jste, že příprava knihy Jan Herben, politik, novinář a spisovatel trvala 12 let. Jak dlouho trvalo její napsání?
Já jsem si tento námět vybrala jako téma diplomové práce. Vlastně jsem s ním začínala už na benešovském gymnáziu pod vedením profesorky Lenky Hovorkové. Takže na střední škole, potom na vysoké škole a pak zhruba rok před samotným vydáním. Zpočátku jsem obcházela různá vydavatelství, ale každé mělo jiné požadavky. Když už jsem knihu počtvrté kompletně celou předělala, řekla jsem si, že bude jednodušší si sehnat peníze sama a udělat si náklad, který pro mě bude „uplatitelný".

Kde se vám podařilo peníze na vydání knihy nakonec sehnat?
V rámci příspěvku pro třetí osoby mi přispělo město Votice. Bylo to na rok 2015, tudíž bylo podmínkou, že kniha musí v tom roce vyjít. Zbytek jsem financovala z vlastních zdrojů. Měla jsem štěstí na dobrou tiskárnu, tisknu malonákladově za ceny velkonákladového tisku. I grafička mi vyšla s cenou vstříc. Takže si mohu dovolit vytisknout třeba 150 až 200 kusů a pak udělat dotisk ve stejné ceně. Tak si vlastně prodejem vydělávám na dotisk, případně na novou knížku.
Knihy, které jsem udělala, si kupují, buď lidé, které téma skutečně zajímá, čtenáři regionu, hlavně senioři. Stanovila jsem si, že nechci na knihách vydělávat. Uživím se i jinak, psaní knih je koníček. Proto jsem, hlavně díky příspěvku města mohla stanovit nízkou prodejní cenu knih, která v podstatě pokryje náklady a pomůže financovat případný dotisk.

Už jste zaznamenala na své knihy nějaké ohlasy?
Asi největší a nejvíc od srdíčka byly ohlasy na mou první knihu Kroniky politické obce Ješetice. Lidé totiž těžce nesli, že si nemohou kroniky půjčit domů. A tím, že sem jim je takhle zpřístupnila a obec vydání zadotovala, takže mohla kniha stát relativně pár korun, tak z toho byli opravdu hodně nadšení. A i ta Bronislava Herbenová mě potěšila. Tím, že šlo o deník, hodně ohlasů jsem měla především od žen. Je to prapodivný pocit, když se vám na křtu knihy rozbrečí čtyři ženy u ukázky, konkrétně pasáže o potratech a porodech. Ale to byl natolik silně a dobře zpracovaný ženský deník z konce 19. století, že stálo za to ho zpracovat. I na Jana Herbana byly již nějaké ohlasy, ale kniha je „čerstvá", takže ještě jistě něco zaznamenám.

Knihy nejen píšete, ale i čtete?
Jsem vášnivá čtenářka. Mám legitimace v knihovnách v celém regionu a stává se mi, že do benešovské knihovny nutím knížky ze Sedlčan, stejně tak do miličínské ty z Votic a tak podobně.

Jaký je váš nejoblíbenější žánr?
Asi historická literatura a životopisy. Hlavně historických postav, naposledy jsem četla životopis Josefa Němce a Miroslava Tyrše.

Zmínila jste, že máte bratra. I on je „knihomol"?
Ne. On je spíš manuálně zaměřený. Můj vztah ke knížkám vychází asi z toho, že jsem jako malá byla hodně nemocná a rodiče mi vždycky říkali, že nemůžu jít někam do fabriky, ale budu muset sedět v kanceláři, takže se musím dobře učit a hodně toho vědět.

Vydala jste tři knihy, teď pracujete na čtvrté. Co na to říká váš manžel?
On je „ajťák", takže pro sezení u počítače má pochopení. Ale my jenom nepracujeme. Troufám si říci, že žijeme docela kulturně a společensky. A když se potřebuji uklidnit, uklízím nebo pracuji okolo domu, což mě baví. Ale je pravda, že když seděl celé odpoledne v autě před Moravským zemským archivem v Brně, že toho měl trochu dost, a když se mnou musí na dovolené chodit po hřbitovech, nadšený také nebývá. Ale já s ním potom zase přetrpím motoveletrh nebo motosraz.

Jana Špačková
* je původem z Ješetic, osmým rokem bydlí ve Voticích.
* základní školu vychodila v Miličíně, gymnázium v Benešově a vysokoškolské vzdělání získala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
* je vdaná.
* v červenci oslaví své třicáté narozeniny.
* po odchodu z rádia se Jana Špačková rozená Spálenková věnuje psaní článků pro nejrůznější periodika.
* jejím největším koníčkem je psaní knížek.
* angažuje se i v komunální politice, je zastupitelkou Votic.
* je členem mysliveckého spolku, divadelního spolku, sboru dobrovolných hasičů a vlastivědného klubu.

Autor: Martina Křečková

14.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pravonínská kaple se možná dočká využití

Pravonín - Na pravonínském hřbitově stojí již přes třicet let kaple, která vyhlíží coby památník doby socialistické.

Do hřiště s umělou trávou a tím i do mládeže vloží Benešov miliony

Benešov - Jestliže si fotbalový SK Benešov chce udržet prestižní postavení Sportovního centra mládeže (SCM) a Sportovního střediska mládeže MŠMT i nadále, potřebuje kvalitní zázemí. A to má i díky hřišti s umělou trávou na stadionu u Konopiště.

AKTUALIZOVÁNO

Na silnici mezi Střezimíří a hlavní silnicí I/3 havarovalo nákladní auto

Mezno - Nákladní automobil havaroval ve čvrtek 8. prosince po 13. hodině na silnici III/ 12144 v obci Mezno. Havárie si vyžádala zranění, místo je s opatrností průjezdné

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies