V ten okamžik nezbývá myslivcům nic jiného, než začít z přikrmováním.

„Nejvhodnější pro přikrmování zvěře jsou klasická krmiva, tedy luční seno, jadrné krmivo či čerstvá kukuřičná siláž. Naopak nevhodné je v době mrazů předkládání dužnatých krmiv, protože rychle mrznou a mohou zvěři následně způsobit problémy,“ uvedl prostřednictvím Jiří Šilha, pracovník Českomoravské myslivecké jednoty s tím, že tam, kde je přikrmování prováděno správně, jsou škody na zemědělských a lesních kulturách téměř nulové.

Lesníci každou pomoc lidí, kterým není strádající zvěř lhostejná, vítají. Čím volně žijícím zvířatům dobrovolný přikrmovatel rozhodně neublíží, naopak pomůže, jsou například kaštany. Ty zabraňují průjmům a jiným střevním potížím. „Jiné je to u suchého pečiva. Tím raději nekrmíme, protože rychle navlhá a plesniví,“ vysvětlil Šilha.

V zimním období představuje pro zvěř smrtelné nebezpečí nejen nedostatek potravy, ale i volně pobíhající psi. Ti se díky široké tlapce dokážou velmi rychle pohybovat na sněhu i v měkké oranici, kde se srnčí svými úzkými kopýtky boří a často nemá šanci na únik. Pokud unikne, uhnaná ulehne do sněhu a uhyne na zápal plic.