To byl jubilejní desátý ročník Postupických heligonek, který se konal v sobotu, jak jinak než v sále postupické sokolovny.

„Dneska sem dorazilo asi dvacet muzikantů a zhruba dvě stovky posluchačů," uvedl Josef Němec, jeden ze zakladatelů setkání heligonkářů s tím, že nejmladším účastníkem byl devatenáctiletý Miroslav Nekola z Němčic, a naopak nejstarším, dvaaosmdesátiletý Jan Rýva ze Zruče nad Sázavou.

Nechyběli ale ani muzikanti z Vodňan, Prahy či Slaného, kteří se do Postupic každý rok rádi vrací.

„Čas od času k nám zavítají i ženy. Ale letos tady žádná nevystupuje," mírně si posteskl Josef Němec, který sám kouzlu tahací harmoniky podlehl už jako mladý kluk.

Zatímco si pořadatelé srazů heligonkářů v jiných obcích stěžují na nedostatek návštěvníků, v Postupicích je to jiné. Josef Němec míní, že důvod jejich úspěchu tkví v tradici. Lidé si prý jednoduše do Postupic zvykli jezdit a mají to tam rádi.

Přestože venku svítilo sluníčko a lákalo na procházku podzimní přírodou, posluchači vydrželi poslouchat až do setmění interprety, kteří se s písničkami, nejčastěji v rytmu polky nebo valčíku od čtrnácti hodin střídali na pódiu.

ROZHOVOR:

Josef Němec: První heligonku mi koupil táta

Postupice – Josef Němec podlehl kouzlu heligonky v šestnácti letech. Do té doby nehrál na žádný hudební nástroj a myslel si, že už to tak zůstane. Ale osud tomu chtěl jinak.

Kolik let už hrajete pro posluchače?

JN: Dobrých třicet let.

Kdo vás k tomu přivedl?

JN: Sám. Jednou, když mi bylo asi šestnáct let, jsem u strýce viděl heligonku a před tátou jsem řekl, že by se mi líbila. Tak mi jí od něho koupil. Zadarmo (smích). Hrát jsem se na ní potom naučil už sám.

Hrajete ještě na nějaký jiný hudební nástroj?

JN: V dechovce na klarinet, saxofon a tubu.

Jste pořadatelem Postupických heligonek. Zahrajete si na nich?

JN: To víte, že ano. Dneska jsem vystupoval jako první. Jinak jezdím na heligonky do Keblova, Stříteže, za čtrnáct dní jedu po dlouhé době do Dolních Kralovic.

Co na to říká vaše paní, že jste každý víkend pryč?

JN: Nic. Jezdí většinou semnou. Hraje na housle. Druhé. Ty první o ní totiž rodina rozbila (smích).

Vaše děti hrají na nějaký hudební nástroj?

JN: Kdysi dcera hrála na pikolu. Ale už toho nechala.

Kolik máte heligonek?

JN: Celkem jsem jich měl asi pět, šest. Ty už jsem si ale kupoval sám. Chtěl jsem pořád lepší a lepší. Teď už mám jenom dvě, z čehož jedna je jednořadová. Ta je spíš výstavní.