Pomoc má mnoho podob, dobrých i špatných

Možná ani na druhý pohled náhodné kolemjdoucí či projíždějící řidiče ničím nezaujme. Až při soustředěném pohledu zjistíte, že zase tak úplně běžná není. Na jejích vchodových dveřích je umístěná cedule, která sděluje, že se jedná o Dům na půl cesty a Azylový dům pro matky s dětmi. Pro lidi, kteří jeho pomoc potřebují, je tu už celých šest let.

Život jim přináší mnohá úskalí

Bydlí v něm ženy, které spojuje jedno společné. Osud k nim nebyl příliš milosrdný.

„Jsme zařízením Diakonie Českobratrské církve evangelické (ČCE) a poskytujeme tu dvě sociální služby. Jednou je Dům na půl cesty, kterou využívají děti z dětských domovů, výchovných ústavů nebo například lidé propuštění z výkonu trestu, a to od 18 do 26 let. Druhou je Azylový dům pro matky s dětmi,“ vysvětlila na úvod ředitelka střediska Petra Povolná s tím, že zatímco o služby domu na půl cesty, který má pomoct jeho klientům zvládnout přechod z jakéhokoliv zařízení, ať už výchovného, tak nápravného do běžného života, není příliš velký zájem, u azylového domu je tomu naopak.
„Kapacita azylového domu je třináct ubytovacích jednotek pro matky s dětmi. Celkem máme k dispozici 32 lůžek,“ uvedla Povolná.

Azylový dům nabízí i jednu garsonku

Každá matka, které musí být minimálně osmnáct let, má svůj pokoj. Ovšem sociální zařízení a kuchyň je vždy pro dvě až tři matky společné. Výjimkou je jedna garsonka, kterou středisko ČCE ve svém objektu disponuje. Její součástí je ložnice, kuchyň a vlastní koupelna a WC. To pro případ, že má matka více dětí, s nimiž by nebylo možné žít v běžném pokoji.

Bydlení v azylovém domě má svá pravidla. Na rozdíl od ubytoven a podobných zařízení, musí matky pracovat na zlepšení své obtížné sociální situace. Matky mohou z domu odcházet kdykoliv, kamkoliv a na neomezeně dlouhou dobu. Přesto musí i v době své nepřítomnosti řádně platit nájem. Zatímco matka platí sedmdesát korun na den, dítě jen čtyřicet.

V domě mohou být pouze jeden rok

„V tom je ale všechno. Nájem, energie, teplo. Mají k dispozici pračku. Prostě už jinou službu neplatí,“ poznamenala Povolná a upozornila, že matky mohou být v azylovém domě maximálně rok.

I tak to nemají tyto ženy příliš jednoduché. Jak řekla Petra Povolná, změna v systému vyplácení dávek hmotné nouze, která začala začátkem tohoto roku platit, pořádně zkomplikovala klientkám vlašimského azylového domu život.
„Většina matek se ocitla bez finančních prostředků, a tudíž bez možnosti nákupu byť jen základních potravin,“ postěžovala si Petra Povolná.

Lidé matkám v nouzi neváhali pomoct

„Ale díky pomoci velkých obchodních řetězců i menších obchodníků se podařilo zajistit nejnutnější potraviny. Pomoc v pravou chvíli poskytla pekárna Turek Vlašim, mlékárna Danone Benešov, řeznictví Vávra Vlašim, Billa Vlašim. Finanční dar, který nám poskytla Farní charita Vlašim, jsme použili na úhradu části dlužného nájemného. Navíc, ve spolupráci se sociálním odborem města Vlašim byla vyhlášena potravinová sbírka. Lidé tak mohli přinést potraviny na nedělní bohoslužby do kostela či přímo do azylového domu,“ pokračovala ředitelka domu a zdůraznila, že všem, kteří nezůstali lhostejní, patří velké poděkování.

Situace klientek žijících v azylovém domě je podle mínění Petry Povolné často začarovaný kruh.

Vymanit se z problémů je těžké

„Některé matky, které sem přijdou, už v azylovém domě vyrůstaly jako děti. A teď se tady ocitnou znovu. Sice v jiné roli, ale jde vlastně o totéž. A ono je velice obtížné se z toho potom vymanit. Většina z nich má pouze základní vzdělání, takže prací, kterou může vykonávat, si moc nevydělá. Stejné je to, když pobírají sociální dávky. Ani v jednom případě není možné, aby si ušetřily na komerční bydlení a sociálních či nízkonákladové byty je nedostatek. Takže si půjčí od nějaké společnosti, kterých je v novinách nebo v televizi plno, peníze, ty nedokážou splácet a kruh se opět uzavírá,“ vysvětlila Povolná.