VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pamětník: děti by dnes občas potřebovaly dostat rákoskou

Benešov – Jen stěží by nyní, v době kultu dítěte, kterému je v rámci jeho zdravého vývoje a získání sebejistoty dovoleno prakticky cokoliv, uspěl se svými názory nyní šestaosmdesátiletý Ladislav Čekal z Kostelce u Křížku.

1.9.2014
SDÍLEJ:

Ladislav Čekal.Foto: Petr Ballek

Do první třídy nastoupil v roce 1934. Školu měly děti z Kostelce, což je vesnice nedaleko Kamenice ležící na staré benešovské silnici na Prahu, na návsi u kostelíka.

Měla pět tříd a do šesté už děti chodily do měšťanské školy ve Velkých Popovicích.

Třída Ladislava Čekala byla vždy plná, protože tam docházely také děti z okolních vsí. Asi nejvíc si senior pamatuje na pana řídícího.

„Jmenoval se Bicar," zavzpomínal muž, který je v současné době pacientem oddělení LOP benešovské Nemocnice Rudolfa a Stefanie.

„Když někdo z nás zlobil tak pan řídící vytáhl rákosku, ohnul nás o první lavici a dostali jsme na zadek nepočítaně," řekl a dodal: „A bylo po zlobení."

Trestu se nevyhnul, byť se to „zlobení" neodehrálo přímo ve škole, ani Láďův kamarád. Ten se zabavil střílením prakem na kohouta sousedky.

„Ředitel ho taky vzal rákoskou a byl klid. Myslím, že by i dnes občas děti potřebovaly rákoskou dostat," míní kmet, ale na muže, který trestal kázeňské poklesky fyzickými tresty dopustit nedá.

„Ředitel byl férovej chlap," tvrdí a připomíná ještě jeden detail, kterým ho přísný muž zaujal. „Měl motocykl značky Indian a jezdil na něm na pivo do hospody v Horních Jirčanech," řekl Ladislav Čekal a přidal na tu dobu ještě jednu zajímavou vzpomínku: „Když jsme měli ve škole přestávku , tak nám pan řídící před školou vždycky udělal na zemi čáru, kam až můžeme a kam už ne."

Obrovský rozdíl mezi využíváním volného času po škole tehdejších dětí a těch dnešních, je téměř neuvěřitelný.

Když jako kluk přišel Láďa ze školy, čekaly ho povinnosti. Na stole už ležel lístek se soupisem věcí, které musí do návratu rodičů z práce zvládnout.

„Pásl jsem husy i kozy nebo jsem štípal třísky na zatopení," vzpomíná. „Na úkoly mi zbyl čas až večer."

Otec Ladislava Čekala byl zedníkem a pracovat jezdil do Prahy. Na kole. Pro maminku, švadlenu, bylo tehdy práce málo, proto vypomáhala v oboře hraběte Ringhoffera, jemuž patřil například také velkopopovický pivovar nebo zámek ve Štiříně či továrna v Kamenici.

„Když hrabě přijížděl do obory v kočáře, s kamarádem jsme mu vždycky rychle otevírali vrata. A on nám potom za to dal nějaký drobný peníz nebo cukroví," uvedl Ladislav Čekal.

Samozřejmě se jako kluk nevyhnul ani zlobení. Podle něj, měřeno tehdejším metrem, to byl obzvlášť velký průšvih.

„Jednou jsem uviděl tátovo kolo stát u naší školy, tak jsem ho vytlačil na kopec. Nasednou jsem na něj ještě neuměl, byl jsem malý, proto jsem šlapal skrz rám. Z kopce dolů to šlo docela snadno až do chvíle, než mi do cesty vjel velký sentinel," pamatuje si ta ten okamžik hrůzy Ladislav Čekal.

Vyhýbací manévr dopadl relativně dobře pro malého cyklistu. Po jízdě příkopem a nárazu do tarasu byl jen potlučený.
„Hůř dopadlo kolo. Zlomil se mu rám. A tatínek se strašně zlobil. Pak jsem byl schovaný skoro tři dny pod peřinou v posteli, než ho to přešlo," dodal Ladislav Čekal.

Škola dostala zásah, naše třída přestala existovat. I tohle se vybavuje ženě, když se jí zeptáte na období školní docházky

Také plzeňská rodačka Zdeňka Hrbková, ročník 1931, začala do základní školy chodit před druhou světovou válkou.

„Z první třídy, kterou jsem začala navštěvovat v roce 1937 se mi toho už moc nevybavuje," přiznala, ale stále ví, že o chlapce ve škole nezavadila.

„Naše škola byla totiž dívčí. Celá škola plná holčiček. Kluci chodili jinam," uvedla žena, která je dočasně v péči lékařů a zdravotnického personálu v benešovské nemocnici, ale jinak má trvalé bydliště právě v Benešově.

Ráda vzpomíná také na to, jak se spolužačkami kluky potkávaly a jak se při tom styděla. „To víte, sklopila jsem oči a běžela rychle domů," potvrdila seniorka.

Školní období má Zdeňka Hrbková jako Plzeňačka spjaté také s válkou a tím, co k ní a k Plzni tou dobou patřilo, tedy bombardováním.
S rodiči bydlela blízko plzeňského hlavního nádraží a to bylo pro život, zvláště na konci války, nebezpečné místo. Velice dobře si proto Zdeňka Hrbková vybavuje bombardování Plzně v roce 1945, už na samém konci války americkým letectvem.

„Schovali jsme se ve sklepě a nic se nám nestalo. Ale naše škola dostala zásah. Naše třída přestala existovat. A tak jsme museli chodit do jiné školy. Po válce jsme se přestěhovali s rodiči do Benešova, protože tady tatínek dostal práci," dodala Zdeňka Hrbková.

PETR BALLEK

Autor: Zdeněk Kellner

1.9.2014
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Starosta Zálezlic Jiří Čížek.
61

Starosta Zálezlic: S velkou vodou se nedá bojovat, hrozbu musíte přijmout

Manželé Eva a Richard Leblovi jsou od 12. srpna šťastnými rodiči malé Elišky. Ta se narodila v benešovské nemocnici ve 2.25 s váhou 3 190 gramů a mírou 50 centimetrů. Se svými rodiči a sestřičkou Emičkou (5) bude malá Eliška Leblová bydlet ve Vlašimi.
8

Právě jsme se narodili

Exploration začíná! Za elektronickou hudbou se sjíždějí první fanoušci

Benešov /FOTOGALERIE, VIDEO/ - Celý víkend bude znít elektronická hudba nejen Táborskými kasárnami v Benešově, ale dozajista i celým městem a okolím. Obdobnou akci na stejném místě bude Benešov hostit pravděpodobně naposledy. Možná i proto pořadatelé očekávají více než 2 500 fanoušků.

Vypustí vzácné trpasličí sovy mimo okres

Vlašim – Tři sourozence sýce rousného vypustí ochránci z Vlašimi zpět do volné přírody. Společně se zájemci se sejdou v pondělí v 18 hodin. Místo vypouštění se nachází v zatáčce asi 100 metrů před značkou označující začátek obce Otavožaty ze směru od Senožat.

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

Hrozí kolony. U Votic řeší dvě dopravní nehody

Votice/Olbramovice - Hned dvě nehody zkomplikovali v pátek kolem 15. hodiny život řidičům, kteří jeli či ještě pojedou hlavní silnicí z Votic do Olbramovic i zpět. Policisté varují, že mohou na této vozovce vznikat kolony. Jak v souvislosti s dvěma nehodami, tak i kvůli pátečnímu provozu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení