Na hřišti plánuje úročnický Jaroslav Kohout strávit celé stáří

22. 12. 2015

Úročnice – Manželka mu říká, že ho jednou budou muset odnést ze hřiště. Ano takovým srdcařem je Jaroslav Kohout. Jeho životním příběhem končí podrobné představování všech nominovaných benešovské části projektu Deníku – Řád srdce. Jaroslav Kohout místo sezení v bačkorách u televize a užívání si důchodu, kontroluje dění na fotbalovém hřišti v Úročnici, se kterou je spjatý skoro celý jeho život. V současnosti je již více než 20 let předsedou oddílu a dohlíží na budování kabin a rozšíření hřiště. Také je dlouholetým členem Sportovně technické komise Okresního fotbalového svazu Benešov.

Jaroslav Kohout z Úročnice. | Foto: Zdeněk Kellner

Se sportem začal v nedalekých Bukovanech, nikoli však  s fotbalem, ale  s hokejem! Ten hrál od čtrnácti let. V Bukovanech také založil i fotbalový klub, v němž sehrál jen tři zápasy, než narukoval do Jihlavy.

„Pro výjimečný stav jsem tam byl pětadvacet měsíců," vzpomíná třiasedmdesátiletý funkcionář, který se poté už do Bukovan nevrátil, ale přiženil se do Úročnice, kde žije od svých jedenadvaceti let.

Všichni očekávali, že se zapojí do fotbalového dění, ale dal přednost rodině.

„Začal jsem stavět dům, museli jsme se starat o děti a tak na fotbal nebyl čas," vysvětlil vystudovaný geometr.
Postupem času se ale ke své milované hře fotbalu, přece jen vrátil.

Nejprve byl jen fandou, v roce 1977 pomáhal v Úročnici stavět hřiště a stejně, jako v Bukovanech, založit fotbalový oddíl. Zpočátku nevyslyšel přání zapojit se do výboru oddílu.

„Chtěli mě, ale já nechtěl, protože jsem zase stavěl barák, tentokrát holce a pořád jsem byl vytížený," usmívá se, ale bafuňaření přece jen neunikl. Po dvou letech funkcionaření se stal v roce 1993 předsedou, kterého dělá doposud. navíc v té době dělal i osadního výboru.

Vůbec při tom nevadí, že Úročnice po fotbalové stránce díru do světa neudělala a hraje jen na okresní úrovni. V současnosti je to III. třída, béčko kope o soutěž níž, dorost pak okresní přebor dorost.

„Každý rok jsem byl schopen sehnat sto tisíc, které ale padly do hřiště a zázemí, ale na kvalitní hráče nezbylo," povzdechl si Jaroslav Kohout, kterého potěšilo například i to, že tak malá ves, jakou Úročnice je měla na začátku století šest mužstev, z toho čtyři mládežnická. Děti „zmizely" především do Benešova a tak má nyní Úročnice právě jen dorostence. Do budoucna plánuje oddíl pod vedením nestora Jaroslava Kohouta hodně.

„Na rozšířeném hřišti a v nových kabinách již budeme hrát na jaře," těší se i na to, jak v Úročnici budou hrát benešovští kluci žákovskou ligu. A tak ani neplánuje klidné stáří s rukama v klíně. „To bych nepřežil, musím být pořád na hřišti a něco vylepšovat, ať je to zima nebo léto," dodává stále vitální senior.