Petra Lhotáková je mladá usměvavá policistka, která se nebála šlápnout, jak sama říká, nikoliv do vosího, ale přímo do sršního hnízda. V souvislosti se svým napadením a zraněním při služebním zákroku proti domácímu násilníkovi totiž současně upozornila na nedostatky a pochybení v policejních strukturách.
Petra vede už sedmiměsíční „zákopovou válku“, během níž si naklonila velkou část veřejnosti. Fandí ji i mnozí kolegové, řadoví policisté, kteří znají zákulisí policejní práce, jen se z různých důvodů bojí otevřeně vystoupit.
Na druhé straně barikády stojí přímí nadřízení Lhotákové a benešovští i krajští velitelé. Případ „nehodné“ Petry je na stole Policejního prezidia a pod veřejným dohledem médií, včetně televizí.


Jak se vám dnes žije? Sedm měsíců po incidentu, který vám tak trochu obrátil život naruby?
Ještě pořád jsem v pracovní neschopnosti. Minulý týden jsem byla u lékařské posudkové komise v Praze. Ta mi prodloužila neschopenku o další měsíc, během něhož provede policejní soudní znalec neurologické vyšetření. To by mělo být podkladem k rozhodnutí, zda mohu dál sloužit u policie.


Zdravotní stránka se řeší, a jak je daleko stížnost na jednání vašich nadřízených po útoku?
Oddělení stížností policejního prezídia už také vyslechlo manželku spoluzasahujícího kolegy Brabence ve věci zvláštní domácí návštěvy velitele středočeské policie plukovníka Václava Kučery. Ten tvrdí, že se přijel jen podívat na své podřízené. Jenže on nám během této pracovní návštěvy vyhrožoval, že nám to zavaří v případě, že budeme trvat na prošetřování stížnosti a medializovat celý případ.


Jsou nějaké novinky v samotné kauze Drobeček?
V polovině března proběhlo nařízené hlavní soudní líčení, kde jsem byla já i zasahující a rovněž zraněný kolega vyslechnuti. Potom bylo soudní projednávání odročeno, protože se nedostavil jeden ze svědků. Poslední březnový den se konalo druhé hlavní líčení, v jehož závěru padl rozsudek. Ten ale dosud není pravomocný. V rozsudku byl pachatel uznán vinným z trestného činu útoku na veřejného činitele s tím, že při něm způsobil dvoučlenné zasahující hlídce újmu na zdraví. Soud pachatele potrestal trestem odnětí svobody v délce dvou a půl roku s podmíněným odkladem na čtyři roky. V souběhu bylo proti pachateli vedeno vyšetřování pro majetkovou trestnou činnost a byl odsouzen i za to.


Co to pro vás znamená?
Jsem ráda, že to tak dopadlo. Že soud dal za pravdu nám a já tak nejsem ta, která zavdala příčinu k napadení opilým násilníkem, jehož manželce jsme přijeli pomoci. To je totiž tvrzení vedení vlašimské a benešovské policie, podle níž jsem měla já útok vyprovokovat. Trochu mě mrzí, že Drobeček byl paradoxně zproštěn viny za to, kvůli čemu jsme byli jeho manželkou přivoláni, za domácí násilí. Osoba blízká totiž obvinění vzala zpět.


Jak snášíte dlouhodobý pobyt doma? Není to něco jako izolace nebo korekce?
Je to takové nedobrovolné domácí vězení trochu podobné tomu, co připravuje do budoucna naše justice pro některé pachatele. Zatímco Drobeček si běhá kde chce a údajně pracuje jako vyhazovač v jedné z vlašimských heren, já musím sedět doma a sledovat hodinky, abych neprošvihla nebo nepřekročila povolené vycházky. Společnost mi dělá můj přítel a anglický buldok. Už se moc těším na jaro, kdy budu moci pracovat na zahradě a nebudu muset sledovat hodiny. Tahle práce mě fakt těší a baví.


Cítíte se ve svém boji osamocena?
To ani ne. Ozývají se mi ze všech koutů republiky. Někteří z nich zůstávají raději v anonymitě. Přece jen jsou, na rozdíl ode mne, živitelé rodin. Ti se mi svěřují se svými zkušenostmi a problémy podobného rázu s tím, že oni nemají tu sílu bojovat. Uvědomuji si, že tak trochu bojuji i za ně. Jejich podpora mě morálně drží a dává mi sílu. Fandí mi ale také chlapi u nás v hospodě i mé okolí ve vesnici, kde bydlím.
Co vás čeká v nejbližších dnech?


Přijedou za mnou z TV Nova z pořadu Na vlastní oči. Koho můj případ zajímá, měl by se podívat na televizi ve středu večer 16. dubna. To by se měl pořad vysílat.

KAREL CHLUMEC