Přihlásila jste se do Miss hasička sama?
Ano, znala jsem tuto soutěž již z dřívějška a chtěla jsem to zkusit.
Jak vypadalo soustředění a samotná příprava na soutěž?
Bylo to celkem časově náročné, ale to bude spíše jen můj individuální pohled, protože se mi samozřejmě všechny termíny příprav kryly s fotbalovými zápasy nebo jinými zájmy. Ale všechno se to zvládlo. Přípravy jsem si celkem užívala, byla to zase úplně jiná zkušenost.
Na co budete vzpomínat nejraději?
Asi na samotný finálový den, na to jak se o nás staral celý tým v zákulisí, hlavně kadeřnice a kosmetička.
A na co naopak chcete ze soutěže zapomenout?
Zapomenout chci na to, jak jsem přišla pozdě na zkoušení šatů, a všichni na mě museli čekat.
Jaké bylo vaše překvapení, když vás zvolili coby první vicemiss?
Byla jsem moc ráda, že všechen ten strávený čas přípravami se vyplatil.
Měla jste připravenou volnou disciplínu. S čím jste se představila?
Oprášila jsem hůlku z mažoretek a připravila si taneční vystoupení na píseň o vodě.
Sledovala vás na Konopišti i rodina?
Ano, sledovala. Když mě mamka s tátou poprvé viděli, tak mě nemohli poznat, jak jsem byla upravená. Mamka byla dojatá, tak jsem od ní rychle musela utéct, abych si nerozmazala pracně vytvořený make-up. Táta byl hrdý.
Co na váš úspěch říkali vaši přátelé?
Mí přátelé, především zbytek rodiny, měli velkou radost a gratulovali mi. Nejvíce se zajímaly mé kamarádky z fotbalu, které mi držely palce a poté měly také velkou radost. Se spolužáky jsme to společně s mými narozeninami oslavili na pražské náplavce.
Co máte v plánu do budoucna, co se týče hasičů i vašeho soukromého života?
Já příliš neplánuji, takže spíš vše nechávám na osudu. Snažím se žít přítomností a užívat si to, co je. Ráda bych ale na konci léta dokončila bakaláře.
Uvažujete o účasti v jiných soutěžích krásy?
Možná, pokud se naskytne nějaká zajímavá příležitost.
Kdy jste se začala věnovat hasičskému sportu?
Hasiči mě vždy bavili, jelikož je to u nás na vesnici v Chmelné a v okolí velmi oblíbený sport. Bavilo mě fandit našemu mužskému týmu a také si pamatuji z dětství, jak závodil táta a my jezdili na závody s ním. K hasičům jsem se dostala, když jsme u nás založili i dívčí tým SDH Chmelná. Poté mě také oslovili hasiči z Daměnic, kteří mě naučili tu „závodnější“ formu.
Co vás na tom nejvíce baví?
V Benešovské lize se mi líbí vážnost závodů, příprava na ně a soutěžní adrenalin. Pokud přijde vítězství, tak následná radost a pocit, že příprava a tréninky stály za to. Na soutěžích v „pohárovkách“ se mi naopak líbí uvolněná a přátelská atmosféra, i když rivalita mezi týmy je mnohdy velká.
Iveta Filipová
Narodila se 1. 6. 1995 v Praze, nyní bydlí s rodinou ve Chmelné.
Studuje Fakultu tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově v Praze.
Má mnoho různorodých zájmů, mezi její nejoblíbenější patří samozřejmě sport, hlavně fotbal, kterému se věnuje od 15 let. Jako dorostenka měla možnost hrát za pražský fotbalový klub FK Zlíchov 1914, za příbramskou Minervu a především za Bohemians Praha 1905. V současné době hraje za DFC Panterky Čechtice a věnuje se i hasičskému sportu za SDH Chmelná.
Dříve pár let dělala mažoretky a v dětství krasobruslení.
Ráda jezdí na in-linech nebo na motorce, a aby toho nebylo málo, chodí také na gymnastiku.
Kromě sportu hraje již mnoho let na klavír, ráda čte, fotí, zahradničí, rybaří nebo cestuje.