„Poprvé přišli na Benešovsko Fulínové do Václavic, a to už někdy před Bílou Horou. Ale jak se sem dostali, přesně nevím," začal své vyprávění Jan Fulín s tím, že rod Fulínů se Benešovsku dělí na dvě hlavní větve. Václavickou a tisemskou. Z těch se pak začal rod rozvětvovat dál.

A právě z té tisemské, stejně jako Jan, pochází i již zmiňovaný významný zahradník Martin Fulín. Jeho praděda František koupil od majitele konopišťského panství hraběte z Wrtby hospodu v osadě Chvojen a tím zpečetil Martinovu spojitost s Benešovskem.

„František byl dvakrát ženatý. Z druhého manželství se mu narodilo sedm dětí, kdy jedním byl syn František. Tomu se narodil syn Martin, který odešel do Prahy, kde byl kominíkem, váženým usedlým měšťanem pražským. No a tomu se narodil 29. listopadu 1853 syn, také Martin a to je právě onen zahradník," popsal v krátkosti Martinovu rodinu Jan Fulín.

Ten se sice v Přibyšicích narodil, ale moc dlouho tam nežil. Otec nastoupil zhruba v roce 1930 na statek do Přibyšic jako hospodář, jenomže přišla okupace a rodina byla v roce 1942 vystěhována do Kláštera u Golčova Jeníkova. To bylo malému Janovi teprve pět let.

Po válce v roce 1947, se rodina do Přibyšic opět vrátila. Otec začal na statku znovu hospodařit a vše vypadalo nadějně. Ovšem to by nesměla přijít kolektivizace. Jelikož Janův otec pracoval za první republiky v Lidových družstvech, byl velkým propagátorem družstevnictví. Ale zle narazil.

„V rodinné kronice to otec popisuje jako velký průšvih. Všichni se, jak velcí sedláci, tak chalupníci sešli v hospodě s tím, že založí JZD. Ale přišel předseda okresního výboru, tuším, že se jmenoval Drda, který si sedl proti otci a řekl, že oni zakládají zemědělské družstvo proti kulakům. A tam prý otec ani nikdo z přítomných nebudete. Tím veškerá otcova snaha skončila," pokračoval Jan.

Snaha ano. Problémy nikoliv. V roce 1952 Janova otce odsoudili na dva roky za údajné neplnění dodávek s tím, že musí být po návratu z vězení navždy vyhoštěný z obce až někam k Broumovu. To se sice nakonec nestalo, jelikož měl otec Fulín na starosti kromě přibyšického statku ještě další dva, kde nebyli hospodáři, a tudíž nebyl nikdo, na převzetí půdy.

„V roce 1953 přišla amnestie, tak se táta vrátil po roce domů. Ale protože měl v Přibyšicích peklo, rodiče odešli raději do bytovky na Chvojně a poté do Netvořic. Tam zůstali až do osmašedesátého roku, kdy otce rehabilitovali a mohl požádat o navrácení domu v Přibyšicích," vysvětlil nelehkou situaci své rodiny Jan Fulín z Přibyšic.

Spletitý osud měl i Jan. Kvůli otci, který prošel vězením nemohl studovat gymnázium. Nastoupil jako státní pracovní záloha do Liberce, kde se vyučil slévačem. Odtud nastoupil na průmyslovku do Prahy, která mu otevřela dveře za prací do ČKD Kutná Hora, kde nějaký čas, už jako ženatý i bydlel.

„Pak jsem bydlel se svou rodinou v Čerčanech a pracoval v Metazu v Týnci nad Sázavou, no a v osmdesátých letech jsme se nastěhovali zpět do Přibyšic, kde žijeme s dcerou, zetěm a vnučkou," zakončil své vyprávění Jan.