Jedním z těch, kteří se o ožehavém tématu integrace migrantů do české společnosti, nebo jejich nastěhování do Benešova nebál otevřeně hovořit, byl vysoký, prostovlasý, jednačtyřicetiletý farář Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech Petr Turecký.
Ten vznik petice i atmosféru, která ji provázela, vnímá jako pochybení, a to hned na několika stranách.


„První byla chyba Ministerstva vnitra, z jehož strany neproběhla dostatečná komunikace směrem k veřejnosti," míní farář a jako příklad, jak se to podle něj má dělat, uvádí situaci v sousedním Německu. „Tam má pověřený pracovník naprosto jasné informace a občanům celou situaci vysvětlí na místě," tvrdí.


Podle evangelického faráře ze Soběhrd Petra Tureckého obyvatelé Benešova v souvislosti se záměrem Ministerstva vnitra zřídit v centru sídla centrum pro azylanty žádné plné informace neměli.


„Právě to vytvořilo prostor šuškandě a spekulacím ohledně vzniku zařízení, vlastnictví prostor a podobně. Na vzniklé panice se nejspíš částečně podíleli i někteří zastupitelé, kteří problému sami úplně nerozuměli," připomněl Petr Turecký s tím, že z toho důvodu měla petice svoje oprávnění. „Spousta otázek nebyla zodpovězena, a to je obecně rys celé migrační krize, kdy se díky malé informovanosti šíří nejrůznější fámy," řekl.

V petici bylo napsáno, že podepsaní nesouhlasí se vznikem centra pro migranty na katastru Benešova. Koresponduje to s vaším zjištěním?
Podle mých informací by se zařízení mělo týkat žadatelů o azyl, což je skupina, která z bezpečnostního hlediska není problematická. Tito lidé jsou v poměrně přísném režimu a nechtějí udělat jakýkoliv prohřešek, který by jim získání azylu znemožnil. Většina lidí si podle mě představuje detenční centrum, což je naprosto odlišný typ zařízení. Z mých zkušeností je detenční centrum v podstatě vězení s velmi přísnou ostrahou a lidé tam často trpí hlubokými psychickými problémy kvůli ztrátě svobody a naprosto nejisté budoucnosti. Ty pak můžou způsobit nepředvídatelné chování. Naopak žadatelé o azyl se již aktivně snaží integrovat do společnosti.


Jak víte, že se jedná o takový typ zařízení a ne o to detenční?
Sdělil mi to můj benešovský kolega, který se touto problematikou zabývá. Problém je v tom, že to jasně nezaznělo z odpovědných míst, a jsme zase u té nedostatečné informovanosti. Až po vyjasnění situace se můžeme bavit o tom, jestli má petice význam nebo ne.
Měla by tedy po návštěvě z Ministerstva vnitra vzniknout petice jiná, která by rozhodla, jestli centrum v Benešově bude nebo ne?
Tak jsem to nemyslel. Zkrátka by pak bylo možné vést věcnější diskusi a vysvětlit lidem, že žadatelé o azyl nepředstavují pro společnost žádné riziko. Zároveň by samozřejmě měly zahájit svoji činnost humanitární organizace, které mají řadu zkušeností s pomocí uprchlíkům.


Vy sám se této pomoci lidem na útěku z vlastní země účastníte?
V rámci naší církve podporuji činnost organizací, jakou je například pomoc pro uprchlíky v Drahonicích na Lounsku, což je detenční zařízení asi osmdesát kilometrů od Prahy. Vozíme jim hlavně teplé oblečení, obuv, ale například i cukr, kterého je tam nedostatek a ti lidé jsou zvyklí kávu nebo čaj hodně sladit. Zařizujeme i setkání s právníky, kteří jim pomáhají získat zpět doklady, spojit se s rodinou a podobně.


Co říkáte na názor, že část migrantů nejsou uprchlíci váleční, ale ekonomičtí, protože nepřicházejí z válečných oblastí, ale už, například z utečeneckých táborů v Turecku. A tam jak je známo, žádná válka není.
To je samozřejmě věc velmi diskutovaná, kterou probíráme i s mými spolupracovníky. V rámci migrační vlny k nám bezesporu přichází různé typy lidí. Co ale považuji za důkaz toho, že většina migrantů skutečně prchá před válkou, jsou například zkušenosti mého kolegy z Chorvatska. Malým dětem tam ve volných chvílích dávali pastelky a předškoláci spontánně malovali výjevy z války. Neříkám, že mezi přistěhovalci se nevyskytují potenciálně nebezpečné osoby, to při takovém množství lidí naprosto vyloučit nelze.


Z toho, co a jak říkáte, cítím, že byste pro to, aby v Benešově vzniklo centrum pro azylanty, byl. Nebo byste proti němu alespoň neprotestoval podepisováním petice…
Myslím si, že po věcné diskuzi by se dalo dojít k určitému kompromisu. Zatím ale podmínky nejsou úplně vhodné. Lidé jsou nedůvěřiví k cizincům. Je to vidět například na záležitosti s iráckými křesťany, proti nimž spousta lidí protestovala, dokud se s nimi nesetkala tváří v tvář. Podle mě jsou Češi obětaví. Musí ale vidět konkrétního člověka, zatímco o uprchlících se mluví jako o anonymní nebezpečné mase. Jsem optimista a myslím si, že lidé pomáhají rádi, jakmile vidí konkrétní případ.


Myslíte si, že lidé, kteří sem přicházejí a zůstávají zde, by se měli přizpůsobit našim zvyklostem? Nejen co se týče náboženství, ale i docela běžných, společenských norem.
Lidé, kteří sem přicházejí, často utíkají před náboženským fanatismem. Například mezi požadavky ve zmíněných detenčních zařízeních se Korán objevuje minimálně. Konkrétně v Sýrii je spousta lidí vychovávána v duchu náboženské tolerance – jeden můj kamarád ze Sýrie mi vyprávěl, jak mu rodiče četli z Bible i z Koránu a dali mu vybrat, k čemu se chce přiklonit. Rodiny tam jsou často nábožensky promíchané, ať už se jedná o různá náboženství nebo různé větve téhož náboženství. Uprchlíci z těchto zemí se přizpůsobit chtějí, protože nás vnímají jako civilizovanou zemi, kde nehrozí válka a kde se dodržují lidská práva.


Proč jste neinicioval podpisovou akci na podporu migrantů, která by ukázala toleranci veřejnosti, o níž jste přesvědčený?
Benešovská fara podnikla konkrétní kroky a začala spolupracovat s Diakonií Českobratrské církve evangelické. Plánovali vytvořit platformu pro lidi, kteří budou poskytovat konkrétní pomoc. Není to ale formou petice. My jako církev pomáháme uprchlíkům už z podstaty věci a je to podobné, jako to dělají například Lékaři bez hranic. Právě proto také jeli pomáhat například z katolického společenství z Čerčan jako křesťané. Vždyť Ježíš přece člověka posílá pomoci bližním v nouzi. Pak ale jde také ještě o to, zda uvěřím, že ten člověk je skutečně v nouzi. Já osobně jsem připravený se podílet na pomoci v Benešově, pokud tu nějaký typ zařízení vznikne. Z etických důvodů se ale nechci angažovat po stránce politické. Nejdůležitější je podle mě osobní přístup a pomoc člověku.

S přispěním Gabriely Knížkové