VYBERTE SI REGION

Bruslit jsem začala už ve třech letech, říká Kateřina Dvořáková

Benešov – Kdo by si myslel, že taška obřích rozměrů, která skrývá výstroj hokejového brankáře, musí být automaticky majetkem nějakého kluka nebo zralého muže, pletl by se.

3.2.2016
SDÍLEJ:

Kateřina Dvořáková je držitelkou ocenění Zlatý oříšek 2015.Foto: archiv Kateřiny Dvořákové

 Den, co den si brankářskou helmu, lapačku, ale i suspenzor obléká teprve dvanáctiletá Kateřina (Kačaba) Dvořáková z Benešova. Jedna z letošních držitelů titulu Zlatý oříšek, který se už sedmnáctým rokem uděluje desítce nejtalentovanějších dětí z celé České republiky.

Hokej je spíš klučičí sport. Jak si se k němu dostala?
My jsme bydleli vedle zimního stadionu, takže jsem byla od tří let na ledě každý den. Nejprve jsem chodila jenom bruslit, ale časem mi učaroval hokej natolik, že jsem přišla za mamkou s tím, že bych ho chtěla také hrát. A ta souhlasila.

Od tří let bruslíš. V kolika si začala hrát hokej?
Tak ve čtyřech, pěti letech.

Vždycky si hrála v klučičím týmu?
Ano.

To se může?
Trenér mi říkal, že do doby, co budu klukům výkonnostně stačit, s nimi můžu hrát. A tím, že jsem golmanka, tak to bude i déle, jelikož v bráně jim budu stačit delší dobu, než kdybych byla v poli.

Hrála si někdy i v poli?
Ze začátku ano. Chytat jsem začala až v sedmi letech. Ale i teď se někdy stane, že když nemá tým hráče, nastoupím do pole. Já hraji za starší žáky, ale tím, že jsem holka, mám možnost nastoupit i za mladší žáky, tedy o kategorii níž klidně do pole, protože jim výkonnostně stačím.

Za jaký tým hraješ?
HC Vodní Lvi Benešov, někdy také za Cherokees Brno, což je přímo ligový ženský hokejový tým, a pak jezdím na kempy s českou ženskou reprezentací do 15 let.

Kolik váží brankářská výstroj?
To jsem nikdy nezjišťovala, ale asi nejtěžší je hokejka a helma. Oni je těžká i lapačka a vyrážečka. Když máte celý zápas ruce „v pozoru"…

Ve výstroji hokejistů je i suspenzor. Mají ho i hokejistky?
Mají. Akorát v Čechách se špatně shání. Hráčský mám dívčí odtud, ale golmanský, v mé velikosti je k sehnání zatím pouze z Ameriky a Německa.
Já jsem celkově malá, takže ona se na mne shání výstroj vůbec špatně.

Už si měla z hokeje nějaký úraz?
Ne z ledu, ale ze suché přípravy. Dvakrát jsem si zlomila prsty a jednou zápěstí.

Jak často trénuješ?
Každý den hodinu na ledě a poté půl hodiny suchého tréninku. A někdy i dvakrát denně. Jednou jako hráč a podruhé jako golman. Takže to jsou tři hodiny.

Máš problémy, se jako jediná holka v týmu prosadit?
To ne. Naopak všichni mě berou a myslím si, že jsem i oblíbená.

Kolik máš hokejek?
Dvě, jelikož to není vůbec levná záležitost. Jedna stojí zhruba 2500 korun.

Už si nějakou zlomila?
To si neuvědomuji. Problém je spíš v tom, že z ní dřív vyrostu. Vydrží mi maximálně dva roky a pak si musím pořídit delší.

Hraješ za kluky, ale si holka. Co ty a sukně?
Ty nenosím. Tu jsem měla naposledy na vítání občánků.

Coby hokejistka musíš být od rány. Nebojí se tě kluci ve třídě?
Jedině, když mě provokují. Jinak nemají důvod.

Říkala si, že chodíš do sportovní třídy. V čem je jiná, než ta běžná?
Pouštějí nás na závody, soustředění, dělají nám individuální učební plány. Máme víc tělocviku, jezdíme na zimní a letní sportovní kurzy.

Máš nějaký brankářský vzor?
Henrik Lundqvist, který chytá za New York Rangers.

A co takový Dominik Hašek?
Toho si moc nepamatuji. Když on chytal, já byla ještě hodně malá.

Chtěla by ses hokejem živit?
Asi ano. Ale bylo by to těžké. Tady existují ligové ženské hokejové týmy, ale nejsou profesionální. Takže bych musela jedině někam do ciziny.

Máš stejné tréninkové plány jako kluci?
Ano. To se dá zvládnout.

Ještě mi řekni, je někdo z vaší rodiny hokejista?
Ne. Jenom já. Takže do doby než jsem s ním začala, byla naše rodina hokejem nedotčená.

Zmínila si, že máš dva sourozence. Ti dělají nějaký sport?
Sestra dělala dřív judo, teď dělá atletiku a gymnastiku, a bráška je ještě malý. Ale už se mnou chodí na zimák a bruslí.

Jak to vzala máma, že bude mít z dcery hokejistku?
V pohodě. Když ona byla v mém věku, byla prý stejná. Navíc, byla to ona, která mě přihlásila na fotbal. To je také spíš sport pro kluky.

Máš čas ještě na nějaké jiné koníčky než na hokej?
Dřív jsem dělala judo, stejně jako ségra, ale teď mi na něj už moc času nezbývá. Ve škole hraji florbal, kde máme dívčí družstvo a s kluky pak fotbal.

Ty si v letošním roce získala Zlatý oříšek. Kdo tě přihlásil?
Mamka. Asi před čtyřmi lety nás, mě a sestru mamka přihlásila, ale to jsme neuspěly. Nechala to tedy být, ale letos jí volala nějaká organizátorka, jestli stále sportujeme, ať nás přihlásí znovu. To jsme se obě dostaly do finále Středočeského kraje, z kterého pak už jenom mě vybrala porota do celorepublikového kola.

Kateřina Dvořáková
* narodila se 18. srpna 2003 v Benešově, kde také bydlí
* navštěvuje sedmou třídu benešovské Základní školy Dukelská, která je označována jako sportovní
* kromě hokeje paří mezi její koníčky judo, fotbal a florbal
* má dva sourozence, třináctiletou sestru Lucii a tříletého bratra Toníka

Autor: Martina Křečková

3.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Tradiční průmysl v Česku skomírá. A uvolňuje místo montovnám

Část stojírenského holdingu Vítkovice, ČKD Praha DIZ, Kovosvit MAS, jeden z následovníků Škody Plzeň Pilsen Steel i výrobce letadel Let Kunovice. To je pět tradičních značek českého průmyslu, které v současnosti čelí existenční krizi. Možná tedy v přímém přenosu sledujeme závěr transformace české ekonomiky zahájený po listopadu 1989. Kdo se včas nepřizpůsobil novým poměrům nebo se dál jednostranně orientoval na východní trhy, dnes zápasí o přežití. Svou roli v ekonomice naopak posilují podniky se zahraničními majiteli, na které často pasuje hanlivý termín montovny.

Čáp bílý přinesl Karolínce medailové umístění

Krhanice – Obrázek čápa bílého od Karolíny Zemanové ze čtvrté třídy Základní školy Krhanice byl vyhodnocen jako jedno z trojice nejlepších výtvarných děl v kategorii 3. a 4. ročník v celostátní výtvarné soutěži, která se konala koncem minulého školního roku pod názvem Fauna naší přírody.

Česko se stalo montovnou Evropy. Pět dopadů, které to na nás má

Na makroekonomických číslech něco nesedí. Česko vykazuje slušný růst ekonomiky, tažený hlavně průmyslovou výrobou a exportem. Navzdory tomu dál působíme v rámci Evropské unie jako chudí příbuzní s průměrným hrubým příjmem 27 tisíc korun, tedy v přepočtu 1000 eur. Od roku 2008 se nám nedaří dotahovat Německo ani Rakousko. Za slušnými makroekonomickými čísly se totiž skrývá problém na mikroúrovni. Příliš mnoho podniků v Česku plní roli pouhé montovny, zatímco lukrativní výzkum a vývoj i marketing a dodávku zákazníkovi zajišťují zahraniční mateřské koncerny.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies