Praha Není to snadné přemluvit uprostřed divadelních prázdnin nějakého „Ypsilonkáře" k rozhovoru. Zkoušeli jsme oslovit prakticky celý soubor jedné z nejoblíbenějších pražských divadelních scén.

Nakonec si na nás udělali čas velmi výrazné tváře nejen divadelního herectví Petr Vacek a „páček shledáček" Pavel Nový. A i když odpovídali opravdu stručně, jsme jim za to zavázáni a přejeme do další sezony mnoho krásných rolí a dlouhé minuty bouřlivého aplausu.

Jak jste se dostali k herectví?

PV: Nikdo neví. Celé dětství jsem toužil být lékařem. Dokonce jsem šel na speciální gympl s rozšířenou biologií a chemií. A tam mi ruplo v bedně a tak jsem herec.

PN: Pomocí protekce

Co Vás na něm nejvíce baví?

PV: Asi ty dva měsíce prázdnin…

PN: Lidi, se kterými se při práci setkávám.

Kdy jste v Ypsilonce začínali?

PV: V minulém století, za minulého režimu. V roce 1989.

PN: Třetího listopadu 1989

Jaká inscenace je v Ypislonce vaše nejoblíbenější?

PV: To se ptejte diváků…ale nejvíc lidi chodí na Prodanou nevěstu, Prahu stověžatou, na Hlavu Medúzy… Drama v kostce taky patří k hitům a inscenace Braňo Holička jsou mezi mladými téměř kultovní. A Vánoční večery, to je světová kuriozita. Hrají se v prosinci a jsou vyprodané…možná už teď!

PN: Bůh-Alan, Mozart v Praze-Schmid Mahler and com., Prodaná nevěsta Smetana, Schmid and com. Muž na větvi- Schmidt and comp., Babička- Němcová, Goldflam and comp.

Účinkujete v nich?

PV: V Medúze a Prodance ano, v Kostce ne, ale tam zas hraje moje žena.

PN: Ve všech.

Pavel Nový patří k dlouholetým hereckým oporám pražské Ypsilonky.

Ypsilonka:
Studio Ypsilon vzniklo roku 1963 v Liberci, jako experimentální dílna několika uměleckých profesí, z nichž převažovali hlavně loutkáři. V roce 1978 bylo divadlo přestěhováno do Prahy. Divadlo nebylo vždy samostatným divadlem, až v roce 1990 se stává samostatnou scénou.

Jaká inscenace je vaše nejoblíbenější?

PV: Hlava Medúzy, Prodaná nevěsta, Drama v kostce…

PN: Ypsilonka.

S jakým kolegou se vám nejlépe funguje na jevišti?

PV: Když se s někým znáte přes dvacet let, jako já s Martinem Dejdarem, tak se vám spolu hraje dobře,i kdybyste nechtěli. Ale já nemám v Ypsilonce nikoho, s kým by se hrálo špatně.

PN: Se mnou.

Jaký je Váš nejveselejší zážitek z hraní?

PV: To jsou ty, které divák nikdy neuvidí a které nejsou vhodné ke zveřejnění.

PN: Ypsilonka.

A na který byste nejraději zapomněli?

PV: Na ten… No… Jak… Víte…já… si nevzpomínám.

PN: Už se stalo, protože si nemohu vzpomenout.

Jaké chodí do Ypsilonky publikum? Je něčím specifické?

PV: Spousta mladých, pak zas pamětníci staré ypsilonky, mladé slečny na Kluse (hraje u Braňa Holička), důchodkyně na Lábuse.

PN: Tím, že chodí a mnozí i víckrát.

Jak dlouho byste ještě chtěli hrát?

PV: Dokud bude třeba živit rodinu.

PN: Až do smrti, abych viděl Ypsilonu na mém pohřbu.

Řídíte se nějakým životním heslem?

PV: „Mládí není žádné neštěstí, to přejde s léty."

PN: Ano. Hlavně se z toho nepo…

EVA NEMETHOVÁ, JAKUB KRUPKA