Jak dlouho už takto jako skupina spolu vystupujete?

Necelé tři roky. Většina z nás má ale s šermem mnohaleté zkušenosti, neboť Drahšperk vzešel z dobře známé skupiny Ordál. A máme mezi sebou mladé členy, kterým předáváme lásku ke středověku a všemu, co s ním a s činností naší skupiny souvisí.

Kde trénujete?

Všichni jsme buď z Jesenice nebo z okolních vesnic a scházíme se v sále hospůdky v nedaleké Drahouši. Tam nás Johnovi nechávají trénovat.

Odkud vznikl váš název?

Je to částečně odkaz právě na Drahouš, a perk? To je počeštělá zkomolenina německého Burg čili hrad.

Co vy a středověk?

Miluji historii odmalička. Už na základní škole jsem se hádal s učitelkou dějepisu. Našel jsem si sám v knihách hodně věcí, které jsme se neučili. Třeba jsem jako jeden z mála považoval Husity za bandity a nikoli za národní hrdiny. Což byl trochu problém. Hádal jsem se ale v dobrém, dějepisářka to brala. Byla dobrým pedagogem i člověkem, i když ji devadesát procent dětí nemělo moc rádo, my dva jsme si rozuměli. Byla charakterově skvělá.

Máte další koníčky?

Ty s tím souvisí. Jezdím se dívat za archeology, jak pracují na vykopávkách. Jen se dívám. Z poslední doby považuji třeba za velice významnou událost tu, ke které došlo na Podbořansku. Tam je vrch jménem Rubín. Uvažuje se totiž, že se tam odehrála možná jedna z nejdůležitějších bitev českých dějin. Vypadá to, že zde stávalo hradiště Wogastisburg, kde Sámo uhájil svoji slovanskou říši proti franské. Slavné vítězství mělo značný dopad na budoucnost našich slovanských předků. Kdyby král Dagobert zvítězil, patrně by došlo k vyplenění území obývaného Slovany. To, že hradiště stávalo na Podbořansku, mě naplňuje hrdostí, protože jsem se v Podbořanech narodil.

Určitě spolupracujete i s jinými šermířskými skupinami.

Ano, v tomto regionu máme mnoho kamarádů, známých, se kterými děláme společné akce. Jsou z Prahy, Plzně, Berouna, nebo jako Týřováci z Rakovníka. Bohužel Dušan Reznický už není mezi námi, což mě hodně mrzí a zaskočilo mě to.

Kdo v Drahšperku vymýšlí dramaturgii?

Všichni.

Co chystáte na příští sezónu?

Na příští rok máme připraveno vystoupení ve stylu jarmareční písně. Bude to zpívaná a šermovací verze dvou zdánlivě nesourodých písniček, ale možná, že u publika zaboduje. Osnova a základní děj je na téma popěvku Pes jitrničku sežral Refrén je pak píseň z Divotvorného hrnce. Zkoušeli jsme si to doma s manželkou Jaroslavou a nakonec to nezní zase až tak špatně.

Určitě jste byl při soubojích zraněn…

Mockrát. Svá zranění pojmenuji i latinsky. Lékaři mi latinský název řekli a já si ho zapamatoval a zapsal do kroniky.

Máte kroniku?

Měli jsme. Teď už ne, protože všechno dáváme na počítač.

Kolik vystoupení do roka absolvujete?

Tak jedenáct, dvanáct. Záleží na zájmu veřejnosti. Jezdíme víceméně na stejné štace. Nyní máme jednu velkou akci, kam pojedeme teprve druhým rokem. Jsou to Mikulášské jízdy na hradě Hartenberg u Sokolova. Letos se jedná už o 21. ročník a je to obrovská akce. Začínali kdysi s dvaceti, třiceti dětmi a v loňském roce už přišlo pět tisíc diváků. Vozí je na hrad historickými mašinkami ze Sokolova. Je to hodně pěkná akce. Ta patří k těm větším, ale jezdíme třeba i na dětské tábory. Berem i menší, domáčtější záležitosti. Třeba v Drahouši, kde vystupujeme pro kamarády na oplátku za to, že nám půjčují sál na tréninky.

Čtěte také: Šermíři: Do kamery se nesmíte dívat, zároveň si ji ale musíte po očku hlídat