Podle správce benáteckého útulku si lidé pořizují psy místo dětí

Čím je benátský útulek jiný?

V tomto případě je útulek vedlejší činnost příspěvkové organizace Správy městských lesů, která spravuje lesy a udržuje zeleň. Kromě toho máme hájenku a sklady, odkud prodáváme palivové dřevo nebo vánoční stromečky. Vybudovali jsme tady i kotce. Lidi ve městě to neruší, ale přitom je to odsud kousek a Benátčané jsou sem zvyklí chodit.

V jakém rozmezí se pohybují náklady na psy u vás na hájovně?

Je to složité, protože záleží, kolik psů tam je. První skupina jsou náklady na krmení, veterinární péči, základní ošetření, základní ošetření pejska a náklady na život. Čím méně psů, tím menší náklady. Zaměstnanci Správy městských lesů to mají jako vedlejší činnost, takže na to nejsou speciální náklady. Třetí oddíl nákladu je spojený s odchytem a umístěním zvířete.

Jak náročný je odchyt zatoulaných psů?

Ne vždy je pejsek opravdu opuštěný, krásný, malý pejsáček. Stává se, že je to rozběsněný pitbull, dobrman nebo německý ovčák, který je agresivní. Nedokáže se srovnat s ostatními psy a náš personál ho nedokáže zvládat. V tomto případě musíme zvolit odchytovou službu, psa musíme uspat i za asistence policie.

Co s nezvladatelnými psy potom děláte?

Na náklady města se převáží do útulku. Máme uzavřenou smlouvu s útulkem v Lysé nad Labem. Jsou tam lépe zařízení, mají kotce i psí hotel a stálý personál. Náš útulek je malý, jen pro Benátky a okolní vesničky. Tím, že psy převezeme, tak musíme zaplatit vstupní poplatek, který se pohybuje kolem čtyř tisíc korun za psa. I kdyby tam byl jeden den.

Platí se čtyři tisíce korun, i když tam zůstane jeden den, nebo jeden rok?

Mají to tak nastavené za všech okolností. Kdykoliv přivezete do útulku psa, tak zaplatíte čtyři tisíce, i když si pro něj někdo druhý den přijde. To je úplně jedno. Dohromady nás výdaje přijdou na desítky tisíc. S krmení, odchytem i umístěním se vejdeme do sto tisíc korun ročně. Někdy se může pohybovat jen kolem třiceti tisíc korun.

Jakou formou vás obec financuje?

Město financuje útulek formou příspěvkové organizace. Větší část padne na vyčištění kotců nebo převoz. Zaměstnanci Správy městských lesů to dělají ve své pracovní době i mimo ni. Ale to je asi tak stejné, jako když padne přes cestu strom. Taky se hned vyjíždí s motorovou pilou.

Dělali jste pro zaměstnance speciální kurzy?

Ano, byl to jednorázový velký náklad. Kurzy se pořádají v Brně na veterinární fakultě. Jsou poměrně drahé, protože jeden stojí několik tisíc korun plus ubytování pro člověka, který se školí. Byla to investice, kterou jsme museli nechat udělat, aby mohli pracovat s pejsky.

Jak si pochvalujete spolupráci s obcí?

Je to perfektní. Město má na svých webových stránkách kolonku útulek pro psy, kam umisťují jejich fotografie. Vyhlašují také městským rozhlasem, kde se našel pejsek. Pomáhají nám i v propagaci v zimě, když máme hodně psů. Třeba se udělá sbírka a lidé přinesou sponzorské dary, jako pytel granulí, deky nebo hračky.

Slyšel jste o tom, že starostové některých obcí raději psy utratí, než aby za ně platili útulek?

To souvisí s obecnými etickými problémy. S pejsky mám mnohaleté zkušenosti, protože jsem lesník, žiju v přírodě a mám k ní vztah jiný. Někteří lidé ale mají vztah ke zvířatům deformovaný. Berou je jako věc. Jako když si děti koupí tablet, přestane je bavit, nebo nefunguje. Se psem pak zachází jako s věcí. Tablet vyhodí, počítač si koupí lepší. Ke zvířatům se chovají podobně jako k věcem, což je problém. Podobně pak na to nahlížejí lidé ze zastupitelstev nebo rozhodujících funkcí v policii.

Příroda není byznys, občas prodělává

Čím si vysvětlujete, že se lidé chovají ke zvířatům jako k věcem?

Všeobecným trendem je, že peníze jsou základ všeho a jsou nejdůležitější na světě. A když je něco prodělečné, tak je to vlastně špatné. Já, který žiju v přírodě, vím, že se mi veverky nevyplácí a sýkorky nenesou finanční prospěch, ale kvůli tomu nepřestanu krmit zvířata. A stejně je to se psy v útulku.

Myslíte si, že lidé málo přispívají na nevýdělečné aktivity?

Ano, které město dneska vytvoří dobrovolně úplně nový park? Vždyť jsme jich tolik zdědili z dřívější doby. Pokud dneska na to nedostanou dotaci z Evropské unie, prodají raději pozemky developerům a postaví tam paneláky. V zastupitelstvech je reprezentace všech lidí, takže i peníze rozhodují.

V Benátkách takový problém nemáte?

Ne, protože to řešíme přes příspěvkovou organizaci Správy městských lesů. Tady jsou lidé, kteří se o to starají a mají vztah k přírodě. Když někdo chodí do lesa, ví, že z toho bohatství neplyne. Ale v různých městech do toho zasahují lidé z pohledu peněz. Pak volí pro zatoulané psy raději injekce.

Je to levnější varianta?

Injekce stojí tři sta korun, kdežto výživa pro psa stojí na den padesát korun. Když to bereme ekonomicky, tak je to jednoduché, ale to bychom neměli ani děti. Já mám čtyři děti. Kdybych měl přemýšlet, jestli to jsou dobře investované peníze, nebo vyhozené, kam bychom přišli. Je to obecný problém celé společnosti.

Co když některé obce nemají peníze na financování útulku?

Něco takového nemůže být. Chovat slepice třeba také není drahé. Jen když si z toho někdo udělá byznys, tak se to zdraží. Pes toho tolik nepotřebuje. Krmivo, základní veterinární péči a na to všechno se v dnešní době dá sehnat sponzor. Existuje spousta dobrých lidí, což se ukazuje třeba při povodních.

Dobří lidé podle vás stále ještě existují?

Z populace je to pár procent, kteří jsou ale pro nás důležití a pomůžou. Finance se dají sehnat a není potřeba hned mít desetitisíce. Měla by se spíše najít zpětná vazba, aby lidé věděli, na kterou konkrétní věc přispěli. Měli by vidět, jestli si ty prostředky někdo nenechal, nebo to opravdu šlo na dobré účely.

Myslíte si, že lidé nedávají peníze, protože tvrdí, že jich mají málo?

Nepřipadá mi, že jsou lidé chudí. Jenom někteří skuhrají, ale jinak máme dostatek finančních prostředků. Lidé si pořád kupují nové telefony a tablety, když staré ještě fungují. Podobná investice vyjde na rok žrádla pro psa.

Zaznamenali jste po Vánocích, že máte najednou více psů na starosti?

Dneska už to není tak, že děti dostanou štěňátko, které potom někam odloží. Teď si spíše lidé pořizují psa místo dětí. Znám i páry, které nechtějí být opuštění, tak mají psa. Pak je to stejné jako se vším ostatním. Najednou zjistí, že si ho pořídili jako náhradu. Za měsíc za dva je už pro ně nákladný i časově.

Takže psa umístí raději do útulku?

Takoví lidé podvádí dokonce sami sebe i nás, když například tvrdí, že psa našli, nebo ho mají od příbuzných. Stydí se, že ho po půl roce nezvládli. Je to problém dospělých, než že jde o nevhodný dárek, který dali dětem.

Vrací se vám zpátky psi, které si od vás někdo vzal?

Lidé často podlehnou euforii, že udělají dobrý skutek a zachrání svět. V předvánočním období jdou do útulku a vezmou si hezkého nebo opelichaného psa. Mají ho dva měsíce a zjišťují, že ho nezvládnou. Třeba štěká nebo všechno rozkouše. Je jim potom trapné ho vrátit zpátky, tak ho dají jinam. S ostatními útulky jsme ale propojení, takže to často poznáme.

Ve kterém období máte nejvíce psů v kotcích?

Většinou v době prázdnin a svátků. Ani bych neřekl, že je to spojené s Vánoci. Lidé potřebují odjet na dovolenou a zjistí, že psa jim nikdo nepohlídá a sám v bytě zůstat nemůže. Pak si řeknou, že ho vlastně ani nechtějí. V takových okamžicích ho vypustí, protože doufají, že je někdo na sídlišti najde, nebo ho převezou do útulku.

Jaká plemena u vás žijí nejčastěji?

Měli jsme tu dobrmany, německé ovčáky i kolie. Na druhou stranu i bišonky a lovecké psy. Ovšem kategorie služebních nebo loveckých psů se často vrací k majitelům. Jsou temperamentnější, takže se často zaběhnou. Dohledáme je pak v databázi podle čipu nebo tetování.

Nacházíte často nechtěně zaběhnuté psy?

Když se ztratí pejsek, mazánek, tak páníčkové vylepí fotky do všech krámů, takže ho rychle najdou. Ale některé děti nechají otevřeno, pejsek uteče a ty se většinou zpátky nedostanou, protože vlastníci po něm nepátrají. Pokud pes nemá čip, což jich má málo, tak nejsme schopní zjistit, čí je.

Pomáhají vám také dobrovolníci?

Lidem umožňujeme, aby nám pomohli třeba s venčením. Je to pro lidi, kteří nemají psa, nebo ho nemůžou mít, protože děti jsou na něj alergičtí. Dostanou pak vodítko a jdou s ním na procházku. Člověk si užije psa, pes procházky a pak nám ho zase vrátí. Má to smysl jak pro toho psa, tak pro člověka, který si vyjde se psem, ale nemusí ho mít doma.

Jací lidé k vám chodí pomáhat?

Musí to dělat lidé, kteří to chtějí dělat. Pro peníze ani náhodou, dokonce ani z povinnosti, to by se každý vykrucoval. Víceméně je to koníček, který dělá milovník zvířat. Já sám mám rád psy.

Jak jste se vy osobně dostal k této práci?

Bydlím tady na hájence a občas se stávalo, že nějaký myslivec vystřelil po toulavém psu, tak jsme to začali řešit. Postupně jsme skládali cihlu k cihle, řešili to s městem, až se z toho vyvinul oficiální útulek.