Bral antibiotika, bolela ho záda. Pak mu bratr řekl, ať si vezme sportovní boty a začne běhat delší trasy. Jiří si boty nazul a od té doby běhá. Neběhá dlouhé tratě, jen tak kolem deseti kilometrů. A je mu u toho fajn.

V úterý ze břehu Vltavy na Výtoni zase vyběhl. Ten jeho současný běh ale měří předlouhých 700 kilometrů. Trasa vede z Prahy napříč republikou až do Hodonína. Tam, za 24 dnů, přesně 28. května zastaví a obejme se se svým bratrem. Poděkuje mu za to, že ho tenkrát přivedl k běhání. Z kapsy u trika vyndá kousek čokolády a ten bráchovi podá. Ten kousek čokolády se totiž jmenuje jako stejnojmenný projekt, pro který Jiří běží - poslední kousek.

„Rozdělit se o čokoládu, když ji otevřete, to není problém. Když máte čokolády už jen půlku, začínáte si rozmýšlet, komu kousek dáte. Ale když máte poslední kousek, je to těžké váhání," zazněly myšlenky před startem dlouhého běhu. „Smyslem toho běhu je, aby se lidé zamysleli nad možnou pomocí. V mém případě mohou se mnou kousek trasy běžet a povídat si se mnou. Mohou mi nabídnout nocleh, vyprat propocené triko, nabídnout svačinu. To je smysl celé akce - uvažovat o tom, že pomohu," podotkl Jiří Gruntorád.

Láska na první pohled

Toho na startu doprovázela přítelkyně. Ta s ním ale do Hodonína neběží, v cíli ho však bude čekat. „Přítelkyně je mi vekou oporou. Jsme spolu šest let. Poznali jsme se na maturitním plesu, který jsem moderoval. Ona tam byla s kamarádkou a najednou přišla, jestli si nejdu zatancovat. Tak jsem tam pustil delší písničku, zatancovali si a z lásky na první pohled je šestiletý vztah," usmívá se sympatický sportovec, který při běhu neposlouchá muziku a běhá tedy bez sluchátek. „Chci vnímat svět kolem, pocity a signály těla," říká.

Na trati se obává krize kolem třetího čtvrtého dne. Když přijde krize, má jasno, jak krizi překoná. „Poběžím dál a budu myslet na všechny lidi, kteří mi pomohli a zapojili se do projektu. A kdyby bylo vážně nedobře, pak doplním cukry. U sebe budu mít kromě posledního kousku pro bráchu i další příděl čokolády. Jasně, bude to Milka, která za projektem stojí," dodal Jiří Gruntorád v úterním dopoledni a následně s dalšími běžci, mezi kterými byl i moderátor Dalibor Gondík, vyběhl směrem k Berounu na Karlštejn.

Když přeběhli železniční most přes Vltavu, zůstal Jiří Gruntorád už sám. V úterý doběhl na Karlštejn. Ve čtvrtek míří z Plzně do Přeštic. Středočeským krajem proběhne ještě 15. května při trase České Budějovice - Mladá Boleslav a následně 16. května při trase z Mnichova Hradiště před Drábské světničky, Srbsko a hrad Kost do Turnova.

Jirka běží s čokoládou za bráchou a hledá lidi s dobrým srdcem

Z pražského zahájení běžeckého projektu Jiřího Gruntoráda 'Jiří běží - poslední kousek'.V úterý vyběhl z pražské Výtoně směrem k Berounu. Na své čtyřiadvacetidenní cestě ho čeká denně pořádná porce běhu. Až doběhne do Hodonína, bude mít v nohách sedm set kilometrů. Běžec Jiří Gruntorád (36 let) se v cíli obejme nejen s přítelkyní, ale také se svým bratrem, kterému předá kousek čokolády. Jirka totiž běží v rámci projektu Poslední kousek. A posledním kouskem čokolády chce svému bratrovi poděkovat, že ho přivedl v mládí k běhu a dal mu, i přes nepříjemné lékařské prognózy, naději.

Jirka na své cestě napříč republikou bude hledat lidi s dobrým srdcem. Se srdcem na pravém místě. Lidi, kteří jsou ochotni se rozdělit o část svého pohodlí. Klidně tím, že mu nabídnou svačinu, kousek trasy s ním poběží a dodají mu sil, nabídnou mu nocleh či třeba vyperou upocené triko. To je smysl celé akce. Ukázat a hlavně vzbudit v nás pocit, abychom byli ochotni pomoci.

Jiří, kolem vás se pohybuje vaše přítelkyně. Ona s vámi nepoběží, ale podporuje vaše běhání, že?

Tuhle štreku si odběhnu sám, přítelkyně se mnou sice běhá, ale kratší tratě, avšak mám v ní velkou oporu.

Kde jste se poznali?

Moderoval jsem maturitní ples a ona tam byla s kamarádkou. Přišla za mnou, abych si šel zatancovat. Láska na první pohled, šel jsem tancovat a jsme spolu šest let.

Jak to bylo s vašimi běžeckými začátky? Prý jste začal běhat, protože jste byl nemocný.

Na přelomu základní a střední školy jsem užíval spousty antibiotik, lékaři mi předpovídali, že ve třiceti možná nebudu chodit. Brácha mne nahlodal a dovedl k dálkovému běhání. Svět se mi změnil. Jsem mu za to vděčný.

V rámci projektu Poslední kousek budete mít u sebe kousek čokolády, ten poslední z celé tabulky. Ten, který bratrovi předáte jako výraz díků.

Na tu chvíli se moc těším.

Co mu řeknete, až se uvidíte?

Brácho, díky za všechno.

Je pár minut do startu, jak se cítíte?

Úplně v pohodě, jsem optimistický člověk, takže jedu na pohodu. Vlastně běžím na pohodu.

Nicméně 24 dnů a 700 kilometrů je pořádná porce.

To máte pravdu. Já nejsem ultravytrvalec, běhám kratší tratě a nevím, co mne čeká. Dosud jsem nejvíce uběhnul 300 kilometrů za měsíc, tohle je daleko větší porce za kratší časový úsek. Určitě počítám s krizí někde kolem třetího čtvrtého dne. To bude ve chvíli, kdy tělo začne vnímat delší časový pohyb. Jsem zvědavý, co to se mnou udělá.

Doprovodný tým snad pomůže?

Ale já běžím sám. Mám sice doprovodné vozidlo, ale to jen kdyby bylo nejhůře. Auto pojede po silnici, já ale často mířím po turistických cestách.

Co budete poslouchat za hudbu ve sluchátkách?

Tak s tím na mne nechoďte, běhám bez sluchátek. Vnímám přírodu a svět kolem a hlavně svoje tělo, své pocity. Ty si vychutnávám.

Jaké počasí máte při běhu rád?

Takové, jako je dneska, 5. května. Tedy lehce pod mrakem, kolem patnácti stupňů.

Běžíte na pohodu, tušíte, že přijde při té dálce krize, kterou jistě překonáte. Ale co kdyby bylo nejhůře?

Mám s sebou balíček poslední záchrany a tam je i solidní porce cukru - čokoláda Milka to jistí.

Více informací najdete ZDE.