Konečně rostou i na Mělnicku! Houbaři se vracejí z lesů se hřiby

„Protože konečně pořádně pršelo, začaly růst i hřibovité houby, především hřib kovář a hřib dubový, sem tam se dají najít i křemenáče, kozáky březové a habrové nebo babky, tedy hřiby žlutomasé," řekl Jaroslav Malý, podle kterého pomalu končí májovky a závojenky podtrnky, přichází ale doba holubinek.

V posledních jarních dnech a na začátku léta začínají růst v listnatých lesích a parcích i vláknice začervenalé. Smrtelně jedovaté houby, které si neznalí houbaři mohou splést právě s májovkami, přestože se od sebe liší především vůní a barvou.

„Májovka voní moučně, vláknice v mládí lehce po medu, jak ale stárne, nepříjemně páchne myšinou, jako staré ponožky," vysvětlil mělnický mykolog, podle kterého jsou dalším poznávacím znakem lupeny na spodní straně klobouků. „Májovka má lupeny bílé, zatímco vláknice bělavě našedlé," dodal.

Zákeřná houba

Vláknice načervenalá, která roste většinou ve skupinách, je zákeřná houba. „Způsobuje muskarinové otravy, které se projevují velice rychle, strávníkovi může být špatně už během jídla," varoval Jaroslav Malý. Po menu z většího množství těchto hub může nastat i smrt jako následek zástavy dechu nebo selhání krevního oběhu.

Pro laiky, kteří mají pochybnosti, jakou houbu našli, má mykolog jasnou radu: „Nesbírat!" Na Mělnicku se podle něho v letní sezoně vyskytují všechny druhy jedovatých hub, například muchomůrky zelená a bílá nebo čepičatka jehličnanová. „Jen pavučince plyšové jsem v regionu zatím nikde nenašel," řekl.

Jaroslav Malý se před lety učil dokonale znát houby především u mistrů mykologů, navštěvoval například přednášky Jiřího Baiera nebo Pavla Hrušky, pražského rodáka, který v mělnickém muzeu přednášel před pár dny o listnatých houbách a lesích.

Vláha v listnatých lesích

Po dlouhých suchých měsících letošního roku přišly deště až v pozdním jaru. Houby teď rostou právě v listnatých lesích. „Je tam více vláhy," shodli se oba mykologové, podle kterých jsou houby 
i v lužních nebo smíšených lesích.

„Listnatý les pustí dolů více vláhy než jehličnatý, který drží vodu více v jehlicích. Mokré listy se sklopí," vysvětlil Pavel Hruška, který se ke své životní zálibě dostal jako školák, když chodíval domů kolem tehdejší mykologické poradny v pražské Záhřebské ulici.

„Většinu volného času strávím na houbách. Nejen v lesích, houby rostou i na stepích nebo dokonce na skalách, stačí malá úžlabinka, kde se chytí netřesk, a hned vedle najdete nějaké drobné houby, třeba špičky," vyprávěl Pavel Hruška.

Bramboračka s hříbky

Ten si z houbových dobrot pochutná nejvíce na oby
čejné bramboračce. S hříbky, které jsou podle něho právě kuchyňskou houbou. „Největší radost ale mám, když najdu kotrč kadeřavý nebo ryzec syrovinku," přiznal.

Stejně jako mělnický mykolog chodí na houby po celý rok. Podle Jaroslava Malého se v zimních měsících dají sbírat například penízovka sametonohá, hlíva ústřičná a někdy i opeňka měnlivá, která je s pečeným kuřetem jeho oblíbenou pochoutkou. 

Čtěte také: Houbaři nejen na Příbramsku nacházejí první letošní úlovky