„Pomáhám tu ráda, protože jsem ve vlašimském klubu vyrostla a chci mu to nějak splatit,“ hlásí třiadvacetiletá hráčka.

Působíte stále v rakouském Linzu?

Ano, ale povýšila jsem z áčka do béčka. Hráli jsme s Linzem Evropský pohár, postoupili jsme ze skupiny, ale mezi šestnácti jsme prohráli se Španělkami. Ještě hrajeme Superligu, kde jsme postoupili do semifinále.

Jak se Vám daří?

Myslím si, že by to mohlo být lepší. Zápasy co jsem prohrála, mohly být opačně. Ale jinak jsem spokojená.

Stále jste členkou reprezentace a nastoupila jste i na Mistrovství Evropy v Ostravě. Jak se Vám dařilo?

Odehrála jsem dva zápasy v družstvech a oba vyhrála, hlavně mě těší výhra nad Boros, která byla dříve na čtvrtém místě světovém žebříčku. V jednotlivcích jsem prohrála v prvním kole čínskou hráčku, která hraje za Španělsko 1:4, ale byla jsem se svým výkonem spokojená, i když jsem prohrála.

Čekala jste, že si více na mistrovství Evropy zahrajete?

V družstvech nás bylo pět na tři místa – Štrbíková, Vacenovská, Hadačová, já a Smištíková. Moc šancí jsem jako čtyřka nedostávala, ale poslední dobou se to zlepšuje. V Evropské lize jsem se dostala na post trojky, což je zase posun.

Kolikrát se dostanete z Linze domů?

Letos je to častěji než loni, protože jsem začala studovat na Karlově univerzitě trenérskou licenci A, kterou mám jeden víkend v měsíci.

Pokud jste doma, kde trénujete?

Většinou jsem ve Vlašimi, kde mi dělá sparinga Martin Pytlík. Když jsem byla doma týden, tak jsem si zajela zatrénovat do Prahy, abych měla změnu.

Co tomu říká rodina, že jste častěji doma?

Myslím, že jsou spokojení a rádi. Taťka mě využije na tréninku při práci s dětmi a mamka mě určitě ráda vidí a vždycky jí pomůžu. Pro ni to bylo těžší, když jsem odešla z domova do ciziny.

V Linzi žijete s přítelem nebo sama?

Bez přítele, ale se spolubydlícími, se kterými máme 1 + 1. Jedné je třináct let a Rumunce je šestnáct. Takže jsem taková jejich mamka.

Ze zahraničí se opět vrátíme domů. Dělá vám radost pomoci na Vánočním turnaji, který pořádá váš otec?

Těším se na tento turnaj dlouho, protože se opět vidím s partou a lidmi, které moc přes rok nevidím. Při exhibici jsem byla zase nervózní, ale každým rokem se to lepší. Dělám to ráda, protože jsem ve vlašimském klubu vyrostla chci mu to nějak splatit.

Co byste popřála lidem do nového roku 2011?

Určitě hodně zdraví, které je nejdůležitější, rodinou pohodu a ať si splní své sny.