Co pro tebe znamená vyhrát takovou anketu?

Znamená to pro mě hodně a motivuje mě to k další práci na sobě.

Kam ve svých úspěších zařadíš vítězství ve Sportovci roku Benešovska a kde budeš mít vystavený pohár a plaketu?

Každý úspěch a každé vítězství má pro mě velkou cenu a velmi si toho vážím. Pohár již má své místo ve vitrínce mezi ostatními.

Byla jsi nervózní, když jsi stále neslyšela svoje jméno a následně, když jsi šla na pódium?

No to mi povídejte, nervózní jsem byla opravdu hodně.

Otázky moderátora Radka Šilhana si zvládla, ale byla jsi asi ráda, když už si mohla slézt z pódia…

Když jsem šla na pódium, tak se mi klepaly ruce, jak jsem byla nervózní, ani mikrofon jsem pomalu neudržela. Pak to ze mě spadlo, ale byla jsem ráda, že už je to za mnou.

Dostala jsi také koš plný salámů. To byli asi rodiče rádi, že nemusí nejméně týden do masny a máte plnou lednici …

Koš jsem nemohla skoro ani unést, jak byl nacpaný. Salámy a klobásky už máme v lednici, nemohu se dočkat, až ochutnám. (směje se)

Jak se ti celkově líbilo vyhlášení sportovce roku na Benešovsku?

Celé vyhlášení se mi moc líbilo, připadala jsem si jak při přímém přenosu Sportovce roku, který vysílá televize. Nejvíce mě zaujala laserová show a žongléři.

Jak tvůj úspěch ocenili kamarádi a učitelé ve škole?

Kamarádi mi gratulovali a učitelé to ani nevěděli. Nejsem typ, co se chlubí. (směje se)

V roce 2016 jsi získala několik ocenění a zabudovala se do reprezentačních hokejových celků od U15 po ženy. Co považuješ za největší úspěch?

Každé ocenění má svou váhu. Ale asi největší zážitek jsem měla z Olympijských her v Lillehammeru, kde jsme vybojovaly druhé místo. Poznala jsem tam spoustu sportovců z jiných zemí a atmosféra tam byla neskutečná. Přála, bych to zažít každému mladému sportovci.

Týden před vyhlášením jsi hrála za reprezentaci U18 na mistrovství světa v Přerově, kde jste skončili šesté. Bylo na víc?

Myslím si, že naše mužstvo mělo určitě na lepší umístění, ale bohužel nás celý šampionát trápila koncovka. Holt bez gólů to prostě nejde…

Jak jsi byla spokojená s vytížením na ledě?

Upřímně řečeno moc ne, byla jsem z toho zklamaná, ale to k hokeji patří. I tak jsem ale moc ráda, že jsem se, jako nejmladší ročník, mohla mistrovství zúčastnit.

Rvačka v ženském hokeji se moc nevidí. Vy jste se Ruskami ale popraly. Jsi ráda, že jsi se, na ní dívala jen ze střídačky, nebo by sis taky bouchla?

Bylo to poprvé co jsem viděla holky se takto prát. Popravdě ani nevím, co se tam přesně stalo, ale jsem ráda, že jsem u toho nebyla, protože dvě hráčky od nás odjely do nemocnice. Naštěstí jsou v pořádku.

Při loňském rozhovoru jsi i přes sportovní vytížení zvládla vysvědčení na gymnáziu. Jaké bude letos?

Myslím si, že vzhledem k mé absenci, to nebude zase tak nejhorší. Snažím se to všechno zvládat, jak hokej, tak školu. Není to ale vůbec lehké, když tam každý měsíc chybím a pak to všechno dopisovat a ještě se to naučit. Mám individuální plán, učitelé mi pomáhají a vychází mi vstříc.

A co studium v Americe, které je tvým snem. Kam se to posunulo?

Studium v Americe je pro mě ještě daleko. Nejprve bych chtěla udělat školu tady v Česku a pak se uvidí, kam bych mohla jít. Samozřejmě hrát hokej v cizině mě stále moc láká. Třeba to ani nebude Amerika, jsou i další země, kde se hraje dobrý hokej. Uvidíme, myslím, že je na to ještě čas.

Jaké máš plány do letošního roku?

Mezi mé velké přání na letošní rok bylo dostat se na Mistrovství světa juniorek, což se mi splnilo a dále bych se ráda opět dostala na Mistrovství Evropy U16 (neoficiální). Chci na sobě dál pracovat a zlepšovat se, upevnit místo v osmnáctkách a samozřejmě je důležitá škola. Přeji si, abych dokázala skloubit hokej se školou, jak nejlépe to půjde. (směje se)