Jsem zpět v Evropě a k tomu se spoustou zážitků a zkušeností. První vrchol sezóny mám tímto za sebou a jsem velmi spokojená. Obsadila jsem nádherné 3. místo v elitě žen.
Předzávodní příprava probíhala bez problémů. Aklimatizaci a časový 5 hodinový posun nazpět, jsem ani tak moc nepostřehla. Teploty v Brazílii se momentálně pohybují okolo 30 stupňů (pro domácí je to zima a pro nás Evropany teploty jako v létě). Na místo - Florianopolis, jsem dorazila 10 dní před závodem, takže jsem měla na vše dostatek času. Konečně jsem měla trošku klidu, hodně odpočinku, spánku. Tréninky před závodem byly redukované a regenerace dostala zelenou.
Počasí ve Florianopolis bylo také velmi dobré, opravdu teplo a slunečno, až se místní divili, protože v toto roční období, minulá léta pršelo. Dokonce i atlantický oceán se oteplil. To však pro mne nebylo moc dobré. A to z tohoto důvodu. Pravidla triatlonu pro Jižní Ameriku říkají, že elite musí plavat od 22 stupňů bez neoprénových obleků.
Ve středu, před závodem, se mi dostaly do rukou noviny a tak jsem s nadšením hledala stránku s počasím. Předpověď hlásí 25 stupňů a déšť, voda 22 stupňů. Super, říkám si. Takže pokud to půjde takto dál, tak bude pršet a plavání bude bez neoprénu. Lépe to nejde, že? Přesně to, co si triatlet nepřeje. Nebyla jsem zrovna nejšťastnější, ale to je život sportovce.
Neděle, den závodu. Když jsem se probudila, byla sice všude ještě hluboká noc, ale obloha byla naprosto jasná. Copak se to děje? Že by předpověď nesouhlasila? A tak jsem byla velice potěšená. Zbývala jen otázka, jak to bude s tím plaváním. S neoprény, nebo bez?
V 7 hodin ráno padl startovní výstřel. Pro mne a dalších 1500 triatlonistů tímto začal jeden z nejdelších a nejtvrdších dnů. A nejen věkové kategorie, nýbrž i elita, všichni směli plavat s neoprény! Teď začíná boj, každý chce být nejrychlejší, každý sprintuje do vody a vodní válka začíná. Dostávám ránu zleva, pak zprava, najednou jsou i plavecké brýle pryč. Jsem rozčílená, protože musím zastavit a brýle znovu nasadit. Vše je ztráta času a navíc to není jednoduché, protože zezadu neustále plavou další atleti, kteří jsou ve svém světě a prostě nevidí a neslyší. Přichází první boje. Válka pokračuje. Najednou drží kdosi moje nohy a já jdu ke dnu jako potápka. To snad není pravda, říkám si. Vždyť plavání tento závod nerozhoduje, tak proč tak všichni šílí. Lokla jsem si trošku té dobroučké, slané vody a rozčílená jsem plavala dal. Časem se celé to pole roztrhalo a mně se podařilo konečně najít mé vlastní tempo. Po 1:07 vylézám z vody. Na časové tabuli Vidím můj čas a jsem trošku zklamaná, protože jsem si dala cíl kolem jedné hodiny. O to rychleji musím jet na kole, když už se v té vodě takhle flákám. Říkala jsem si v duchu. Ale musím dodat, že když jsem po závodě viděla výsledky, tak byly plavecké časy u všech pomalejší - to je prostě to nevyzpytatelné moře. A já byla tímto tak trošku uklidněná.
Takže vylézám z vody a běžím do depa. Převléct a rychle na kolo. Čekali nás 2 okruhy po 90 km a 4mi stoupáními v jednom kole, takže také žádná rovinatá trasa. Sedím na kole a cítím se fajn, nohy jsou fit. Ale jak už to v tomto ironman světě chodí, bez krize se to neobejde. A ta potkala i mne. Někde kolem 100km jedu naprosto sama a široko daleko nikdo. Až jsem se lekla. Ale nebylo možné, abych zabloudila, protože trasa vedla v této části po dálnici. Navíc se blížilo poledne a bylo šílené horko, k tomu začal i vítr sílit a nohy začínají být lehce unavené. Musím se neustále motivovat a myslet na to, abych dostatečně pila a jedla. Zhruba od 150 km se ozývá močový měchýř. To se mi ještě nikdy nestalo, abych měla na kole potřebu toalety. Z kola jsem nechtěla slézt za žádnou cenu. A tak jsem šlápla do pedálu (dá-li se tomu ještě tak říci) a spěchala, abych si v depu mohla dojít na toaletu. Konečně příjezd do depa. 180 km v nohách a čas 5:24. To je slušný čas. Jsem spokojená. Slézám z kola a chci jen jedno. Na záchod! Moje nohy jsou gumové. To bude radosti při maratonu. Ale třeba se to rozběhá, říkám si. V depu se převlékám a přezouvám se do běžeckých věcí, jdu na toaletu a pak se vydávám na běžeckou trať.
Je veliké horko a já nejsem zrovna motivovaná. Vím, že mne čeká na příštích 16 km kopcovitá trať s převýšením mezi 15 až 20 procenty. To není nic pro mne, nemám ráda kopečky. A tak běžím a jsem u prvního. Přichází rozhodování. Jít či běžet. Co vyhrálo? Chůze! A tak si beru občerstvení a v klidu piji a šlapu. Tak to dopadlo i se zbývajícími 4mi. Nedokázala jsem se překonat. Únava se dostavila a mne čeká ještě zhruba 18 km do cíle. Začíná se ozývat palec u nohy a boty začínají pěkně tlačit. O jé, copak se děje? K tomu všemu začínají i trávicí potíže. Chci si vzít colu k pití a gel k jídlu, ale žaludek to nebere. U další občerstvovací stanice to zkouším znovu, ale nic. Hned je mi na zvracení. Beru alespoň vodu, abych se trošku ochladila. Je to hrůza, a bolest u palce se neustále stupňuje. Bojuji sama se sebou a nikdo mi nemůže pomoci. Poslední dva km před cílem. Předháním, při mém super rychlém tempu :-), ještě jednu ženu, ta nevypadala také zrovna nejšťastněji, a blížím se do cíle. Nevím, na kterém místě běžím. Mám jediný cíl před očima - cílovou pásku. Konečně dobíhám. Po 3:27 jsem v cíli. Naprosto unavená, ale přešťastná. Přešťastná však z toho, ze jsem se překonala a doběhla! A když slyším, ze Ladislava Císařovská doběhla jako 3. žena mezi profíky, tak je ta radost o to větší. Takový výsledek! Po 10:06 hod si konečně můžu vydechnout a sednout. A palec? Ten otekl, zmodral a teď ještě k tomu všemu sleze :-) A ještě k maratonu ! Vím, že jsem odvedla super práci, ale tento čas mne moc neuspokojil, protože vím, že dokáži běhat rychleji. Takže příště!
A co ještě dodat? Je to nádherný ironman a super zorganizovaný. Lidé jsou veselí nabídnou pomoc. S angličtinou je to horší, není to zrovna jejich jazyk, ale naštěstí máme ruce, nohy a umíme malovat :-).
Pro mne je teď ve velkém napsáno - Regenerace - a v polovině července bych se měla objevit na startu v německém Roth - na jednom z největších ironmanu v Evropě.
A v říjnu se uvidíme na World Championship na Hawaii. Ano, já se kvalifikovala na mistrovství světa!