V derby výborným výkonem složil krajského soka z Čelákovic a mohl si do svého bohatého archivu založit další medaili, tentokráte bronzovou. Po červnovém zlatu z mistrovství republiky dvojic je to tak další letošní cenný kov. V roli kapitána týmu se jako první z medaile mohl potěšit nestárnoucí František Kalas, který v posledním ligovém mači sezóny podal jeden ze svých „kapitánských" výkonů a dokázal strhnout i další hráče.

Františku, jak viděl kapitán vítězství vašich barev?

Utkání se nám povedlo, vstup byl z oblasti snů. Vedli jsme 3:0 a neprohráli ani set. Teprve ve druhé trojici, která hrála proti první sestavě hostů, soupeř jeden set vyhrál, ale my dva, a tak to bylo 4:0. Měli jsme tak pět pokusů na výhru a proměnili ten třetí. Prakticky všichni hráči podali vynikající výkon.

Čelákovičtí vypadali zaskočeně. Myslíte že po loňském souboji o bronz, kde Šacung nepůsobil tak bojovným dojmem, nyní takové nasazení nečekali?

Loňský souboj byl pro nás opravdu těžký. Byli jsme v pozici družstva, které neobhájilo mistrovský titul a mělo tři zraněné klíčové hráče. To by zamávalo s každým mužstvem. A letos? Byli jsme kompletní a vypadalo to, jako kdybychom bronz chtěli více. Možná je to paradoxní, protože Čelákovice mají mladší ambiciózní celek, který ale ještě moc medailových úspěchů nepobral a v lize zatím vlastně jen jediný. My se přeci jen na medailích z ligy pohybujeme už sedm let a pár těch stříber i zlato hráči už mají. Je ale právě možné, že soupeř už chtěl konečně proklouznout do finále a vyřazení ho zklamalo více, než nás. Těžko říci, co vše tu motivaci ovlivnilo.

Po vašem vedení 4:0 soupeř dvakrát zabodoval. Nehlodal ve vás červíček pochybnosti, že by mohlo dojít k tomu, co třeba provedly Čelákovice doma Modřicím. Že ještě dokáží utkání zvrátit?

Na to, že bychom utkání ještě ztratili, jsem nepomyslel. Viděl jsem, že máme obě poloviny sestavy vyrovnané, zatímco soupeři druhá půlka už v prvních zápasech nehrála dobře. A když v odvetách naše první sestavy šly na jejich druhé, bylo prakticky otázkou času, kdo to ukončí. Nakonec to ani nedošlo do odvet dvojek, protože v poslední trojici Doubravova sestava tu Kaděrovu naprosto deklasovala a závěr dohrávala exhibičním způsobem.

Co podle vás rozhodlo o výsledku?

Určitě ta bojovnost, hráči se hecovali na hřišti i na lavičce. Navíc to bylo derby a soupeř, který nepatří k oblíbeným. Řekl bych, že nám pomohla i hala, protože Čelákovice jsou jedním z mála družstev, kterým nevadí naše menší hřiště, protože mají také takové a umí jeho rozměry využívat.

V utkáních play-off často rozhoduje forma mazáků, kteří hrají o třídu lépe, než v těch obyčejných utkáních.

I když soupeř má velmi dobré hráče, přece jen v play-off ve všech sportech výsledek leží na zkušenosti. Jsou to opravdu úplně jiné zápasy, než v základní části. Myslím si, že přece jen máme tým vyzrálejší a zkušenost se projevila. Čelákovice mají velké rozdíly v tom, když hrají doma a když hrají venku. V play-off letos venku neměly nárok na body.

Do play-off zasáhl i Petr Stejskal, váš kapitánský předchůdce. Díky vleklému zranění v základní části vůbec nehrál. Nebyl to risk vsadit na hráče, který nebyl v herním zatížení?

Petr je velmi zkušený hráč, ne nadarmo byl zván na soustředění reprezentace. Dokáže zklidnit oba své spoluhráče ve trojici, což v případě Jirků Holuba a Doubravy vůbec není jednoduché. Tato sestava patří dlouhodobě k nejlepším trojkám a hodně dělá i ta sehranost. I přes tu Petrovu nerozehranost bylo vidět, že soupeř z nich má respekt a na výsledku se to potvrdilo. Petr makal, byly tam zákroky, které ho musely bolet.

Ve vaší druhé trojici se hodně bodů urodilo po nahrávkách mladého Ladislava Štěpaře, který zahrál i velmi dobře pozičně v obraně. Jeho výkony nesnesly srovnání s výkony ze základní části. Co stojí za tím vzestupem?

Láďa občas měl svojí hlavu a ne vždy si nechal poradit a ne vždy se koncentroval pouze na výkon. Trochu jsem s ním o tom před play-off hovořil. Jak v semifinále s Karlovými Vary, tak teď v souboji o bronz se dokázal plně koncentrovat a třeba v poli se snažil balony dojíždět. Na nahrávce si věřil a trefoval to.

A co váš osobní výkon, vládne spokojenost?

Nerad se hodnotím, ale cítil jsem po utkání spokojenost.

Šacung má tedy extraligový bronz. Berete ho jako úspěch?

My jsme chtěli si určitě zahrát finále a potrápit Modřice. Nevyšlo to, s Karlovými Vary jsme obě utkání nezvládli. Extraliga je čím dál tím vyrovnanější a je těžké se probojovat do play-off. Když se tam dostanete a zůstanete bez medaile, není pak rozdíl, jestli skončíte čtvrtý, pátý nebo sedmý. Máme nakonec bronz a určitě každá medaile se počítá.

Poslední dekádu váš tým patří mezi tři nejúspěšnější celky v republice. Sbíráte medaile z domácích i mezinárodních soutěží. Jádro týmu ale dnes tvoří pětatřicátníci, mladí zatím ještě jeho kvalit nedosahují. Jak vidíte budoucnost?

Nepochybně generační obměna přijde. Zatím jsme se nebavili o tom, jak bude vypadat kádr na další sezónu. Určitě o někoho bude zájem z cizích týmů, o někoho asi projevíme zájem my. Pokud by kádr zůstal stejný, nemyslím si, že by jeho potenciál byl vyčerpaný. Pochopitelně v pětatřiceti nelze sportu dávat tolik, co ve dvaceti. Ale chuť vyhrávat medaile je v Šacungu stále velká.

MARTIN MARŠÁLEK