Zpěvačka Alena Vašáková je už dvojnásobnou držitelkou Benešovského Otíka

A právě ve Vranovance Alena Vašáková zpívá od jejího založení v roce 2004.

„Přivdala jsem se do rodiny Vašákových a oni měli vlastně už tehdy rodinnou kapelu. Hráli jsem po zábavách dechovky i moderní písničky. A po vzniku Vranovanky tak nějak automaticky vyplynulo, že tam budu také zpívat,“ vyprávěla vítězka, zatímco si její děti Pavlík s Aničkou nerušeně vybarvovali omalovánky.

O Benešovském Otíkovi ví mladá žena už dávno. Poslední ročník ale prý příliš nesledovala, protože obecně nemá příliš ráda soutěže, o jejichž výsledku rozhodují diváci, pisatelé či čtenáři.

Teprve její švagr, Josef Vašák, další člen Vranovanky, jí proto oznámil, že celé měsíční klání v jeho třetím ročníku vyhrála.

„Těší mě to, i když jsem tenkrát švagrovi moc nevěřila, protože on je takový srandista,“ zhodnotila.

Z vítězné trofeje má Alena Vašáková nefalšovanou radost, ale místo pro ni v rodinném domě vlastně ani nemá.
„Do kumbálu cenu určitě nedám, něco asi budu muset vymyslet,“ plánuje. „Otíka, kterého získala kapela, si její členové moc váží a je vystavena na obecním úřadě. Možná vedle ní postavím tu svou,“ přiznala a připomněla ještě, že více, než jí samotné, prospěje trofej jejímu domovskému souboru, Vranovance, jejíž členové si zisku Otíka hodně cení.

„Také mě to hodně těší, ale více jsem z výsledků byla překvapená. Za umístění moc děkuji mým příznivcům a s Karlem Gottem říkám, to jsem opravdu nečekala,“ rozesmála se na závěr krátkého povídání.

Vranov je svým způsobem i podle Aleny Vašákové v dobrém slova smyslu trochu zvláštní obec. Žije tam trojnásobný vítěz Otíka kategorie zpěvák Vlasta Horváth, působí tam i poslední nejlepší zpěvačka a hraje i kapela Vranovanka. Že by dobrá voda?

„Možná. Připravujeme už několik let vánoční koncerty ve vranovském kostele a vystupují tam jen místní muzikanti nebo ti z blízkého okolí. Naposledy se nás sešlo celkem pětatřicet. A je jen dobře, že tolik lidí je schopných na něco hrát. Ve Vranově určitě platí rčení, Co Čech, to muzikant,“ dodala Alena Vašáková, laureátka Benešovského Otíka 2011.