VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Slávek Boura: Naháče musím dotáhnout do konce

Praha /ROZHOVOR/ - Sedíme v kavárně kousek od Národního divadla. Ani stopa náznaku po zklamání, které mu před pár týdny připravil svět. Je milý, usměvavý. Je z něho cítit, že chce tenhle svět dobýt.

8.1.2012 2
SDÍLEJ:

Budeme první na světě, prohlašuje Slávek Boura o svém připravovaném interaktivním muzikálu. Režisér Tomáš Váňa přiznává, že něco podobného dělá poprvé.Foto: DENÍK/Ondřej Leinert

Do kolen se mu nechce snižovat. I když jeho život tak vypadá. Prohry a vítězství. Slávek Boura. Člověk devatera řemesel. Nejvíce popularity se mu v poslední době dostalo v souvislosti s multimediálním muzikálem Naháči. I když tu slávu si představoval určitě jinak. Muzikál kritiky rozcupovaly a lid si do hlediště Goja Music Hall cestu nenašlo. Naháči skončili brzy po premiéře. Dříve, než Boura čekal.To ho ale nezlomilo. A nad šálkem kávy povídá a povídá.

Jak se vlastně máte ve chvíli, kdy Naháči nebyli přijati tak, jak jste si představoval? Určitě ve vás hlodá myšlenka, jak pošramocenou pověst vylepšit.

Musíme si urovnat pojmosloví. Mám se dobře vzhledem k lidem, kteří se mají zásadně hůře než já. A v rámci situace, tedy po násilném ukončení Naháčů se mám tak, jak se maximálně mohu mít. Tedy pokouším se vyrovnat s tím, že časová, energetická, talentová, kreativní a finanční investice se nezdařila tak, jak měla. Spousta lidí je na mne naštvaných, spousta lidí je ze mne zklamaná.

Vy si ale za kvalitou Naháčů stojíte…

Naháči jako divadelní hra, muzikál, se přelévá do reality a ukazuje o těch lidech docela zajímavé věci, protože ve chvíli, kdy dojde k nějakému sváru, nějaké nepříjemnosti, tak se ti lidé ukazují v plnohodnotném světle, a bez trenýrek. To je hrozně zajímavé pozorovat.

Vraťme se k původní otázce. Pošramocenou reputaci je třeba napravit.

Samozřejmě to je mým cílem. Jenže s mediální reputací člověk těžko něco udělá. Proti ní se těžko bojuje, lze jen ukázat, a o to se snažím a to je jedním z mých cílů pro tento rok, reparát.

Jak?

S jinými lidmi, s jinou produkcí, s jiným režisérem, s jinou IT společností. Musím a chci ukázat, že multimediální muzikál Naháči, byť byl první na světě a nezdařil se podle možností a chutí, není špatná show. Ukázat, že je to skvělá myšlenka a že má důvod žít. No a o to se snažím…

..pro tu myšlenku tedy žijete dál?

Pro tu myšlenku žiju už tolik let. Pochopitelně toho musím dosáhnout už kvůli sobě. Abych já jako autor dalších věcí mohl pokračovat v dalším tvůrčím životě, musím tuto věc dotáhnout do konce. Tedy buď to dotáhnout do absolutního krachu, abych se mohl odrazit ode dna, nebo do maximálního vítězství, abych mohl vytahovat další svoje nápady, které mám v šuplíku. Jasné je, že druhá varianta je pro mne vhodnější.

Ptát se na projekty je asi zbytečné, protože jsou v šuplíku a nevytáhnete je na světlo, že?

Ale to ne, proč je nesdělit? Mohu prozradit, že v tom šuplíku se nachází třeba televizní seriál, námět hudební film, počítačová animace s reálným hercem, mám tam zábavný park, další muzikál, který je opravdu silné kafe.

Další muzikál? Naháči vám nestačí?

Tady v Čechách, když se řekne muzikál, tak všichni mají pocit, že to jen My Fair Lady nebo Dracula. Já se orientuji trochu jinak.

Jak?

My žijeme v době, kdy zábava má svoji skutečnost. Jenže rok 2012 je prvním ze skutečných začátků, kdy má údajně docházet k transformaci vnímání reality či virtuality. My totiž žijeme neustále v nějaké virtualitě. Musíme se vrátit k reálné virtualitě, kterou můžeme nejen prožít, ale kterou můžeme prozřít. My totiž žijeme v takovém šílenství, že jsme tak zblblí, že to ale necítíme.

Tvrdošíjně si stojíte za svým, tedy že Naháči budou mít pokračování. Jaký tým zvolíte?

Realizačně kreativní tým musí být zákonitě nový, musí přijít jiné pohledy, jiné náhledy. Naháči jsou show, ale pan režisér z toho udělal komorní divadlo. Je to třeba pořádně otevřít, pořádně rozsvítit. IT zklamala, protože to musí být všechno jinak.

Co herci?

V tuto chvíli nejsem producent, režisér. Na nich bude hodně záležet, jak budou chtít téma uchopit. Je třeba scénář posunout do dalšího levelu, do další třídy. Já v tuto chvíli jsem pouze poradce.

Vrhnul jste se na komunikaci v rámci sociální sítě. Pamatujete se na svůj první počítač?

Já myslím, že jsem došel ke svému počítači tak nějak příliš pozdě. Stejně jako k telefonu, který mi stále slouží jako volací a psací prostředek. Já jsem se vůči novým technologiím tak nějak vymezil, že poškozují skutečné myšlení, kreativitu. Počítač dosud používám k mejlové a sociální komunikaci. V podstatě to je pro mne archiv a vyhledávač. K ničemu jinému mi neslouží.

Sociálním sítím ale fandíte.

U nás je nejrozšířenější facebook. Víte, ona je to docela zajímavá hra. Umožňuje si vytvořit ze svého života virtuální realitu. Každý z nás může být na sociální síti kýmkoliv chce. To může být pozitivní i negativní. První puška měla také svá negativa i pozitiva. Buď se střílelo do jelena, nebo do člověka.

Poslal jste přátelům k novému roku pohlednici?

Pohlednice jsem nikdy neposílal. To můj táta ve svých 72 letech, i když chodí na počítačové kurzy, tak pohlednice stále posílá. Pro něho to je doslova obřad, na pohlednice nedá dopustit. V jeho případě desítky pohlednic. V té písemné podobě cítím, že je duše. To esemeskám chybí. Spousta kolegů píše esemesky, jako kdyby neukončila ani pátou třídu obecné školy.

Slávku, kteří lidé vám lezou na nervy?

Nuž – závistiví, kteří se ani nepodepíší. Ti, kteří nadávají a nejsou konstruktivní. Ti, kteří míchají lež do pravdy a pravdu do lži. Tihle jsou asi nejnebezpečnější.

Když se s těmito lidmi potkáte a zjistíte, jací jsou, nemáte chuť všeho nechat?

Jsem chorobný optimista a nejsem sebevražedný typ. To znamená, že já už to tady na tom světě nějak doklepu. A taky vím, že vrána k vráně sedá, lidé si podvědomě hledají ty s podobným ražením, podobným smýšlením. Víte, člověk je opravdu barevný a musí prostě v pravidelných intervalech narážet na blbce, aby zjistil, kdo je. Ono je vlastně totiž nejdůležitější zjistit, kdo nejsme.

Slávek Boura

Narodil se v roce 1964 v Oděse. Už ve 14 letech začal hrát ve školní kapele Remington 45, posléze v uskupeních Libový Tukan a E.A.P. Posledně jmenovaná kapela připravila muzikál Nos. Premiéra byla i derniérou, protože Slávek ze skupiny odešel a založil si vlastní skupinu Xara. Ta skončila po příchodu Sametové revoluce. Vystudoval Speciální pedagogiku na Karlově univerzitě. Začínal jako moderátor v rádiu Kiss, v roce 1994 přešel do TV Nova, kde moderoval Snídani s Novou, Rande, Dobré bydlo a Vabank. Po roce 2003 bylo možné Slávka vidět na Top TV v pořadu Pelmel. Zahrál si ve filmu Playgirls II. V poslední době je spjat s multimediálním muzikálem Naháči, který skončil dříve, než by Boura, autor libreta, předpokládal. Bydlí v Praze, je dvakrát rozvedený, s Lenkou má syny Marka (1988) a Martina (1992), s Markétou dceru Agátu (2000). Žije s přítelkyní.

Autor: Jiří Macek

8.1.2012 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

KRÁTCE: Návštěvy v nemocnici opět povolili

Ilustrační foto

Lvi zlomili Rakovník čtyřmi góly ve třetí třetině

O benešovském muzeu zatím vedení města hovořit nechce

Benešov – Proti očekávání novinářů zúčastněných na minulé tiskové konferenci benešovské radnice odsunulo vedení města informace o aktuální situaci v Muzeu umění a designu Benešov na další týden.

Oplocení benešovské nemocnice je jen první krok ke zvýšení bezpečnosti

Benešov – Šest a půl milionu korun stálo vybudování kompaktního oplocení areálu benešovské Nemocnice Rudolfa a Stefanie. 

Právě jsme se narodili

Benešov - Vážení rodiče, díky vstřícnosti porodnice v benešovské Nemocnici Rudolfa a Stefanie vám přinášíme fotografie nejmladších občánků. Tentokrát narozených v 7. týdnu v roce 2017.

Lvi a Rytíři chtějí prolomit brány čtvrtfinále krajské ligy

Benešovsko – Zapomeňte na základní část, přichází play off hokejové krajské ligy, do které vstoupí i oba týmy okresu – druhý po základní části HC LEV Benešov a šestý HC Rytíři Vlašim.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies