VYBERTE SI REGION

Příběh osudové zrady 2: Augustin Přeučil

Benešovsko –  Zatímco jméno Jidáše  Iškariotského, muže, který za třicet stříbrných zradil Ježíše Krista, zná většina lidí, jméno Augustina Přeučila, který se zachoval obdobně, jako Jidáš, dosud málokdo. Tuhle zápornou postavu českých dějin období nacistické okupace, pocházející z oblasti Benešovska, nyní popisuje kniha Jana a Daniely Němečkových – Prototyp zrady. Nejen o ní, ale i o souvislostech doby od roku 1939 do roku 1945 pohovoří oba historici při přednášce v Třebsíně. Právě tam si knihu můžete nechat také podepsat. Přednáška se koná v sobotu 2. dubna od 18 hodin a moderovat ji budou Vladimír Kučera, publicista – Historie.cs a Václav Šmerák, předseda sdružení Mezi řekami. 

27.3.2016
SDÍLEJ:

Českoslovenští letci na základně v Chartres. Autor: Vojenský ústřední archiv - Vojenský historický archiv Praha

Jan Němeček, Daniela Němečková

PROTOTYP ZRADY

O bojové činnosti Přeučila v Anglii existují v československých a britských pramenech rozporuplné informace. K československým stíhacím perutím zařazen nebyl, v literatuře se objevují informace, že krátce měl sloužit jako stíhač u 43. a poté u 605. britské stíhací perutě, kde měl létat na legendárních stíhacích letounech Hawker Hurricane a kde měl projít v roce 1940 leteckou bitvou o Anglii, kdy se Göringova Luftwaffe marně snažila vlnou masových náletů srazit britské ostrovní impérium na kolena. Podle jedné ze zpráv Inspektorátu československého letectva v Anglii však zde vůbec operační lety nekonal.

U britských jednotek

Podle britských pramenů Přeučil prošel řadou nebojových servisních a výcvikových britských jednotek, nejprve technickými a servisními útvary (Maintenance Units – MU): 33. MU v Lynehamu, 10. MU v Hullavingtonu, 5. MU v Kemblu a 18. MU v Dumfriesu, kde byly opravny a zkušebny pro výměny motorů a u nichž působil jako pilot pro zalétávání opravených strojů. Poté nastoupil jako pomocný létání instruktor u 55. operačně výcvikové jednotky (Operational Training Unit – OTU) v Usworthu nedaleko Sunderlandu.

Kázeňské problémy

Ani v Anglii se Přeučilova služba neobešla bez problémů, které ho provázely již dříve. Již 11. června 1941 mělo dojít při střemhlavém letu k utržení dveří pumovnice (není jasné u jakého letounu), které poškodily záď a náběžnou hranu pravé vodorovné ocasné plochy. O měsíc později nesprávné přepnutí nádrží způsobilo zastavení motoru jeho letadla a následnou havárii při pokusu o nouzové přistání u Houghton-le-Spring. Tyto informace jen podporují tvrzení, že Přeučil jako pilot měl problémy s letovou kázní a je možné si i povšimnout, že jeho dezerce se datuje jen o tři měsíce později – 18. září 1941.

Svatba

Dne 26. května 1941 orazítkovala podatelna Inspektorátu československého letectva v Londýně žádost o povolení k sňatku, podepsanou F/Sgt. (Flight sergeant) A. Přeučilem. Povolení mělo nejen aspekt vojenský (nutný u osob ve vojenské službě), ale aspekt finanční: československé rodinné přídavky byly vyšší než britské, resp. československá strana dorovnávala nižší výši přídavků britských.

Jeho snoubenkou byla Muriel Graham Kirbyová ze Sunderlandu. V důsledku její nezletilosti doprovázel žádost i písemný souhlas jejích rodičů, George a Margaret Kirbyových. 2. července pak následoval sňatek, leč manželé spolu strávili jen velmi krátký čas, pouhé dva měsíce, než se naplnil čas zrady českého pilota.

Gestapo totiž na jeho závazek nezapomnělo, naopak, Přeučil údajně dostal prostřednictvím německého agenta nový úkol: uletět s novým typem stíhačky Hurricane Mk. II, vyzbrojené kanóny, zpět k Němcům.

Návrat k Němcům

Osudným dnem se stalo 18. září 1941. Na programu létání měl Přeučil společný cvičný let s mladým polským pilotem, při kterém letěl na stíhacím letounu Hurricane staršího typu Mk. I. Po krátkém cvičném souboji se Přeučil se svým strojem odpoutal a zamířil na jihovýchod přes Severní moře k nacisty okupované Evropě. Následoval let dlouhý přes 700 kilometrů, kdy se nádrže jeho letadla vyprázdnily. Musel tedy zvolit nouzové přistání u obce Ortho poblíže belgického města Bastogne.

Letoun, se kterým 18. září z Usworthu odstartoval, nesl označení W9147, kód PA-A a byl vyzbrojený osmi kulomety. Němci sice měli zájem o nově zaváděné modernější typy, k nim však Přeučil neměl šanci získat přístup, protože v první řadě šly k bojovým perutím.

Nouzové přistání v Belgii

Při nouzovém přistání byl stroj poškozen. Na fotografii letadla, vystaveného později v Berlíně, je vidět Hurricane postavený na zdánlivě nepoškozeném podvozku, naopak olámaná vrtule by spíše svědčila o tom, že přistával se zasunutým podvozkem „na břicho". Každopádně při tvrdém dopadu na zem utrpěl tržnou ránu nad pravým okem, po níž mu i po zhojení zůstala jizva.

Nouzové přistání v podvečer 18. září neušlo místním Belgičanům. Obyvatelé blízké selské usedlosti mu pomohli, sehnali mu civilní šaty a ukryli ho v lese. Německé jednotky ihned zahájily pátrání (neboť německá hlásná služba přelet britské stíhačky nad belgickým pobřežím zaregistrovala), ale bezúspěšně. Na druhý den pilot však sám vyšel z lesa přímo k Němcům.

Do Berlína

Hned po svém zajetí argumentoval německým vojákům jménem komisaře pražského gestapa O. Fleischera. Nato byl převezen do Bruselu, kde byl poprvé podroben výslechu. Odtud následovala cesta do Berlína, nejprve velitelství německého letectva (Luftwaffe) a poté do hlavního sídla gestapa na Prinz-Albrecht-Strasse, kde přišly nové výslechy. Po obsáhlých výpovědích se mohl vrátit do Prahy. Ne však sám: Do Berlína se pro něj (s jeho fotografií v ruce kvůli identifikaci) vypravili kriminální tajemník pražského gestapa Klaus Peterreit s tlumočníkem Josefem Chalupským, kteří si ho vyzvedli na hlavním štábu Luftwaffe, kde mezitím Přeučil sdělil řadu údajů, týkající se organizace britského letectva a také zakresloval na mapách důležité vojenské objekty v Anglii.

Vyšetřování v Anglii

A co bylo v Anglii po Přeučilově zmizení? Poslední zprávy o osudu jeho letounu hovořily o tom, že naposledy byl jeho Hurricane viděn, jak se ve spirále řítí k moři se závojem dýmu, což zpočátku znamenalo, že byl československými i britskými úřady veden jako nezvěstný, později byl dokonce britskými úřady prohlášen za mrtvého a Muriel jako vdova po něm obdržela penzi. Dokonce měl být navržen in memoriam na vyznamenání Československým válečným křížem 1939.

Formulář 1180

O nehodě byl vyplněn formulář 1180 britského ministerstva letectví, v němž byly zaznamenávány letecké nehody a jehož cílem bylo zaznamenat podrobnosti o nehodách tak, aby mohly být analyzovány jejich příčiny a posléze využity při prevenci.

Jako den události je uvedeno 18. září 1941, jako hodina se udává doba po 17. hodině, jako jednotka 55. OTU. Potvrzuje typ a číslo letadla („Hurricane I W 9147") s motorem Merlin III č. 174986. Jako místo události je uvedeno „na moři mezi Sunderlandem a W. Hartlepoolem". Další kolonka o stavu pilota je pak vyplněna písmenem „M" – missing, nezvěstný. U typu letadla je pak další poznámka „W." – write off, tedy odepsaný letoun. Popis některých dalších kolonek se nepodařilo rozklíčovat ani ve spolupráci s britskými leteckými historiky.

Záznam o nehodě

V kolonce „Duty" (Úkol) je uvedeno: „Dog fighting with a Polish Sgt. Pilot", tedy manévrový vzdušný boj mezi stíhači, jehož cílem bylo dostat se za soupeře a zaútočit, který měl Přeučil vést s polským pilotem, seržantem. Jako příčina nehody je uveden kód L17, který znamenal, že motor za letu selhal. Nejdůležitější ovšem jsou poznámky k celému případu na závěr zápisu: „E[ngine] F[ailure] presumably" (pravděpodobné selhání motoru) s dodatkem: „Ztratil se z očí jinému pilotovi poté, co byly spatřeny plameny vycházející z chladiče…" Šlo o omyl polského žáka? Nezaměnil plameny z chladiče při pohledu z dálky za plameny z výfuků? Co se tedy toho odpoledne ve vzduchu nad Severním mořem východně od Sunderlandu skutečně odehrálo? Světlo by do ní mohla vnést obšírnější výpověď polského pilota, toho však zatím nelze identifikovat…

Zprávy belgického odboje

Záhy však přišly první konkrétní informace o Přeučilově zradě. Již dvanáct dní po jeho úletu, 30. září 1941, přišla do Londýna zpráva adresovaná Cpt. Pageovi z War Office (britského ministerstva války), hovořící o událostech, které se staly u obce Ortho:

„Ze zcela spolehlivého zdroje: 18. září v 18 hodin a 15 minut (greenwichského času), poté, co opsalo celou otočku, přistálo úspěšně v Ortho (poblíž Laroche) jednomístné letadlo šedé barvy. Vystoupil z něj pilot v anglické uniformě a poté, co obdržel civilní oblečení na sousedním statku, opustivši svůj stroj, zmizel v lesích. Pilot hovořil francouzsky. Následující den, devatenáctého, v 5 hodin greenwichského času, upozornil místní strážník Němce. Ti poslali padesát mužů, kteří marně prohledali celé okolí. Chvíli před jejich odchodem vyšel pilot ze sousedního lesa a zamířil přímo k Němcům, s nimiž se začal bezprostředně bratříčkovat. Okamžitě označil osoby, které mu poskytly oblečení, uváděje dokonce skladbu rodiny. Následovalo okamžité zatčení čtyř osob: rodičů a jejich dvou dcer…" Následoval přesný popis Přeučilova letadla včetně identifikačních znaků, belgickým odbojářům se podařilo dokonce odmontovat z něj štítek, který jednoznačně potvrdil identitu stroje.

Clarence informuje

O předání zprávy se zasloužili členové rozsáhlé belgické zpravodajské sítě Clarence, která vznikla již po belgické kapitulaci 28. května 1940, udržovala prostřednictvím kurýrů spojení s Londýnem a od ledna 1941 navázala i kontakty prostřednictvím vysílaček. Pozdější zpráva Clarence přinesla i přesnější údaje o zatčených Belgičanech: jednalo se o Léona Charliera, hajného, a jeho manželku; podkováře Amanda Duranda a jednoho mladého muže v místě cizího. Dodatečná zjištění belgického odboje pak přinesla další podrobnosti o přistání Přeučilova letounu.

Charlier a Durand byli 21. října 1941 odsouzeni k trestu smrti a zastřeleni v Bruselu, Durand 21. ledna a Charlier 21. září 1942. Charlierova manželka a onen mladík (jistý Antoine) byli odsouzeni k trestu vězení. Přitom nešlo o příslušníky belgického hnutí odporu, ale pouze o lidi, kteří jednali jako vlastenci a poskytli druhému pomoc v nouzi.

Vyšetřování zrady

Zprávy z Belgie se staly pro britské vojenské orgány podnětem k zahájení vyšetřování Přeučilovy zrady, o čemž informovaly také československou zpravodajskou službu v Anglii.

Záhy vyšlo najevo, že Přeučil měl být postaven před britský vojenský soud pro leteckou nekázeň (nízké létání). Původně byla tedy stanovena jako motiv snaha o vyhnutí se trestu. Přistání v Belgii pak bylo důsledkem omezeného množství paliva při letu ze základny v severním Skotsku.

Pro zpravodajce bylo ale nevysvětlitelné jeho chování, kdy se nejprve ukryl u belgické rodiny a nepřihlásil se hned u tamních německých úřadů. Navíc v minulosti měl mnohem lepší příležitost dostat se na německou stranu, zejména v období bojů ve Francii. Nevylučovala se ani ztráta orientace. Brig. gen. Karel Janoušek, inspektor československého letectva, považoval však za dosti nepravděpodobné, aby z místa, kde se konal cvičný let, mohl zabloudit až nad nepřátelské území. Později, jak potvrdil pplk. let. Karel Šifner z MNO v Londýně, potvrdili britští důstojníci, že podle hlášení jejich zpravodajské služby pracuje Přeučil ve službách Němců, což posléze potvrdili i českoslovenští letci, navrátivší se ze zajetí.

Od tohoto vyšetřování bylo jasno: nešlo ani o omyl, ani o technickou závadu letadla, šlo o úmyslnou zradu a Přeučilovo jméno se tak dostalo mezi ta, která se měla dostat před poválečný soud…

Osudy Přeučilova letadla

A jaký byl další osud Přeučilova letounu, poškozeného po nouzovém přistání v Belgii? Němci ho převezli do Berlína, kde byl zařazen do sbírek Deutsche Luftfahrt Sammlung (Německé letecké sbírky) v Moabitu a kde sdílel osud dalších letadel, která po spojeneckém bombardování v noci z 23. na 24. listopadu 1943 skončila pod troskami skleněné haly. V dnešních dnech tuto sbírku letecké techniky připomíná už jen zmenšená replika, umístěná v novodobém Deutsches Technikmuseum v Berlíně. A model Přeučilova Hurricanu PA-A v ní nechybí…

Návrat domů

Dne 28. září 1941 zaklepal Augustin Přeučil na dveře svého rodného domku v Třebsíně čp. 62. Jak probíhalo jeho přijetí doma, nevíme, nicméně o svých službách Němcům se rozhodně příliš nešířil s odůvodněním, že by ho Němci mohli zastřelit. Žádal rodiče, aby se již dále po jeho cestách neptali.

Jeho návrat pochopitelně neušel pozornosti místní četnické stanice v Netvořicích, která začala opatrně sondovat, co s ním bylo v době jeho nepřítomnosti doma. Přeučil na dotazy četníků při návštěvě 6. října 1941 odpověděl, že se vrátil z ciziny, byl vyšetřován gestapem v Praze a poté propuštěn. Na rozkaz gestapa nemá povinnost na dotazy četníků vůbec odpovídat a že jej tito vůbec vyslýchat nesmí. Četníci pochopili a když jim to bylo potvrzeno pražským gestapem, přestali se dále vyptávat.

Pro pražské gestapo byl Přeučilův návrat mimořádný úspěch, zejména pro jeho řídícího komisaře Oskara Fleischera, když četl telegram, jenž přišel z bruselské služebny Abwehru (německé vojenské zpravodajské služby): „Dnes o 11. hodině přistál zde sergeant anglického letectva Přeučil v letadle Hurricane. Odvolává se na kriminálního tajemníka Fleischera od služebny gestapa Praha. Předáváme OKW [Oberkommando der Wehrmacht – Vrchní velitelství branné moci] Amt Ausland – Luftwaffe Berlín."

Pokyny z Berlína

Přeučilův návrat do okupované vlasti byl doprovázen telegramem z nejvyšších německých míst – z Hlavního říšského bezpečnostního úřadu v Berlíně – adresovaným 2. prosince 1941 na Pražský hrad SS-Sturmführerovi Rutzenovi a týkající se návratu V-Manna (Vertrauensmanna, důvěrníka či konfidenta) Augustina Přeučila. Přílohy tohoto telegramu byly bohužel Úřadem říšského protektora 17. února 1942 vráceny šéfovi pražského gestapa Hansi-Ulrichu Geschkemu a nezachovaly se, nicméně sám telegram hovoří jasnou řečí: je v něm zmíněna odměna 5000,- říšských marek pro Přeučila, bezpochyby za dobré služby, které pro Němce vykonal. Neměla to ale být konečná částka: posléze byla zvýšena na 10 000 marek, tedy 100 000 protektorátních korun.

Na Vánoce 1941 se tak Přeučilovi konečně dostalo oněch Jidášových třicet stříbrných: V Petschkově paláci, pražském sídle gestapa, mu byla jeho odměna vyplacena.

Daniela Němečková
Mgr. Daniela Němečková (nar. 1989), studovala na Gymnáziu Benešov v letech 2001–2009. Poté absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, na které v roce 2014 obdržela magisterský titul. V současné době je zde interní doktorandkou na katedře právních dějin, píše disertační práci na téma mimořádných lidových soudů ve středních Čechách. A. Přeučilem se zabývala již v roce 2013 v rámci soutěže Studentské vědecké odborné činnosti, kde obdržela 2. místo v rámci fakultního kola a 2. místo v česko-slovenském kole. V roce 2015 obdržela Cenu Josefa Hlávky.

Jan Němeček
Doc. PhDr. Jan Němeček, DrSc. (nar. 1963), statutární zástupce ředitelky a vedoucí oddělení dějin XX. století v Historickém ústavu Akademie věd ČR v Praze. Specializuje se na československé dějiny první poloviny 20. století v mezinárodním kontextu s důrazem na období 2. světové války, na dějiny československé zahraniční politiky a na velké ediční projekty (od r. 1996 vede ediční projekt Dokumenty československé zahraniční politiky 1918-1945, spoluřešitel projektu Zápisy ze schůzí československé vlády v Londýně), je autorem mnoha desítek monografií, studií a edic.

První část najdete ZDE 

Třetí část najdete ZDE 

Autor: Zdeněk Kellner

27.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Velká soutěž o vstupenky na unikátní výstavu o Karlu IV.

Zapojte se s námi do soutěže a vyhrajte vstupenky na jedinečnou výstavu Císař Karel IV. 1316–2016, která probíhá v Praze v Národní galerii do poloviny září!

V nové rodinné pohádce Zdeňka Trošky si zahraje i zámek Líšno

Líšno – Necelý měsíc zbývá do doby, kdy nová rodinná komedie režiséra Zdeňka Trošky Strašidla, jenž se natáčela i na zámku Líšno vstoupí do kin.

V Čerčanech budují bezbariérové chodníky

Čerčany - Prostor před vlakovým nádražím zabrali do 21. srpna stavbaři, kteří před infocentrem a staniční budovou budují bezbariérové chodníky. Kvůli stavbě je uzavřená Mlynářská ulice a omezený pohyb chodců.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.