Petra Páchová. Je jí dvacet. Před čtyřmi lety jí celý národ držel palce při soutěži Česko hledá SuperStar. Dostala se až do finále mezi posledních deset zpěváků. Za devíti z nich je cédéčko. Za Petrou zatím ne.


I když tu byly spousty slibů, že už to cédečko bude, Petra Páchová pořád nic nevydala. Český národ si na ni možná vzpomene jako na Zlatušku, jak byla prezentována. Je to její skautská přezdívka. Už tehdy Petra otevřeně říkala, že se zpíváním nechce živit a věnovala se studiu návrhářství. V tom pokračuje. Český národ na ni vlastně už zapomněl. Pořád ale zpívání bere jako koníčka, na cédéčko nezapomněla a pořád krásně zpívá. Předvedla to ve středu při svém vystoupení před mladoboleslavským Olympia centrem při Dnu s Deníkem. Co o ní lze bezpochyby říct, že stále krásně zpívá, stále se krásně usmívá a stále je upřímná a usměvavá.


Jak se má v tomto období, kdy stále častěji prosvítá sluníčko, Petra Páchová?


Celkově se mám hezky.


Co to znamená „hezky“? To znamená, že studuje? Zpívá?…


Studuju v Praze školu, která mne baví, což je fajn.

Vždyť už jste dostudovala.


Už to není střední škola, ale vyšší odborná, nástavba, a samozřejmě návrhařina.


Co dál?


Mám tedy po maturitě, s přítelem jsem se odstěhovala do Berouna, což je další krásná věc. Takže se mám opravdu pěkně.


Zpěvačkou nebudu, to jste kdysi řekla jasně a pořád se toho držíte. Takže návrhařina vyhrála?


Já o tom stále přemýšlím a moje názory se pořád mění. Teprve se ustaluji v nějakém názoru. Určitě se ale módnímu návrhářství chci věnovat. Ráda bych si tím i vydělávala, ale je to strašně těžké. Je hrozně málo lidí, kteří se tímto způsobem prosadí. Já bych ale nemusela být přímo módní návrhářka, ale třeba návrhářka divadelních kostýmů.


O vašem cédečku se mluví už od dob konce SuperStar, tedy téměř čtyři roky. A pořád nic.


Bylo by dobré, kdyby se podařilo vydat. Bylo by příjemné s ním jezdit a vystupovat po klubech.


Takže proč není?


Jedna jediná věc tomu brání: texty. Je to pravda, rukama mi prošla strašná spousta textů, ale vybralo se jich jen pár, které se mi líbí. Asi jsem příliš náročná v tomto směru. Chci zpívat česky a to je těžký. Musím prostě najít text, který mi bude napsaný na tělo.


Odvažte se být sudičkou: kdy vyjde vaše cédečko?


Sudičkou se mi být moc nechce. Já si vždycky myslím, že to bude rychlé, ale pak zjistím, že ty texty jsou pro mne hrozný, a sama to neumím. Co je moje přání? Do roka. Ale to je jen přání.

Přesto nějaké cédéčko vzniká?


Vzniká a stoprocentně bude. Ale říct kdy, to opravdu nelze. Já tomu hrozně věřím, věří tomu celá naše kapela. Pokud jsou takoví lidi pohromadě, tak věřím, že se to musí povést.


Jak se jmenuje doprovodná kapela?


Nijak. Zatím jsme nevynalezli žádný název. Takže teprve až budou písnička a cédéč­ko, tak možná dáme dohromady i nějaký ten název.

Takže vaše cédečko, jak bylo často vzpomínáno, ve folkrockovém stylu zatím není. Nicméně ale je tu už hodně rozjetý projekt. Prozraďte, jaký?

To je něco jiného, není to s mojí kapelou a není to můj projekt. Je to projekt určený pro nejmenší děti, řekněme ty, co chodí do školek. Ale samozřejmě i pro ty trochu větší. Jsou to jednoduché popěvky, písničky, legrační texty. Nelze upřesnit název, vše je v začátcích. Je to sice natočené, ale nebylo to vydané. Bude to také součástí leporela, tedy nejen samotné cédečko.

Termín křtu?


Tak to není zatím dáno.


Ale letos to bude?


To určitě.


Říkala jste, že jste v současné době spokojená, bydlíte v Berouně. Jak často jezdíte do Mladé Boleslavi?


Do Boleslavi jezdím kvůli souboru Paprsek, zazpívat na akci Deníku, a vlastně v podstatě za rodiči. Jenže ti jsou teď taky hodně v Praze a na chatě v Pikovicích na Sázavě. Sice se vidíme, ale do Boleslavi už tak často nejezdím.


Co skautíci, Zlatuško?


Bohužel na ně není tolik času. Teď chci jít na výstavu v Berouně a chci se trošku přidat do berounského oddílu, i když nevím, jestli mi to půjde. Nevím, kdy mají schůzky. Ale určitě se chystám do tohoto světa zapojit. Hrozně mi to chybí.


Nebudou boleslavští skautíci naštvaní?

Ne, nebudou.


Máte přítele, nebavíte se o potomkovi?

O potomkovi?


Ano, o potomkovi.


Ne, zatím ne, vůbec ne.

A do budoucna?


Tak to nemohu určitě teďka říct. Určitě ne někdy pozdě, ale zatím ne, rozhodně na to nyní nemyslím.

Musíte často odmítat pozvánky na vystoupení?


Teď už ne. Od SuperStar to jsou čtyři roky, cédečko jsem nevydala, takže neodmítám. Nemusím pouze ty akce, kde cítím, že se nehodím. To je jediné, co odmítám.