Pravidelný kasárenský režim dopravákům moc nesvědčil. Stát se šňůramaa bodákem u brány nebo na chodbě roty či u vězení, které sloužilo pro celou olomouckou posádku, vyvádět basmany na úklid kasáren, jim nepřipadalo užitečné.

Ani ranní rozcvičky jim nesvědčily. Na stavbě vstávali kolem páté, po rychlé snídani odjížděli někam na trať a vraceli se v noci. Tady v Olomouci se z nich lampasáci zase snažili udělat vojáky.

„Jakto, že se dopraváci válíte na kavalcích, když je rozcvička,“ zařval kapitán Kubalík, který vpadl do cimry, ze které vyběhli na nádvoří jen bažanti. „Já vás hned vyřeším. Odpoledne se bude hlásit u dévéťáka a ten vám přidělí nějakou fajnovou prácičku,“ dodal pomstychtivě.

„No co, tak budeme zametat,“ odfrkl si polohlasně Jehla a otočil se na druhý bok. Trest byl daleko horší. Dévéťáka sloužil Šílený chemik.

Zavedl načapané dopraváky do sklepa, otevřel závoru vrat protiatomového krytu a ukázal na podlahu zaplavenou fekáliemi. „Sežeňte si kýble a tu močku vyneste do kanálu. Až tu bude sucho, tak mi to nahlásíte,“ blafnul na vojáky.

„Tak to je gól. Večer má přijet Janina a já budu smrdět od hoven,“ blesklo hlavou Martinovi. Jehla mezitím došel na rotu pro gumové rukavice od protichemických obleků. Začali vybírat smrdící vodu, ale té neubývalo. Zapřáhli do vynášení kýblů i několik bažantů, kteří klusali do sklepa pro uhlí, ale močky neubývalo. Stále přitékala zespoda, kanálkem.

„Ty blbci maj plnou jímku, tak se to sem tlačí,“ hudroval Řezňa. Dopraváci po chvíli vzdali marný boj močkou. Martin došel k Šílenému chemikovi a oznámil mu, že dokud stále poteče z celé budovy do jímky voda, tak se fekálií z atomového krytu nezbaví.

Devéťák nechal v kasárnách zastavit vodu a dopraváky blahosklonně propustil. „A sakra. Teď se ani nevysprchujeme,“ okomentoval Pyrrhovo vítězství Řezňa.

Martin se převlékl do vycházkového a chystal se na ven. Smrděl. Jehla mu půjčil nějakou šílenou voňavku, takže smrděl dvojnásob. Jako ruský důstojník. Janina čekala na bráně, sice trochu krčila nos, ale po pár dvoudeckách ve vinárně přestala dvojice, narozdíl od ostatních tancujících, šílený odér vnímat.

Martin měl, jako vzorňák a specialista, nárok na prodlouženou vycházku. Ta se však protáhla dlouho před půl noc. Na rotě ho vítal dozorčí: „To jsi měl štěstí, že jdeš až teď. Před chvílí tady byl velitel a sháněl se, jestli se všichni z vycházek vrátili. V knize jseš odepsaný, tak zapadni na cimru, ať tě nezmerčí.“

Poslední, co by si smradlavý a ovíněný Martin přál, bylo potkat Kubalíka. Představa vynášení fekálií z protiatomového krytu o strašila ještě ve snu.